Byla s ní těžká spolupráce! Nahrávky byly k ničemu, pokaždé když měla říct něco důležitého ze svého soukromí, tak najednou přestala mluvit a vypla mi diktafon!
Ondřej Suchý v našem rozhovoru vzpomíná na Bělu Jurdovou
Dvě budovatelské komedie Dovolená s Andělem (1952) a Anděl na horách (1955) v režii Bořivoje Zemana vyvolávají dodnes velice kontroverzní diskuse. „Je to agitka, komunistická blbost. Kdo se na to dívá, je…“ zní jeden názor. Druzí oponují: „Tak to chodilo. A je to oddechovka. Rád se podívám na něco milého, na herce, které mám rád a jsou tam tak mladí. Tu politiku si prostě odmyslím.“
Je opravdu kupodivu, jak dva staré filmy dodnes rozdělují divácký národ – od natočení první komedie z plánované trojice (údajně měl vzniknout třetí díl „Anděla“ s názvem Anděl u moře) veseloher o trampotách cholerického revizora Gustava Anděla (Jaroslav Marvan) uplynulo už 74 let! A přesto se stále dokola reprízují a opakují je snad všechny televizní stanice.
Foto: FSB M. Mirvald/Creative Commons Attribution – share alike 3,0
Marienka a Štefan – Stáňa Seimlová a František Dibarbora
Pročítat diskuse pod články a texty o „Andělských“ filmech je až úsměvné. Někdo nadává, někdo se rozplývá, jiný opakuje do slova a do písmene dnes již zlidovělé hlášky a při komentování jednotlivých postav se mnohdy nešetří ostrými slovy. „Anděl je hrozný, toho mít doma, tak ho kopnu do zadku! Mně se líbí Štefan. Ten Dibarbora, to byl přece jen chlap! Kdepak. Ráž a Dítětová. Hrají ty rozhádané manžele skvěle. Baví mě, jak mají všichni kalhoty vytažené až do podpaží. Všimněte si toho někdy. To jsou módní kreace! A Marienka, taková víla – a řídí autobus!“ smějí se diváci.
Všechny také zajímá, jestli byl Jaroslav Marvan podobný Andělovi – tedy vzteklý a neustále načuřený! Na to odpověděla právě Marienka, kterou ztvárnila krásná baletka Stanislava Seimlová. Ta připustila, že Jaroslav Marvan se v pauzách během natáčení lidem vyhýbal. Nebyl nerudný, nebyl cholerický, ale sotva svého Gustava Anděla dotočil, usedl někam na trávu a nechtěl se nikým bavit. Natáčelo se v Jevanech u Prahy, kde stála ona zotavovna Jezerka (též Jizerka, bývalý hotel Moskva či Wagner), takže se všichni producírovali v plavkách a natáčení si užívali hlavně mladí.
Píseň „Vyznání“, kterou Štefan Marience tklivě hraje do ouška, když Anděl vyhodí nožem elektriku (Vyhlídka říkal, že to bouchlo až v elektrárně!) byla složena pouze pro potřeby filmu. Pak se z ní stal docela velký hit. A ještě jedna perlička – Vyhlídku (Josef Kemr) měl hrát Vlasta Burian. A když si to představíte, docela by se tam náš král komiků hodil! Kdo se ale do filmu hodil perfektně, byla vlezlá, horlivá a pečlivá kulturní referentka Lída Višňáková.
„Všiml jsem si té ženy, přišla mi všetečná, neměl jsem tu její roli rád. Co to je za funkci, kulturní referentka? Pak jsem si to našel – opravdu to existovalo. Tyhle „baby“ organizovaly rekreantům život. Dokonce v zotavovnách přidělovaly funkce. Knihovna, pomoc v kuchyni… Žena se přijela na tři týdny rekreovat a musela jim tam ještě vést knihovnu. Nic nesmělo přijít nazmar. Tohle bych nesnesl,“ rozčiloval se uživatel Frank na oblíbeném portálu ČSFD, kde má diskuse o Dovolené s Andělem přes 400 komentářů!
Foto: Soukromý archiv pana Ondřeje Suchého, s laskavým svolením
Mladičká Běla Jurdová na školní fotografii!
Pak ale dodal to, co si mnoho pánů uvědomilo až na druhý pohled: Jak krásná a okouzlující tato herečka je. „Kdo hrál tu Lídu? Má nádherný hlas. Sexy hluboký hlas a ladnou postavu.“ Jiná divačka dokonce konstatuje, že by se Lída Višňáková uplatnila klidně i v Hollywoodu: „Má velice zvláštní a symetrický obličej. Vypadá jako nějaká filmová hvězda, kterou přesadili z Kalifornie do Hamru na Jezeře, kde se natáčely scény s koupáním rekreantů. Má klasický profil, její tvář je půvabná, má charisma a sex-appeal. Kdo to byl?“
Byla to šarmantní Běla Jurdová, kterou mnozí považovali za sex symbol. Má na svém kontě mnoho velkých rolí i drobných hereckých výstupů, nejvíce však utkvěla lidem v paměti její kulturní referentka Lída, která „buzeruje“ rekreanty a nutí je, aby se veselili a radovali: „Rozuměl jsi, soudruhu Mašku! A co ten šroubovák! Někam jste se mi všichni ztratili a já ani nevím, kde jste byli! Nejezdí, něco se stalo na motoru, vynechává! Tady jste na rekreaci! Budete se opalovat a koupat! I když máte svou práci rádi, sem jste si přijeli odpočinout! To je hezký nápad. Když nám nepřeje elektrárna, uděláme si koncert na přání sami!“
Krása Běly Jurdové vadila i tehdejšímu režimu, který se rozhodl „zaříznout“ její roli v pohádce Dařbuján a Pandrhola, kde hrála porody poněkud usmýkanou manželku Jiřího Sováka Markytu! Za „Jurdinku“, jak jí něžně říkali její kolegové, musel orodovat i Martin Frič, který kvůli ní div neklečel na kolenou před členy „schvalovací komise“ z Barrandova. Byla kamarádkou manželky Oldřicha Nového a mastila s ní celé dny karty. A také měla velmi pikantní tajemství, které si úzkostlivě střežila!
Jaký byl životní osud jedné z našich nejzvláštnějších hereček?
V ukázce se Jurdová objeví až na konci: „A co ten šroubovák?“
Běla Jurdová byla rodačka z Plzně, kde spatřila světlo světa pátého října 1919 jako Běla Blažková. Rodina se pak odstěhovala do Chrudimi a následně do Hradce Králové, kde pětiletá Bělinka hrála loutkové divadlo a malou holčičku si vzali pod svá křídla ochotníci v místním divadelním spolku. Jenže děvče vyrůstalo a muselo něčím být! Ne „hopsandou“, co tráví všechny večery v divadle! Běla Jurdová musela do školy a po maturitě se živila jako laborantka, asistentka lékaře, úřednice i referentka! Jestli kulturní, to nevíme. Nevíme ani, kde přišla ke svému příjmení Jurdová.
Jelikož nebyla vdaná, šlo zřejmě o umělecký pseudonym: herečka Jurdová zní přece jen lépe než Blažková, se vší možnou úctou! Do prvního angažmá nastoupila uprostřed druhé světové války – bylo to Beskydské divadlo v Hranicích. Když byla divadla zavřená, nastoupila Běla Jurdová do fabriky k pásu. Po válce se ale vrátila na prkna, která znamenají svět – a vystřídala spoustu slavných scén: Alhambru, Zemské divadlo v Ostravě, Pražskou estrádu (pozdější ABC), Divadlo státního filmu; nabídku dostala i z Národního divadla.
Foto: Wikimedia Commons/volná licence
Martin Frič, legendární režisér, který si vzal Jurdovou pod svá ochranná křídla
Talentovanou a okouzlující ženu s rázným projevem a vystupováním si brzy vyhlédli filmaři. Běla Jurdová se stala tváří nové generace poválečného filmu, ztělesňovala „lidové“ ženy, energické a průbojné „sekernice“ nebo ženy, které se ocitly v mezní situaci. Dovedla hrát komické i velice vážné role a mezi lidmi se stala nesmírně oblíbenou herečkou. I mezi režiséry a kolegy, o obdivu mužů z řad diváků ani nemluvě! Obletovali Bělu Jurdovou jako vosy bonbón!
Poprvé se na plátně mihla v legendární veselohře Prstýnek. „Zahrála jsem si tam dívku, která okopává na Petříně růže a Zdeněk Dítě na ty růže střílí,“ vzpomínala Jurdová s úsměvem v někdejší ostravské televizní Kavárničce dříve narozených. Poté se natrvalo usadila v Praze a soustředila se na hereckou kariéru. A krásných rolí přibývalo: Čapkovy povídky, Návrat domů, Vzbouření na vsi, Portáši, Dnes večer o půl jedenácté, Dovolená s Andělem, Dařbuján a Pandrhola, Dnes naposled…
Do roku 1960 si Jurdová zahrála v téměř dvaceti filmech – pak už ale její hvězda pohasínala a v kariéře přišla stagnace. V její filmografii najdeme snímky, které se řadí mezi legendy československé a české kinematografie: Vrchní, prchni, Světáci, Tažní ptáci, Dívka na koštěti, Adéla ještě nevečeřela, Fany, Stůj, nebo se netrefím!, kde se ale Jurdová objevila jen epizodních rolích, často bez uvedení jména v titulcích. Běla Jurdová hrála i v seriálech – Malý pitaval z velkého města (role přepadené prodavačky v díle s názvem Muž s punčochou), Létající Čestmír, Arabela nebo Největší z Pierotů.
Foto: Soukromý archiv pana Ondřeje Suchého, s laskavým svolením
Běla Jurdová v dramatu Portáši
Nejvíce vzpomínala právě na film Dovolená s Andělem. Jenže s ní byla dle mnohých velice obtížná domluva. Když ji někam pozvali, aby vyprávěla o svém osudu a zážitcích s filmem, chovala se velice zvláštně! Dotazy na soukromý život zcela odmítala a vše si velice úzkostlivě střežila. Byla schopná i vypnout diktafon nebo odejít ze studia. Když se ale mluvilo na „bezpečné“ téma, Jurdová se rozpovídala. Například o své spolupráci se slavným režisérem Martinem Fričem: „Oslovoval mě Jurdinko. Ostatně nebyl sám, Zdeněk Štěpánek mi také tak říkal. Ale František Smolík ne. Pro toho jsem byla něžná Bělinka,“ rozplývala se při vzpomínce na naše herecké velikány.
Frič byl z jiskřivé a okouzlující herečky „na větvi“ – a ani se tím nijak netajil. Dokonce se šuškalo, že spolu mají poměr, což Jurdová při rozhovoru s Ondřejem Suchým uvedla na pravou míru: „Měli jsme mezi sebou krásný vztah, který se dá jen těžko vysvětlit. Marin Frič uměl úžasně jednat s lidmi. Byl noblesní a inteligentní, vlídný a moudrý. Já ho milovala, on mě. Ale aby nedošlo k omylu, on nebyl na mladé herečky! Měl prostě rád lidi ze svého okruhu přátel a známých. Chtěl, abych byla přirozená, nepřehrávala a zůstala takovou, jaká jsem,“ povídala Běla Jurdová.
A vzpomínala i na stopku, kterou málem dostala v roli Markytky Dařbujánové ve slavné pohádce Dařbuján a Pandrhola: „Stalo se, že tehdejší ředitel Barrandova rozhodl, že s filmováním končím. A rozhlásil to, chtěl mě zaříznout,“ říkala Jurdová. Pamětníci si myslí, že šlo o její ženskost. „Její jediný škraloup byla zřejmě její krása. Nic jiného nás nenapadá, ona byla zcela apolitická. Zkrátka se jim nezdála. Byla moc noblesní, moc sexy. Nehodila se pro role dojiček. Nebo se jí ten chlap mstil,“ domnívali se herci, kteří byli Jurdové blízcí.
Foto: Wikimedia Commons/volná licence
Oldřich Nový s manželkou. Běla s nimi kamarádila, hrála karty a jezdila na dovolené
Běla pak popisovala, jak za ni Frič orodoval: „Já byla velice lehkomyslná, co se smluv týče. Velice. Když se začal točit Dařbuján a Pandrhola, neměla jsem smlouvu žádnou. A už se točilo. Pak to prasklo a produkční hulákal, že musím mít smlouvu. Podepsala jsem ji tedy dodatečně. Jenže Friče si zavolali „vejš“. A oznámili mu, že já tam hrát nesmím. Když se vrátil, byl vzteky bez sebe. Hodinu na něj křičeli jako na nějakého uličníka. Ale on se nedal. Řekl jim, že pokud tam nebude hrát Jurdová, dál točit nebudu. Takový on byl. Přitom mě mohl nahradit takřka okamžitě. Vidíte to, jaký byl…“ usmívala se Běla Jurdová zjihle v rozhovoru s panem Suchým.
Ten den prý nenatočili nic, zato se všichni herci mohutně opili. „To bylo lahví. Byli jsme poměrně zdecimovaní. I se tančilo…“ křenila se. Často se ve vzpomínkách vracela k Oldřichu Novému. „Byla jsem pro něj paní Bělinka. On byl tak šarmantní a zdvořilý! Já se ale po celá léta přátelila spíš s jeho ženou, Alicí Novou. S tou jsme hrály kanastu, naučila mě pasiáns…“ A když konečně došlo na otázku ze soukromého života, paní Běla se opět rozčílila, vypnula nahrávací zařízení a mlčela jako hrob!
„Děti neměla. Když jsem u ní byl, žila sama, o manželovi též nic nevím.“ říkal mi pan Suchý, který zná snad všechny tyto legendární československé herce, kteří mu poskytli spoustu osobních rozhovorů. S Bělou Jurdovou však měl i on velké problémy. „Nic jsem z ní nemohl dostat. Občas to bylo až zvláštní,“ usmíval se. Běla Jurdová měla zkrátka tajemství, kterým říkala „pikant“. Jako mladá, hezká a svobodná herečka zažila spoustu aférek. „Významně se přátelila“ s několika známými a ženatými umělci!
Běla Jurdová se na sklonku života uchýlila do motolské léčebny dlouhodobě nemocných, kde byla její sousedkou Zita Kabátová. Obě herečky obývaly sousední pokoje. A právě v motolské nemocnici vydechla Běla naposledy – zemřela 15. srpna 2009 ve věku nedožitých devadesáti let. Zita ji přežila o tři roky. Běla Jurdová si svá největší „pikant“ tajemství vzala do hrobu, ale její podmanivý hlas a hollywoodský šarm s námi díky nekonečným reprízám Anděla zřejmě zůstanou navždy!
Foto: Petra Pavlíčková, zadání pro ChatGPT
Jizerka nebo Jezerka, byl to jevanský grandhotel Wagner (ilustrační foto na základě fotografie hotelu)
Velice děkuji panu Ondřeji Suchému za sdílení vzpomínek a svolení k použití fotografií z jeho soukromého archivu!
Další zdroje informací: