Představte si, že si chcete koupit krabičku cigaret. Trafikant vás požádá o občanský průkaz a po kontrole data narození oznámí, že vám ji neprodá. Možná dodá, že nejen v tu chvíli, ale ani kdykoliv v budoucnu. Dnes v Česku absurdní situace. Od Nového roku realita ve Velké Británii, prozatím pro mladší ročníky.
V Londýně přijali zákon, který zakotvuje zákaz prodeje tabákových výrobků všem osobám narozeným po 31. prosinci 2008, a to i poté, co dosáhnou dospělosti. Přestože se vztahuje pouze na nastupující generace, vyvolává silné emoce. Jeho příznivci ho vnímají jako efektivní nástroj, jak postupně vytlačit kouření ze společnosti, odpůrci poukazují na to, že jde o nepřiměřený a diskriminační zásah do života lidí.
Britskou úpravou se nyní zabývají vlády dalších evropských států, například Francie, Dánska či Irska, kde zvažují přijetí obdobného předpisu. Zkoumají nejen ústavní a právní limity generačních zákazů, ale i jejich praktické dopady a faktickou vymahatelnost. Nejde totiž jen o tabák.
Cigareta jako symbol svobody a rovnosti?
Ostrovní vize nekuřácké mladé generace se střetává hned s několika právními a etickými otázkami. Základním argumentem odpůrců takové legislativy je, že narušuje základní lidskoprávní požadavek rovnosti před zákonem.
Podporovatelé sice existenci nerovnosti připouštějí, avšak vycházejí z toho, že ani hodnota rovnosti před zákonem není absolutní a je třeba ji poměřovat s jinými ústavně chráněnými hodnotami, v tomto případě s ochranou zdraví. Opírají se o starší statistiky, které ukazují, že dřívější zvýšení povoleného věku kouření z šestnácti na osmnáct let bylo spojeno s třicetiprocentním poklesem aktivních kuřáků v této věkové skupině.
Otázku rovnosti u generačních zákazů řeší i Johannes Kniess, výzkumník z Newcastlu. Ve svém textu tvrdí, že aby šlo v zákoně o nepřípustnou diskriminaci, musel by zavést omezení, které by mladší generaci pouze znevýhodňovalo. Podle Kniesse v daném případě sice omezuje svobodu legálně kupovat kuřivo, ale vyvažuje ji větší mírou svobody získanou snížením rizika vzniku závislosti na tabáku. Autor zároveň tvrdí, že větší míře společenské stigmatizace budou vystaveni kuřáci, na něž zákaz nedopadne, jelikož kouření začne být postupně vnímáno jako nenormální.
Tabákové společnosti tvrdí, že podobné zákazy by neměly přijímat jednotlivé členské státy Evropské unie, jelikož by šlo o omezení volného pohybu zboží. I britský předpis je v tomto kontextu vnímán jako problematický, jelikož Severní Irsko má na základě dohod přístup na jednotný evropský trh. Autorský tým pod vedením Vincenta Delhommeho ve své právní analýze však upozorňuje, že ani svobodu volného pohybu zboží nelze vnímat jako absolutní.
Unijní právo už nyní přiznává členským státům různé legislativní možnosti, jak omezit či plně zakázat pohyb zboží s potenciálem ohrozit veřejné zdraví. Podle názoru výzkumníků tabákové výrobky tento potenciál mají. Zároveň však připouští, že nynější právní rámec je do značné míry nejasný a neurčitý, a současné debaty o omezování kouření jsou vhodnou příležitostí pro přijetí jasné tabákové politiky.
Jak funguje britský model
Klíčové datum: Zákaz prodeje se vztahuje na všechny osoby narozené po 31. prosinci 2008.
Doživotní platnost: Hranice se každý rok posune o dvanáct měsíců. Ti, kteří pod limit spadnou, si tabák legálně nekoupí nikdy v životě.
Co zákon neřeší: Omezení se týká pouze nákupu, nikoli samotného kouření. Nevztahuje se ani na elektronické cigarety a nikotinové sáčky.
Obavy z černého trhu i obcházení pravidel
Zkušenost s generačními zákazy udělaly už mimoevropské země. Platily či platí na Maledivách, v některých částech USA či na Novém Zélandě. Právě ten ukazuje problematičnost věkových zákonných omezení.
Země přijala úplný zákaz prodeje tabákových výrobků pro osoby narozené po roce 2008 již na konci roku 2022, avšak v roce 2024 ho zrušila, aniž by kdy nabyl účinnosti. Důvody byly v zásadě dva. Na jedné straně vláda zjistila, že se rozpočet neobejde bez daňových příjmů z prodeje tabáku. Zároveň existovala obava, že státní orgány nemají k dispozici nástroje, jak regulovat černý trh, který by v souvislosti s tímto zákonem pravděpodobně začal vznikat.
Britský předpis je navíc kritizován pro nedůslednost. Generační omezení se totiž nijak nedotýká elektronických cigaret a zároveň není nijak regulováno užívání tabákových výrobků, pouze jejich prodej. I tento aspekt posiluje obavy, že by regulace mohla podpořit šedou ekonomiku, aniž by přinesla očekávané zdravotní efekty.
Proti zákazu se vyjadřují i samotní prodejci, respektive jejich zaměstnavatelé. Manuální kontrola dokladů u všech potenciálních zákazníků podle nich prodlouží dobu obsluhy a zkomplikuje práci prodavačů. Vedle toho je nasnadě, že zákaz je možné obejít, pokud tabákový výrobek dospělému narozenému po roce 2008 zakoupí jeho starší příbuzný či kamarád.
Pokud v praxi věková omezení pro nákup tabákových výrobků zdomácní, může generační zákazy čekat rozšíření. V souvislosti s britským zákonem se mluví o tom, že na řadu přijde například alkohol či hazardní hry. Konkrétní legislativní návrhy však zatím neexistují.
Video: Zapírat před pojišťovnou kuřáctví se nevyplatí, prozradí vás zdravotní stav