Tečku za případem udělal až nyní NS, který odmítl dovolání šéfky žalobců Lenky Bradáčové. Rozhodnutí nyní zveřejnil na svých webových stránkách. Z jeho obsahu vyplývá, že ze strany obviněné nešlo o útok s cílem působit na výkon pravomoci úřední osoby, ale o její spontánní reakci na situaci vyvolanou policisty, kterou nečekala a která ji zaskočila.

„To, že měla pochybnosti o pravosti policistů, si zapříčinili sami poněkud nestandardním služebním postupem. Obviněná neměla z čeho dovodit, že šlo skutečně o policisty,“ konstatoval v rozsudku senát v čele s jeho předsedou Františkem Púrym.

Poukázal především na to, že se policisté řádně neprokázali a nedisponovali žádným soudním příkazem k prohlídce objektu. „Nestandardní služební postup byl umocněný i tím, že se nechovali vůči obviněné s potřebnou mírou respektu. Obviněná vyhodnotila situaci jako pro ni nebezpečnou a udeřila poškozeného,“ stojí dále v rozhodnutí NS.

Na adresu policistů pak soud uvedl, že stačilo postupovat v souladu s právní úpravou a dodržet běžné standardy slušného chování, které by nedevalvovalo věrohodnost jejich statutu úředních osob.

„Obviněná se ocitla v nestandardní vyhrocené situaci, kdy mohla důvodně pociťovat strach a neuvěřila poškozenému, že je policista, přičemž si nebyla jistá, jestli ji jeho kolegové, které mylně pokládala za problematické osoby, nenapadnou,“ uzavřel Nejvyšší soud.

Incident se odehrál v dubnu 2022 v penzionu Bory na Klatovské třídě v Plzni, kam šla trojice policistů v civilu prověřit informaci o tom, že se v něm skrývá podezřelý z ozbrojené loupeže. Dveře do objektu tehdy odemkla obžalovaná, která tam šla do práce.

„Strčil nohu do dveří“

„U vchodu jsem viděla tři chlapy. Přišla jsem ke dveřím, řekla ‚s dovolením‘ a oni se trochu rozestoupili. Odemkla jsem a otevřela dveře. Když jsem je chtěla za sebou zavřít, jeden z těch mužů do nich strčil nohu. Já se lekla,“ vypovídala obžalovaná žena.

Podle jejích slov na ni začali muži hulákat, ať kouká otevřít. „Já jsem na to odpověděla, co si to dovolují, že je dovnitř nepustím, že žádná verbež do baráku nesmí. Začala jsem ječet, že na ně zavolám policajty. Řekli mi, že oni jsou policajti a že vyšetřují těžký zločin,“ pokračovala Delrosall.

Pak se jeden z mužů kolem ní protáhl do chodby a ukázal něco, co podle jejích slov připomínalo starou ošuntělou portmonku. „Neviděla jsem žádné jméno ani číslo. Když chtěl dovnitř pustit zbylé dva muže, tak mi vyletěla pravá ruka a zaútočila jsem na něj. Měla jsem pocit, že jsem v sevření lidí, co si hrají na policajty, a bála se, že mě tam semelou. Na nic jsem nečekala a zdrhla dovnitř do suterénu, kde má naše firma kancelář. Odtud jsem zavolala na tísňovou linku,“ doplnila obžalovaná.

Podvolit se má každý

Nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová v dovolání argumentovala především tím, že pro posouzení povinnosti podrobit se výkonu pravomoci úřední osoby není rozhodné, zda je realizován zcela v souladu s právními předpisy.

„Adresát výkonu veřejné moci není oprávněn samostatně posuzovat, zda je pravomoc vůči němu vykonávána v mezích zákona. Jeho povinností je se výkonu veřejné moci v zásadě podvolit, přičemž případný nesouhlas může uplatnit až následně prostřednictvím dostupných právních prostředků,“ konstatovala Bradáčová.

K tomu nejvyšší soud poznamenal, že adresát výkonu veřejné moci skutečně nemá diskutovat o zákroku a rozhodně nemá klást odpor policistům, jejichž služba veřejnosti je nepochybně velmi přínosná. „U obviněné ale šlo o specifickou situaci a okolnosti, které neodpovídají typickým případům násilného zásahu do výkonu pravomoci policistů jako úředních osob. Za dané situace nemohla vědět o tom, že útočí na policistu,“ uzavřel Nejvyšší soud.