Projekt Denisy Stránské s názvem Lahodný Benedikt vznikl před skoro sedmi lety jako osobní řešení zdravotních potíží jejího syna. „Ben od třetího měsíce života trpěl silným refluxem a později se objevila i senzitivita na laktózu. Ovlivnilo to jeho chuť k jídlu, takže jsem začala v kuchyni hodně experimentovat,“ popisuje dnes již dvojnásobná maminka.
Vzhledem k tomu, že jí nestačily rady od pediatra a stravování ji zajímalo, rozhodla se dovzdělat a své nově získané znalosti a zkušenosti postupně sdílet na sociálních sítích. A reakce ji překvapily.
„Někde mezi instagramovým profilem a vznikem první knihy přišel zlom. Uvědomila jsem si, že to, co jsem řešila já, řeší obrovské množství maminek. Najednou jsem si říkala: wow, ten problém je mnohem hlubší, než jsem si myslela,“ říká.
Navíc za posledních několik let se podle ní změnil i přístup rodičů: „Dřív jsme hodně spoléhali na stará doporučení. Nyní rodiče chtějí vědět proč – jak jídlo ovlivňuje tělo miminka. Jdou mnohem víc do hloubky.“ Dnes už se její projekt neomezuje jen na recepty. Kolem Lahodného Benedikta postupně vznikl celý ekosystém – online poradna, vzdělávací obsah, komunita rodičů a také vývoj vlastních produktů.
Od učitelky ve školce k podnikatelce
Cesta k dětské výživě přitom nebyla přímá. „Po škole jsem asi šest let pracovala jako učitelka v mateřské škole. Pak jsem si od dětí potřebovala na chvíli odpočinout, tak jsem přešla do eventového prostředí a organizovala projekty a akce,“ vzpomíná.
Ironií je, že se nakonec k dětem stejně vrátila – jen jiným způsobem. Přesně tak, jak jí kdysi předpověděla kartářka. „Teď vlastně taky učím, jen jinak a podle sebe. Ze začátku jsem byla hlavně tvůrce. Dnes řeším logistiku, výrobu, distribuci a spoustu dalších věcí, které mě tehdy vůbec nenapadly,“ doplňuje, přičemž mezi její úkoly patří vyvracení mýtů.
Testování zeleniny i vodu nehroťte
Jedním z nejrozšířenějších doporučení je podle ní takzvané třídenní testování každé nové zeleniny. „Maminky často měsíc testují jednotlivé druhy zeleniny – každou dávají tři dny po sobě. Jenže většina zeleniny vůbec není alergen,“ vysvětluje. A tato zdánlivá banalita, je podle ní praktickým problémem. „Kolem šestého měsíce potřebuje miminko začít výrazně doplňovat například železo nebo zinek. A když měsíc testujete zeleninu, tak vlastně ztrácíte čas, kdy by už mělo dostávat nutričně bohatší potraviny,“ popisuje.
Dále pak rodiče často tápou u pití vody u kojenců. Zatímco jeden tábor je striktně pro co nejrychlejší začlenění vody do života miminka, jiní si jsou jistí, že si vystačí s mlékem – ať už mateřským či umělým. A právě ke druhé skupině se přiklání i Denisa. „V prvních měsících miminka vodu opravdu vůbec nepotřebují,“ říká jednoznačně.
„Mateřské i umělé mléko obsahuje všechno – živiny i hydrataci. Naopak voda nebo čaje mohou zatěžovat trávení a způsobovat třeba zácpu,“ doplňuje a myslí si, že často jde hlavně o generační rozdíl. „Babičky mají pocit, že když zůstává umělé mléko na jazyku, má dítě žízeň. Takže mu dávají čaj nebo vodu. Ale dítě do desátého nebo jedenáctého měsíce žádnou další tekutinu nepotřebuje,“ vysvětluje.
A co oblíbené trendy? V posledních letech si podle ní rodiče více troufají i na méně tradiční suroviny. „Třeba sáhnou po misu nebo dalších fermentovaných potravinách. A také po řasách. Hlavně obecně chtějí vědět, co je pro tělo dobré,“ říká. A některé trendy podle ní přetrvávají dlouhodobě. „Třeba šlehaný morek. Vypadá trochu šíleně, ale funguje skvěle – hlavně u prvních příkrmů, kde se nepoužívá sůl,“ doplňuje.
„Špinavé jídlo“ a mléko jako číslo 1
Mnohé rodiče pak často překvapí, jaké potraviny Denisa doporučuje zařadit mezi první příkrmy. „Myslí si, že když dítě nemá zuby, je na maso ještě čas. Přitom maso je extrémně důležité hned od začátku příkrmů,“ vysvětluje. Dokonce může být lépe stravitelné než některé druhy zeleniny. „Některá vláknina ze zeleniny totiž ve střevě fermentuje a může dělat potíže. Maso je naopak často lehce stravitelné a je klíčovým zdrojem železa,“ dodává.
Kromě libového masa Denisa doporučuje zařazovat i suroviny, které někteří zbytečně odmítají: třeba játra nebo již zmíněný morek. „Vnímají je jako ‚špinavou surovinu‘, ale nutričně jsou v dětské výživě naprosto perfektní,“ líčí. A ačkoliv játra a morek často vzbuzují u maminek rozpaky, různé použití mateřského mléka je nechává chladné. Což zase může šokovat starší generaci či bezdětné.
Možná proto si Denisy lízátka z mateřského mléka získala velkou pozornost. „Vznikla úplně prakticky, když Benovi rostly zuby. Zmražené mléko ve formě lízátka mu ochladilo dásně a zároveň dostal pořád jen mléko. Žádná zbytečná tekutina navíc,“ vysvětluje. A recept lze podle ní připravit i z umělého mléka. Ona sama pak vlastní mléko, které si před časem zamrazila, přidává i do příkrmů mladší dcerky Flory – třeba do pyré. Díky tomu má jistotu, že získává vše potřebné. „Mateřské mléko je jednoduše to nejlepší, co můžeme našim dětem dát,“ doplňuje.
Prdíky a správný cyklus
Rodiče se na ní často obracejí i s problémy jako bolesti bříška a „prdíky“. „Píší mi hlavně kolem šestého měsíce, když začínají s příkrmy. Paradoxně ale kořen problému často vzniká už mnohem dřív,“ vysvětluje. Zásadní roli tak hraje období po narození. „V prvních třech měsících se nastavuje rytmus trávení. Když dostane bříško prostor potravu strávit, většinou potom funguje dobře i přechod na pevnou stravu,“ vysvětluje.
Proto doporučuje jednoduchý rytmus dne, který pomáhá trávení miminka. „Ideální cyklus je nakrmit – nechat dítě bdít – a potom spát. Když dítě nakrmíte a hned uspíte, trávení se zpomaluje,“ radí.
Balamucení dětí? Raději chytré maskování
Denisa pak často řeší i skutečnost, že mnoho rodičů se snaží děti přesvědčit k jídlu různými triky – například že rajče je „jiná jahoda“. S tím ale nesouhlasí. „Dítě pak opravdu uvěří, že rajče je jahoda, a akorát ho tím zmatete,“ myslí si.
Podle ní existuje lepší cesta: „Když dítě nějakou surovinu odmítá, raději ji zakomponujte do jídla jinak – třeba do omáčky nebo domácího kečupu.“ A s úsměvem dodává jednoduché pravidlo: „Klidně je to pro ně blaf, tak blafujte, ale nelžete. Schovejte tu surovinu do jídla, ale nepřekrucujte realitu.“
Konkrétní suroviny však nejsou vším. Denisa pomáhá i s tím, jak děti nejlépe seznámit s jídlem – a nejlepší je prý zapojení dětí do vaření. Rozdíl pak poznala i u svých dětí. „Syn byl zvyklý vidět jídlo až hotové na talíři, protože jsem ho krmila podle rad pediatra a podobně. Později se ho ani nechtěl dotýkat,“ popisuje. U dcery proto postupovala jinak: „Dostala třeba kuřecí nohu do ruky a mohla ji olizovat. Díky tomu dnes nemá problém s žádnou strukturou jídla.“
„Když dítě vidí, jak se jídlo připravuje, cítí jeho vůni a může ho ochutnávat během vaření, vytváří si k němu úplně jiný vztah. A na to je nutné myslet,“ dodává.
Průvodce, nikoli režisér
Na závěr má jednoduchou radu, která podle ní dokáže změnit vztah dítěte k jídlu možná až překvapivě dobře: „Rodič by měl rozhodovat o tom, jaké jídlo nabídne. Dítě by mělo rozhodovat o tom, kolik ho sní.“
A právě tyto role rodiče často obracejí. „Rodiče určují porce, tempo i způsob krmení. A tím překračují signály dítěte. Když je malé, neumí to říct, a pak když vyroste, začne jídlo odmítat,“ popisuje. Proto doporučuje jednoduchý přístup: „Nabídnout kvalitní jídlo – a pak nechat dítě, aby si samo rozhodlo, jestli ho sní a kolik toho sní. My máme být průvodci, ne režiséři jeho talíře.“
VIDEO: Naše děti potřebují poznat svět bez rodičů a učitelek, jinak se nenaučí žít, říká učitel
Zdroj: autorský text