Kvůli automatickým nastavením těchto
technologických zařízení se vám mohou peníze z účtu ztrácet rychleji, než
byste si přáli. Často
totiž stačí něco
omylem odkliknout. Možnost opravy přitom málokdy připadá v úvahu. Mnozí zákazníci pak situaci
u pokladny vnímají jako psychologický
nátlak.
Zákazníci pod tlakem elektronických obrazovek
Zejména ve
službách totiž platební terminály vypadají tak, že není snadné se v jejich nabídce hned
zorientovat. Problém
spočívá v tom, že ještě před samotnou platbou nabízejí automaticky možnost zanechat spropitné.
To bývá nově nastavováno jako procentuální částka
z celkové platby.
Možnost
finančně ohodnotit službu v rozsahu zhruba od 5 až do 25 % k nám v tomto kontextu začala proudit od zahraničních firem.
V našem domácím
prostředí bývalo vždy
zvykem spíš zaokrouhlovat na celé desetikoruny nebo
stokoruny.
V zahraničí už jsou běžné i platební terminály ve formě tabletů.
, …
Pokud potom situace u pokladny probíhá ve spěchu, tak si ani nemusíte umět rychle spočítat, jak
velkou částku navíc nakonec v podniku necháváte. Zrádné je také nechtěné „ukliknutí“, kdy místo plánovaných 10 %
můžete ze své karty nakonec odeslat klidně 20 %. Pokud tedy například platíte
večeři za 860 korun, standardní 10% dýško vychází na 86 korun. Když
ale omylem kliknete na 20 %, podniku necháte
navíc už 172
korun.
Zákazníci často nemohou přijít ani na to, jak tento krok na terminálu
přeskočit.
Možnost „bez
spropitného“ bývá totiž na obrazovkách často schovaná nebo sugestivně
nadesignovaná mnohem menším písmem.
Ptát se na postup obsluhy ale lidem připadá trapné.
Podobně
nepříjemná je však situace i v případě, že se ovládání terminálu
ujme obsluha. Oproti platbám v hotovosti, kdy se
málokterý číšník
sám od
sebe zeptá, zda „chcete nechat dýško“,
je totiž u elektronických plateb tato otázka mnohem běžnější. Je tak snadné cítit se alespoň
trochu pod tlakem.
Rozmach digitálních dýšek
Fenoménu, kdy je spropitné žádáno čím dál větším
množstvím podniků, které ho od svých zákazníků vybírají pomocí
moderních technologií skrze obrazovky, se v zahraničí začalo
říkat tip-flation (nárůst spropitného).
Zabýval se
jím například výzkum společnosti Capterra z roku 2023, který vyzpovídal 780 amerických spotřebitelů.
Zjistilo se, že se více než polovina těchto
zákazníků při placení cítila zmanipulována nebo až podvedena právě kvůli nutnosti zanechat u poklady něco navíc. 70 % z nich pak mělo pocit, že se po nich
dýško vyžaduje ve
službách až příliš často.
Stačí jedno kliknutí vedle a výsledná útrata může být o dost vyšší.
, …
Kde
dává smysl spropitné nechávat?
Spropitné
vnímáme jako gesto dobré vůle, které má, nejen v gastronomii, svůj
smysl. Zákazník jím vyjadřuje spokojenost se službou a
zanechává ho obsluze jako
poděkování.
Jenže
právě s rozmachem elektronických plateb spotřebitelé začínají narážet na
žádost o dýška i na místech, kde dříve tradicí nebývala a z logiky věci
tam ani nemají opodstatnění. I u nás tak jsou standardní například dýška
pro rozvozové služby, která zanecháváme ještě předtím, než
víme, zda budeme se
službou vůbec spokojení.
Podle
zmíněného průzkumu se až 82 % lidí s obrazovkami žádajícími
dýška setkalo také ve fastfoodech, kde si zákazník zpravidla jídlo
sám objedná, donese i vyhodí odpadky. 51 % lidí dokonce
vidělo takovou žádost na samoobslužné
pokladně. Necelá třetina tam pak dýško opravdu zanechala. Zhruba 10 % dotázaných mělo podobnou zkušenost také v obchodech s potravinami nebo na
benzinových pumpách, tedy na místech, kde by „ohodnocení
služby finančním
darem“ čekal jen
málokdo.
Čeká
podobná exploze digitálního
spropitného po
americkém vzoru také Česko?