Slavný americký autor hororů a thrillerů Stephen King žil v Bangoru ve státě Maine. Byl velkým fanouškem amerických punkových legend Ramones a když kapela v roce 1989 projížděla městem v rámci koncertního turné, pozval ji do svého domu. Hudebníci sídlo spisovatele popsali jako skutečné muzeum plné rekvizit ze sci-fi a hororových filmů.
Během návštěvy podal King baskytaristovi kapely Dee Dee Ramonemu výtisk svého románu Pet Semetary (do češtiny geniálně přeloženého jako Řbitov zviřátek). Hudebník se poté na necelou hodinu uchýlil do suterénu Kingova domu a vrátil se s hotovým textem písně stejného názvu.
Původní skladba tak vznikla jako titulní píseň pro stejnojmenný film a její slova přesně odrážela úzkost a strach z příběhu, kde ožívají mrtvá zvířata i lidé. Refrén v angličtině jasně říkal, že autor nechce být pohřben na zvířecím hřbitově a nechce znovu prožívat svůj život.
Zatímco v Americe skladba bodovala v žebříčcích a rotovala na stanici MTV, v tehdejším Československu se k ní dostal Petr Hošek, zakladatel Plexis. Hošek byl punkem naprosto pohlcen. Dokonce se tak moc snažil podobat svému idolu Sidu Viciousovi ze Sex Pistols, že drasticky omezil jídlo, aby dosáhl stejné váhy jako on. Není náhoda, že Hoškovi v punkové komunitě nikdo neřekl jinak než Sid.
Když slyšel nahrávku Ramones, okamžitě ho zaujala její melodie, ale narazil na nečekanou překážku – neuměl tehdy anglicky. To se však ukázalo jako velká výhoda pro vznik české verze. Protože Hošek nevěděl, že původní text pojednává o tlejícím mase a přízracích ze hřbitova, nechal se vést pouze fonetickou podobou slov a náladou hudby.
Místo temných vizí Stephena Kinga tak do písně dosadil obrazy ze svého vlastního života, který se v té době odehrával hlavně v pražských klubech a vinárnách. Původní motiv strachu ze smrti tak nahradil oslavou svobody, mejdanů a setkávání s přáteli. Jak sám později s úsměvem přiznal, nevědomost mu umožnila udělat píseň veselou a přizpůsobit ji českému prostředí, aniž by ho ovlivňoval cizí příběh.
Nahrávání probíhalo v profesionálním studiu Propast Petra Jandy pod dohledem kytaristy Miloše Doležala. Skupina Plexis, kterou tehdy kromě zpěváka Hoška tvořili kytarista Jan Jukl známý jako Johny Chaos, baskytarista Pavel Brož a bubeník Áda Vitáček, zde poprvé zažila profesionální studiovou práci.
Výsledkem byla nahrávka na albu Půlnoční rebel z roku 1990, která zněla moderně, blížila se tehdy módnímu stylu street rock. Skladba Svět jsou bary se okamžitě stala velkým klubovým hitem. Mezi mladými lidmi v porevolučním nadšení fungovala jako neoficiální hymna a pronikla i do širokého povědomí mimo punkovou komunitu.
Úspěch byl tak velký, že kapela za prodej alba později získala Zlatou desku. Kritika přijala album i samotný hit velmi příznivě. I když se našli tací, kteří kapele vyčítali příklon k líbivějšímu zvuku, pro většinu fanoušků šlo o trefné zachycení tehdejší doby.
Petr Hošek v rozhovorech často říkal, že tuto píseň musí hrát na každém koncertě, protože lidé by je bez ní doslova sežrali. Když Plexis křtil v roce 1992 svoje další album White Killer, s kapelou si tento hit zazpíval v roli kmotra dokonce David Koller.
Symbolickým vrcholem příběhu byl rok 1994, kdy Plexis vystoupili jako předkapela svých vzorů Ramones v pražské Lucerně. Hošek s úžasem sledoval své idoly zblízka, i když si všiml, že členové americké legendy spolu v té době už téměř nemluvili a potkávali se jen na pódiu.
Skladba Pet Sematary je však globálním hitem a dočkala se mnoha dalších podob po celém světě. Ve Finsku ji v roce 1994 nazpívala skupina Pojat pod názvem Lemmikkihautuumaa, přičemž tato verze se stala na finské scéně velmi populární a držela se v prodejních žebříčcích.
Velmi zajímavá je japonská adaptace od dívčí skupiny Shonen Knife, která vyšla na jejich tributním albu. Japonští hudebníci často přistupují k anglickým textům podobně jako kdysi Hošek – učí se je foneticky, což v kombinaci s jejich specifickým projevem vytváří neobvyklý kontrast k původnímu temnému námětu.
Kromě těchto verzí existují i úpravy v exotičtějších žánrech a jazycích. V Brazílii píseň zpopularizovala skupina Papas da Língua, v Itálii zase vznikla velmi tvrdá úprava v provedení grindcoreové kapely Undertakers. Skladba se objevila i v mnoha španělských verzích v Latinské Americe, kde jsou Ramones uctíváni jako ikony.
Většina těchto zahraničních verzí se na rozdíl od té české věrně drží hororového námětu Stephena Kinga. Petr Hošek však svou úpravou dokázal vytvořit něco unikátního, co sice nerespektovalo ani v nejmenším originál, ale mělo a dodnes má to svůj oprávněný osobitý význam.
I přes divoké okolnosti vzniku a původní ignorování autorských práv, což bylo v devadesátých letech běžné (byť jsou na desce autoři uvedeni), se nikdo z okolí Ramones k české verzi nikdy negativně nevyjádřil.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
https://en.wikipedia.org/wiki/Pet_Sematary_(song)
This Punk Classic Was Written in the Basement of Stephen King’s Maine Mansion
https://www.ireport.cz/clanky/pribeh-cz-hitu/pribeh-ceskeho-hitu-plexis-svet-jsou-bary
https://www.ireport.cz/clanky/smrt-si-rika-rocknroll/petr-hosek-vyrazna-postava-tuzemske-sceny-pro-kterou-byl-svet-zabava-a-jeden-velky-mejdan
https://www.headliner.cz/novinky/nekrolog-pribeh-petra-hoska-zapomenout-na-svary-vzdyt-svet-jsou-jen-bary
https://musicserver.cz/clanek/64199/plexis-vydavaji-po-triceti-letech-desku-pulnocni-rebel/
https://www.ireport.cz/clanky/rozhovory/retro-90s-petr-hosek-plexis-pulnocni-rebel-byla-skolacka-deska
https://cs.wikipedia.org/wiki/Plexis