V listopadu 1980 měla tehdy čtyřiadvacetiletá zpěvačka vážnou autonehodu. Utrpěla těžké poranění páteře a od té doby je odkázaná na invalidní vozík. Přesto se dokázala vrátit na pódia a pokračovat v kariéře.
Dnes na tehdejší události nahlíží s velkým odstupem. „Jsem obrovsky vděčná. Denně děkuji Bohu, že jsem měla dost sil to všechno překonat. Byla řada situací, kdy jsem na to byla úplně sama. Ale postupně jsem si uvědomila, že tu chci být, že si vážím života a že mě tu ještě čeká nějaké poslání,“ řekla Blesku.
Marika Gombitová oslavila 70. narozeniny a pro Blesk vzpomíná na osudnou nehodu: Nejhorší je lítost a sebelítost!
„Nejhorší je sebelítost“
Gombitová přiznává, že jí v těžkých chvílích pomáhala především víra. Právě díky ní se podle svých slov dokázala dívat dopředu a nesoustředit se jen na to, co jí život vzal.
„Přesně tak, nejhorší je sebelítost. Nic tím nezměníte. Musíte jít dál a nepřemýšlet nad tím. Nemá smysl si stěžovat. Lidé se mě často ptali, jestli si neříkám: Proč zrovna já? Neříkám. Prostě to tak je a musím to přijmout. Náš osud je v našich rukou a víra je pro mě obrovský motor,“ popsala.
Meky jí stále chybí
V rozhovoru se vrátila také ke svému dlouholetému kolegovi Miroslavu Žbirkovi (†69), který je s jejími začátky neodmyslitelně spojený. Na svého kamaráda vzpomíná s velkou láskou a chystá se zazpívat jejich společnou píseň Nespalme to krásne v nás společně s jeho synem Davidem.
Exkluzivní zpověď Gombitové před koncerty v Česku: Mám u vás druhý domov!
„Meky mi nesmírně chybí. Mám na něho jen ty nejkrásnější vzpomínky. Hodně jsem se od něj naučila, hlavně co se týče profesionality – měl za sebou už zkušenosti ze světa,“ zavzpomínala zpěvačka.
Gombitová přitom ani po sedmdesátce nekončí. V říjnu ji čeká narozeninový koncert v Praze a další vystoupení v Bratislavě a Prešově. Pracuje také na své desáté desce.
