Evropská komise oznámila, že letos pošle do pěti zemí Blízkého východu humanitární pomoc ve výši 458 milionů eur. Jde o jasný signál: zatímco Spojené státy omezují své závazky v regionu, Evropa se snaží zaplnit vzniklé vakuum. Otázka zní, zda na to má dost sil – a hlavně politické vůle.
Sýrie dostane nejvíc, Gaza zůstává v troskách
Největší balík – 210 milionů eur – míří do Sýrie. Více než rok po pádu režimu Bašára Asada v prosinci 2024 stále potřebuje humanitární pomoc 16,5 milionu lidí. Peníze mají zajistit potraviny, zdravotní péči, přístřeší, čistou vodu a vzdělání pro děti. V Aleppu se stále odklízejí trosky čtvrtí zničených během let války, v Idlibu žijí rodiny ve stanech, kde teplota v létě přesahuje čtyřicet stupňů Celsia.
Palestinská území dostanou 124 milionů eur. V Gaze a na okupovaném Západním břehu Jordánu se v nouzi nachází 3,3 milionů lidí. Evropská komise mluví o „humanitární krizi“, ale v Gaze lidé umírají hlady a nemocnice jsou v troskách. Civilisté čelí podvýživě, zhroucenému zdravotnictví a omezenému přístupu k humanitární pomoci.
Libanon získá 100 milionů eur. Země, která už před současnou krizí potřebovala pomoc pro tři miliony lidí, se v březnu 2026 potýká s následky izraelských leteckých útoků, které vysídlily přes 800 tisíc obyvatel. Jordánsko dostane 15,5 milionu eur na podporu uprchlíků, Egypt osm milionů eur na pomoc nejzranitelnějším skupinám – včetně 1,5 milionu uprchlíků ze Súdánu a Gazy.
Když Amerika ustupuje, Evropa nastupuje
Načasování bruselského oznámení není náhodné. Spojené státy omezují svou pomoc regionu právě v době, kdy humanitární právo čelí rostoucímu tlaku. Evropa se tak ocitá v roli hlavního dárce – což je role, kterou umí hrát dobře, ale která ji zároveň staví před nepříjemné dilema.
EU je největším světovým poskytovatelem rozvojové a humanitární pomoci. Jen na podporu Sýrie a sousedních zemí hostících syrské uprchlíky přislíbila na roky 2025 a 2026 téměř 2,5 miliardy eur. K lednu letošního roku se podařilo přidělit konkrétním projektům 75 procent prostředků z programového období 2021–2027. Čísla jsou impozantní, ale co z nich plyne pro lidi na místě? Zatímco Brusel vykazuje úspěšné čerpání fondů, rodiny v uprchlických táborech stále čekají na základní pomoc.
Problém je, že velkorysost v posílání peněz nekompenzuje politickou nejednotnost. Evropa na Blízkém východě často působí méně vlivně než jiní aktéři – kritici poukazují na to, že Brusel sice platí, ale nemá jasnou strategii ani dostatečný vliv na dění v regionu. Zatímco jiní aktéři – od Ruska po Turecko – prosazují své zájmy tvrdě a pragmaticky, EU zůstává v roli štědrého, ale málo slyšitelného hráče.
Evropa zůstává u toho, co jí jde nejlépe – posílá peníze tam, kde hoří. A je to správné. Miliony lidí na Blízkém východě by bez této pomoci neměly šanci na důstojný život. Přinejmenším v krátkodobém horizontu Brusel zachraňuje životy.
Dlouhodobě ale platí, že humanitární pomoc sama o sobě nevyřeší politické konflikty, které krize způsobují. Dokud se Evropa nebude schopna prosadit jako silný politický hráč – a ne jen jako bankomat – bude její role v regionu omezená. A zatímco Amerika couvá a jiní aktéři posilují, Evropa stojí před otázkou, zda chce být skutečným hráčem, nebo jen platit účty za chaos, který neumí ovlivnit.
Zdroj info: TASR
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT