Zatímco v pozdějších letech již členové souboru Divadlo Járy Cimrmana (dále jen DJC) odcházeli dočasně či nedobrovolně, v samých počátcích tomu tak nebylo. Již samotný vznik divadla provázel rozkol mezi Ladislavem Smoljakem na jedné straně a Jiřím Šebánkem s Helenou Philippovou na straně druhé.

V 70. letech divadlo opustili Jan Klusák a Oldřich Unger; na počátku 80. let pak Jiří Menzel a rovněž Josef Koudelka. Posledně jmenovaný se však na rozdíl od ostatních do divadla po letech vrátil.

Josef Koudelka (narozený roku 1948) byl vyučeným truhlářem, proslul však zejména jako fotograf. Po emigraci do Západního Německa přijal jméno Josef Koudelka-Bergstein, aby nebyl zaměňován se svým slavnějším jmenovcem, rovněž fotografem, Josefem Koudelkou. Dodnes však někteří, právě vlivem shody jména i povolání, nesprávně přisuzují členství v souboru DJC nesprávnému Koudelkovi.

Poprvé se do styku s DJC dostal v roce 1970, kdy byl do divadla angažován zprvu jako kulisák; přivedli jej sem tehdejší kulisáci DJC Jindřich Holna a František Malota. Vedle práce kulisáka také pořizoval fotografie z různých představení. Některé z nich dnes spadají pod Divadelní ústav a jsou volně vyhledatelné na internetu.

Časem se kulisák Josef Koudelka propracoval i na jeviště. Nejprve to byly drobnější role kulisáků (Vyšetřování ztráty třídní knihy, Cimrman v říši hudby), později i menší postavy (Student cimrmanologie v Hospodě Na mýtince, Papoušek a Baronova matka či Bobeš v Němém Bobši, Schmoranz v Poslu z Liptákova). Z těchto drobnějších figur patrně nejvíce vyčnívá role Pocestného z pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Zejména proto, že v této roli byl zaznamenán na vůbec první gramofonové desce Divadlo Járy Cimrmana. Na nahrávce figuruje ve hře jako technik „pan Koudelka“, jenž pronese dvě věty: „Tam sedí Maurenc“ a „Tam vždycky sedí Maurenc.“ Kompletní ztvárnění bylo sice z desky vystřiženo (neboť postava Pocestného byla na LP desce zkrácena na minimum, protože po valnou většinu hry nepromluví), avšak původní záznam se dochoval a je možné si jej poslechnout.

Časem přešel k významnějším rolím – Stevard ve Vraždě v salonním coupé, dvojrole Arthura a syna Františka v Poslu z Liptákova; jeho patrně největší rolí byla pak postava Bedřicha Síry v Aktu, kterou začal ztvárňovat krátce po emigraci Oldřich Unger do zahraničí. Tato role byla do té doby nealternovaná.

Podobně jako Oldřich Unger se však i Josef Koudelka na konci sezóny 1979/1980 rozhodl k emigraci a zažádal o vystěhování z ČSSR. Během této sezóny odehrál celkem 137 představení; jeho posledním vystoupením byla Vražda v salonním coupé dne 22. května 1980 na domovské scéně v Branické ulici. Se souborem se rozloučil na tradičním ukončení sezóny koncem června na Severáku v Jizerských horách a poté se odstěhoval do Spolkové republiky Německo, kde přijal výše zmíněné jméno Josef Koudelka-Bergstein.

Protože byla valná většina rolí Josefa Koudelky již alternovaná, žádné větší problémy s provozem divadla jeho emigrace nezpůsobila. Roli Bedřicha převzal Jan Hraběta, Stevarda hrála dvojice Jan Kašpar a Václav Kotek, na počátku 80. let ještě i Jaroslav Vozáb.

Počátkem roku 2006 se na popud Ladislava Smoljaka do divadla vrátil. Zatímco mladý Koudelka byl divakům sympatický, starý Koudelka už nebyl sympatický ani jeho hereckým kolegům. Miloň Čepelka vzpomíná na jeho návrat: „On mezi nás přišel s tím, že fotografuje. Nic proti tomu. Pak ale začal znovu hrát, a to bylo strašný. Klepal se, měl šílenou trému. Nevím, proč lezl na jeviště. Byl po tom návratu nepoužitelný, přesto jsme ho určitou dobu používali.“ Zdeněk Svěrák vzpomínal: „Když byl mladý, tak byl publiku sympatický, a když se po letech dlouhých vrátil z emigrace a byl už starý, tak jim byl nesympatický.“

Josef Koudelka-Bergstein pozvolně získal tři role. Vrátil se do své role Stevarda (premiéra 16. května 2006) a Studenta Cimrmanologie (premiéra 30. ledna 2007); novinkou byla role princezny Zlatovlásky v pohádce Dlouhý, Široký a Krátkozraký, kterou převzal po Pavlu Vondruškovi (premiéra 17. ledna 2006). Právě jako Zlatovláska byl také zaznamenán jak na zvukové, tak na audiovizuální nosiče – a to v rámci výročního představení Ze hry do hry, které divadlo uvedlo k výročí 40 let DJC. Do souboru však po svém návratu nezapadl. „Z Koudelky se stal umělec, což Láďovi strašně imponovalo. Měl ho jako guru přes umění. Pepa tam a Pepa támhle,“ vyjadřuje se k postavení staronového člena DJC Genadij Rumlena.

Ještě ve slavné Zvuková kronika DJC z roku 2007, kterou pro Český rozhlas natočil Vladimír Kroc, se hovoří o jeho návratu do hereckých řad. „Už zase s námi hraje a z Berlína sem dojíždí,“ říkal Zdeněk Svěrák. Zároveň byl obsazen, spolu s Pavlem Vondruškou, do nově chystané hry České nebe – do role maršála Radeckého. Pavel Vondruška roli odmítl kvůli zhoršující se paměti, a zkoušet začal pouze Koudelka. Během zkoušení však došlo k rozkolu, který znamenal Koudelkův konec v ansámblu DJC.

Miloň Čepelka vzpomínal: „Smoljak si ho dlouho pěstoval jako poradce, což jsem nechápal, ale pak se na jednom zájezdě do krve pohádali o politiku. „Už mi nelez na oči,“ řekl mu prý režisér nekompromisně. Kluci z techniky pak použili pár Koudelkových fotek do programu a on se odvděčil tím, že za to údajně chtěl jakési nekřesťanské peníze. Jak to skončilo, nevím, to jsou věci, které jdou naštěstí mimo mě.“

Zdeněk Svěrák se k tomu vyjádřil po letech takto: „Pepa u nás hrál jako mladý svěží mládenec (student) a vrátil se jako víc než dospělý emigrant. On s námi neprožil totáč celej, a bylo to tak znát, že má úplně jinou zkušenost a projevilo se to i v jeho jiných názorech. A kromě toho nebyl na jevišti dobrej. Diváci ho nepřijmali jako příjemného herce. Divili se, proč tam je? Co tam dělá? (…) Pak došlo k takové rozbušce. Ukázalo se, že emigrant Pepa je daleko levicovější než my a Láďa ho jednoho dne vyhodil. (…) Pak jsme se ještě někdy viděli, ale tam ten vztah už není dobrý.“

Ve fermanech (termín označující přehledný rozpis zkoušek, představení a obsazení rolí, podle kterého se herci orientují) se jméno Josef Koudelka-Bergstein objevuje až do června 2008. Jeho pravděpodobně posledním odehraným představením se stal Dlouhý, Široký a Krátkozraký dne 27. května 2008. Ve hře České nebe roli maršála Radeckého poté ztvárnili Petr Reidinger, Bořivoj Penc a zejména Václav Kotek.

Josef Koudelka-Bergstein tak zůstává jako jeden ze zapomenutých herců souboru DJC, na kterého se ani v dobrém nevzpomíná. Byl také jediným hercem souboru, který byl z divadla vyhozen a s divadlem už žádné kontakty nenavazoval.

Seznam použitých zdrojů:

MALEČEK, Tomáš. Divadlo Járy Cimrmana po padesátce… Praha: Cosmopolis, 2021. ISBN 978-80-271-3238-6.

MALEČEK, Tomáš. Padesátiletá historie Divadla Járy Cimrmana. Brno, 2020. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra historie.

Čepelka, Miloň a Palán, Aleš. Nedělňátko, aneb, S Cimrmanem v zádech. Vydání první. Praha: Vyšehrad, 2016. 233 stran, 16 nečíslovaných stran obrazových příloh. ISBN 978-80-7429-683-3.

Podzim s Járou Cimrmanem 08 – Posel z Liptákova – Dostupné online https://prehravac.rozhlas.cz/audio/631721

Dlouhý, Široký a Krátkozraký – PŘEDSTAVENÍ Z DESKY I S VYSTŘIŽENÝMI ČÁSTMI – Dostupné online https://youtu.be/DiLveVxVRoo

https://radiozurnal.rozhlas.cz/konec-po-prvni-sezone-zdenek-sverak-vzpomina-na-rozbroje-v-zacatcich-divadla-9081152

https://radiozurnal.rozhlas.cz/zlobil-jsem-se-na-nej-tehdy-hodne-vzpomina-zdenek-sverak-na-neshody-se-smoljakem-9093473

Anketa

Věděli jste o členství Josefa Koudelky-Bergsteina v souboru Divadla Járy Cimrmana?

Celkem
hlasovalo
93
čtenářů.