Dodávky ropy z Blízkého východu, včetně přepravy přes Hormuzský průliv a alternativní trasy, dosáhly v týdnu do 18. října v průměru více než 24 milionů barelů denně, vyplývá z údajů společnosti Kpler, jež poskytuje analýzy o námořní přepravě a toku komodit. Před válkou to bylo 23,3 milionu barelů.
Samotným Hormuzským průlivem, který propojuje Perský záliv s Ománským, a prostřednictvím překládek v Ománském zálivu nyní podle listu The Wall Street Journal proudí přibližně 14 milionů barelů denně, tedy asi 82 procent předválečného objemu.
„Celkový obraz je takový, že systém přepravy přes nebezpečný Hormuzský průliv je nyní dobře zavedený a ochota lidí zapojených do vývozu ropy riskovat vzrostla,“ řekl ekonom společnosti Capital Economics Hamad Hussain.
Írán tak sice dokáže přepravu dál výrazně prodražovat a komplikovat, jeho schopnost odradit tankery od plavby ale podle analytiků zeslábla.
Miliarda za jeden tanker
Motivací jsou především peníze. Obchodníci mohou podle šéfa analýzy ropy společnosti Kpler Homayouna Falakshahiho na dalším prodeji irácké ropy vydělat oproti době před válkou o 20 dolarů (zhruba 434 Kč) více na každém barelu. U jednoho nákladu supertankeru to může znamenat dodatečný výnos kolem 40 milionů dolarů (přibližně 867 milionů Kč).
„Objemy zůstávají vysoké navzdory rostoucímu počtu útoků, protože zisky za to riziko stojí,“ řekl Falakshahi.
Rozdíl je tak velký, že podle jeho výpočtu by tři úspěšné plavby mohly zaplatit nákup staršího tankeru za 100 milionů dolarů (asi 2,2 miliardy Kč).
Vysoké odměny dostávají také námořníci. Některé posádky mají za cestu do Perského zálivu nabízeny bonusy ve výši dvojnásobku až trojnásobku běžného měsíčního platu. Jedna čínská personální společnost nabízela za zpáteční cestu, která obvykle trvá jeden až dva týdny, až 25 tisíc dolarů (zhruba 542 tisíc Kč).
Dopravci zároveň změnili způsob, jakým ropu z oblasti dostávají. Část starších tankerů, které dříve převážely venezuelskou nebo ruskou ropu, se přesunula do Perského zálivu. Některé lodě absolvují pouze krátké cesty přes nejnebezpečnější oblast.
Tankery naloží ropu uvnitř Perského zálivu, projedou Hormuzským průlivem, často s vypnutými sledovacími systémy, a poblíž Ománu náklad přeloží na jinou loď určenou pro cestu na vzdálenější trhy. Samy se následně vracejí pro další zásilku. Část provozu chrání americké letectvo koridorem podél ománského pobřeží.
Významnou roli mají také alternativní trasy. V září obešlo Hormuzský průliv prostřednictvím ropovodů v Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech přibližně 40 procent neíránské ropy vyvážené z Perského zálivu. Před válkou to bylo jen 17 procent.
Útoky pokračují
Plavba přesto zůstává vysoce riziková. Jen během října bylo podle údajů shromážděných listem The Wall Street Journal hlášeno přibližně třicet útoků na lodě.
Íránské Revoluční gardy používají drony a rakety a podle zdroje nasazují také pozorovatele na malých rybářských člunech.
Riziko ukazuje případ tankeru Loyalty. Loď dříve vozila venezuelskou ropu do Číny, od září ale dvakrát zamířila do Perského zálivu pro iráckou ropu. Posádka měla na palubě bezpečnostní personál a při druhé cestě dostala neprůstřelné vesty a přilby. Minulý týden tanker zasáhl granát vypálený z malého člunu. Projektil prorazil nádrž na sladkou vodu. Loď v té době vezla dva miliony barelů irácké ropy.
Útoky a válečné riziko dramaticky zdražily přepravu. Cena za dopravu ropy supertankerem z Perského zálivu do Číny se tento týden přiblížila rekordním 37,37 dolaru (zhruba 810 Kč) za barel.
Pojištění proti válečnému riziku mezitím podle společnosti Windward vzrostlo až na deset procent hodnoty plavidla. Předtím činilo méně než tři procenta.
„V dubnu byl problém nedostatek ropy. V říjnu jsou problémem náklady na její přepravu,“ řekla šéfka globální komoditní strategie JPMorgan Natasha Kanevová.
Samotná ropa přitom zůstává drahá. Severomořská ropa Brent se ve středu dopoledne prodávala asi za 110 dolarů za barel, když před začátkem války na konci února stála necelých 70 dolarů.
