Ostatky ženy ve věku 25 až 30 let byly nalezeny již v roce 1994 během archeologických vykopávek na Ukokské náhorní plošině ležící v ruské části pohoří Altaj.
Tajemství ukryté v ledu
I když se tělo díky tamnímu permafrostu (trvale zmrzlé půdě) zachovalo ve velmi dobrém stavu, nález tehdy nevzbudil velkou pozornost.
Kromě paruky nebyla u těla žádná pohřební výbava a nic nenasvědčovalo tomu, že by žena měla výjimečné společenské postavení. Navíc část lebky pokrývala mumifikovaná kůže, která ztěžovala běžné antropologické zkoumání.
Až o tři desetiletí později se k ostatkům vrátili vědci z Novosibirské státní univerzity a rozhodli se „nahlédnout pod mumifikovanou kůži“ pomocí počítačové tomografie. To, co odhalili, nikdo nečekal.
Náročná operace, která předběhla dobu
CT snímky ukázaly rozsáhlé poškození pravé části dolní čelisti. Čelistní kloub byl zcela zničen, postranní vaz přetržen a čelist vychýlena ze své přirozené polohy. Podle odborníků mohla být příčinou nehoda, například pád z koně.
Takové zranění by v tehdejších podmínkách téměř jistě znamenalo smrt, ať už následkem infekce, nebo nemožnosti přijímat potravu. Místo toho se ale našel někdo, kdo se odhodlal k velmi odvážnému zákroku.
Foto: Novosibirsk State University (NSU)
Mumifikovaná kůže zpočátku zakrývala poranění čelisti.
Do kosti dolní čelisti byly vyvrtány dva úzké kanálky, jeden skrz hlavici dolní čelisti, druhý skrz výběžek spánkové kosti. Těmito kanálky byl následně protažen elastický materiál, pravděpodobně koňské žíně nebo zvířecí šlacha.
„Je možné, že jsme objevili důkaz takového chirurgického zákroku vůbec poprvé v historii,“ uvedl pro web Live Science Andrej Leťagin ze sibiřské pobočky Ruské akademie věd. „Tato primitivní protéza držela kloubní plochy u sebe a umožňovala pacientce pohybovat čelistí.“
Hojení jako důkaz úspěchu
Rozhodujícím potvrzením úspěšnosti zákroku jsou zřetelné známky hojení na kostní tkáni. Podle odborníků žena po operaci přežila ještě několik měsíců, možná i let. Nasvědčuje tomu i výrazně větší opotřebení zubů na levé straně, které zjevně vzniklo dlouhodobým přenášením zátěže při žvýkání kvůli bolestem na pravé straně čelisti.
Vladimir Kanygin, vedoucí laboratoře, kde byly CT skeny provedeny, v tiskové zprávě Novosibirské státní univerzity zdůraznil, že moderní zobrazovací technologie umožnila „nejen diagnostikovat zranění, ale také zrekonstruovat výsledky složitého chirurgického zákroku, a proměnit tak tento ojedinělý nález v podrobný důkaz o vysoké úrovni lékařských znalostí pazyrycké kultury“.
A 2,500-year-old skull from Siberia shows signs of complex jaw reconstruction surgery. Researchers say the woman survived the operation, offering rare evidence of advanced medical knowledge in the ancient world. pic.twitter.com/r4fL8WNhLt
— Tom Marvolo Riddle (@tom_riddle2025) February 17, 2026
Pazyrykové a jejich pokročilá medicína
Žena patřila k pazyrycké kultuře, která vzkvétala v oblasti Altaje přibližně od 6. do 3. století př. n. l. Tito nomádští pastevci a válečníci byli kulturně blízcí Skythům. Díky jejich zvyku pohřbívat mrtvé do mohyl v permafrostu se velmi dobře zachovalo nejen mnoho artefaktů, ale i lidských těl, včetně „potetované princezny Ukok“, o níž Novinky informovaly loni v létě.
Už dříve bylo známo, že Pazyrykové prováděli trepanaci lebky, tedy vrtání otvorů do lebeční kosti za účelem léčby některých poranění hlavy. Operace pohyblivého čelistního kloubu však představuje ještě vyšší úroveň znalostí. Vyžaduje detailní pochopení anatomie i technickou zručnost.
„Nevíme, v čem spočívala specifická hodnota této ženy pro společnost,“ uvedla pro server Gizmodo archeoložka Natalia Polosmaková. „Víme ale, že v pazyrycké kultuře byl každý již za svého života ceněn jednoduše za svou existenci a po smrti byl uctíván.“
Důkaz dávné lidské péče
Nález z Ukokské náhorní plošiny dokazuje, že snaha zachraňovat lidské životy není výsadou moderní doby. Již před 2500 lety byli lidé v drsných podmínkách altajských stepí schopni provádět složité chirurgické zákroky, které pacientům vracely schopnost mluvit a přijímat potravu.
V odborné literatuře dosud nebyl popsán podobný případ takto pokročilé maxilofaciální chirurgie z tak raného období. Vědci nyní doufají, že podobné CT skenování dalších archeologických nálezů přinese v budoucnu ještě více podobných překvapení.
Doba železná
Doba železná představuje kapitolu lidských dějin, kdy se železo stalo hlavním materiálem pro výrobu nástrojů, zbraní i zemědělského náčiní.
Navazovala na dobu bronzovou a přinesla významné technologické i společenské změny.
Výroba železa byla náročnější než zpracování bronzu, protože vyžadovala vyšší teploty a složitější postupy.
Na druhou stranu byla železná ruda dostupnější než cín potřebný pro výrobu bronzu, takže železné nástroje se postupně rozšířily i mezi širší vrstvy společnosti.
Počátek doby železné je v různých částech světa datován odlišně, v Orientu například již okolo 12. století př. n. l., ve střední Evropě až kolem 8. století př. n. l.
Za její konec je pak všeobecně považován přelom letopočtu, případně v některých oblastech 1. století n. l.
Archeologická lokalita v pohoří Altaj, kde byly ostatky ženy nalezeny.