„Spousta lidí přijde a řekne: vy jste tady pořád na dovolené, vy vlastně nepracujete,“ popisuje Jakub Šafránek jeden z mýtů, které ohledně života na tropickém ostrově panují. Realita je však podle něj úplně jiná.
„Člověk pracuje úplně stejně jako doma. A když podniká, tak možná ještě víc než zaměstnanec. Jen se to tady snáší líp,“ říká. Ráno se probouzí do slunce a tepla, a právě to podle něj dělá velký rozdíl. „Úsměv na tváři se vám objeví mnohem snadněji. Už jen tím, že je tady pořád teplo.“
Související
14 fotografiíProhlédnout si 14 fotografií
Na thajském ostrově Ko Samui žije už téměř patnáct let. S manželkou Bárou zajišťují ubytování především pro Čechy a Slováky – a vlastně všechno, co s jejich pobytem souvisí. „Když sem lidé přijedou, chtějí výlety. Chtějí se někam podívat, půjčit si motorku nebo auto. A pak je tu servis, když se něco stane,“ popisuje Jakub. Nehody na motorce, návštěvy nemocnice nebo jiné nepříjemnosti patří mezi situace, kdy jejich pomoc turisté nejvíc ocení. Kromě toho spravují nemovitosti a pronájmy.
K tomu ještě provozují českou kavárnu. Na menu mají třeba chlebíčky nebo trdelník, akorát upravené pro mezinárodní klientelu. „Museli jsme to přizpůsobit různým národnostem. Trdelník děláme třeba se zmrzlinou nebo mangem. A chlebíčky jsme taky trochu změnili – ty s vlašským salátem by asi neoslovily každého, takže máme třeba varianty s burgrem nebo se smaženým kuřetem,“ vysvětluje.
Od policejní akademie na tropický ostrov
Jakubova cesta do Thajska začala poměrně nenápadně. Po studiu policejní akademie pracoval jako manažer v bezpečnostní agentuře a do Thajska tehdy jezdil na dovolenou – a věnoval se thajskému boxu. „Takže jsem k Thajsku inklinoval,“ říká s úsměvem. Během jedné z cest ho napadla jednoduchá myšlenka: co kdyby se už nemusel vracet domů? Ta postupně dozrávala až v rozhodnutí. Začal se učit thajsky a plánovat. A když přišel ten správný moment, dal výpověď, prodal většinu věcí a odjel.
Volba padla na ostrov Ko Samui, který poprvé navštívil v roce 2009. „Je to dobré místo na život i podnikání. Sice je to ostrov, ale třetí největší v Thajsku a má všechno – pláže, přírodu, klidná místa i centrum s obchody a nočním životem,“ vysvětluje. Podle něj je právě tato kombinace důležitá. „Na některých ostrovech je sice ještě krásnější příroda, ale kromě pláže tam nic není. A kdyby tam člověk měl žít patnáct let, začne mu to lézt na mozek.“
Plán místo romantiky
Když se v roce 2011 stěhoval do Thajska, nejel „na blind“. Společně s tehdejší přítelkyní měli připravený konkrétní plán. „Domluvili jsme se s místní majitelkou, že si pronajmeme malý resort – pár vilek s bazénem – a budeme ho provozovat,“ popisuje. V té době byl český turismus v Thajsku teprve na vzestupu. Levnější letenky a rostoucí popularita jihovýchodní Asie přiváděly do země čím dál více cestovatelů.
Související
21 fotografiíProhlédnout si 21 fotografií
„Tehdy tu bylo snad jen jedno ubytování zaměřené na Čechy. Říkali jsme si, že to může fungovat,“ vzpomíná. A opravdu – zájem byl veliký a hosté se vraceli a doporučovali služby dál.
Cesta do Thajska však Jakubovi přinesla ještě víc než úspěšné podnikání a život v tropickém ráji. Právě tady totiž později potkal svou manželku Báru – Češku pocházející ze stejné obce jako on. „Nejenže jsme Češi, ale její rodiče shodou okolností pocházejí ze stejného místa jako já. Takže jsme vlastně cestovali přes půl světa, abychom se dali dohromady tady,“ říká s úsměvem.
Peníze, úřady a realita podnikání
Cesta k úspěšnému podnikání ale nebyla bez komplikací. Podle Jakuba je klíčové přijet do Thajska připravený – a hlavně s finanční rezervou. „Spousta lidí nám píše, že by se chtěli přestěhovat do Thajska. Nejhorší je přijet bez plánu a myslet si, že si tu člověk najde práci nebo bude sbírat mango ze stromů a vydělávat si tím. To je úplně nereálné,“ říká.
Jedno téma se během rozhovoru vrací opakovaně: peníze. „Nejdůležitější je mít finanční prostředky. Ty, které nepadnou na víza, často padnou na různé ‚příspěvky‘,“ dodává. Podle něj je totiž v Thajsku silně zakořeněná korupce. „Je to takový úzus – když něco potřebujete od úředníka nebo policisty, očekává se, že mu něco dáte.“
Cizinci tak často platí i za služby, které by jinde byly samozřejmostí. „Když přijdete na policii s nějakým problémem, který není urgentní, většinou se nic nestane, dokud nepřispějete.“ Situaci navíc komplikuje složitý právní systém a množství neoficiálních pravidel. „Zákon je jedna věc a to, jak se chovají úředníci, je druhá. Člověk se v tom na začátku vůbec nevyzná a spoléhá na rady ostatních – a ty někdy fungují, někdy ne.“
Jak neurazit Thajce
Další výzvou bylo zapadnout do místní komunity. Zatímco turistům se drobné přešlapy odpouštějí, u dlouhodobých cizinců je situace jiná. „Když jste turista, nikdo to moc neřeší. Jste tu deset dní a zase odjedete. Ale když tu žijete dlouhodobě, lidé vás sledují mnohem víc,“ vysvětluje Jakub.
Velkou roli hraje chování a respekt k místním zvyklostem. Thajci jsou podle něj obecně zdrženliví a neokázalí – hlučné projevy nebo opilé výstupy vnímají velmi negativně. Symbolickým příkladem je tradiční thajský pozdrav wai – sepjaté ruce před tělem. Na první pohled jednoduché gesto má ve skutečnosti přesná pravidla. Záleží na tom, jak vysoko ruce zvednete i komu je určeno.
„Když to uděláte špatně, můžete tím člověka urazit. U turistů to nikdo neřeší, ale u někoho, kdo tu žije, si to mohou vyložit jako nedostatek respektu,“ říká. Velmi citlivým tématem je také takzvaná „ztráta tváře“. Pokud někoho veřejně ztrapníte nebo urazíte, může to znamenat definitivní konec vztahu. „Stane se, že s vámi pak ten člověk už nikdy nepromluví.“
Související
31 fotografiíProhlédnout si 31 fotografií
Ostrov, který se mění
Za poslední roky se navíc samotný ostrov Ko Samui výrazně proměnil. „Když začala válka na Ukrajině, začalo jezdit víc Rusů a Ukrajinců. Konflikt na Blízkém východě přivedl zase Izraelce. V dlouhodobém měřítku je turismus hodně závislý na geopolitice,“ vysvětluje. Ostrov zároveň prochází stavebním boomem. Přibývají nové vily, rezidenční komplexy i mezinárodní školy.
Ještě před pár lety přitom podle Jakuba vypadal místní svět úplně jinak. „Typická byla babička, která si postavila čtyři plastové stolky, místo ubrusu dala kus plakátu nebo něco jiného, co našla, a vařila výborné jídlo za padesát bahtů.“ Dnes je situace jiná. Po pandemii covidu se mnoho lidí z turismu už nevrátilo ze svých provincií a jejich místo postupně přebírají větší investoři.
Češi a Slováci v zahraničí
V novém volném seriálu Aktuálně.cz představujeme krajany, kteří v cizině provozují ubytování. Mapujeme jejich cestu k vlastní nemovitosti a možnosti, jak je v zahraničí navštívit.
„Dřív tu byl takový asijský punk. Teď přibývají moderní kavárny s designovým interiérem a silným kapitálem.“ Přesto si podle něj ostrov stále uchovává něco z původního charakteru. „Ko Samui je pořád trochu vesnické místo. Většina rodin má kromě turismu ještě farmu s duriany nebo někoho, kdo chodí lovit ryby. Turismus je důležitý, ale pořád udržují nějakou tradici.“
Rozdíl mezi životem v Thajsku a v Česku si Jakub nejvíc uvědomil při jedné z návštěv domova. „Seděl jsem v Praze metru a díval se na lidi kolem sebe. Říkal jsem si: co se jim stalo? Nikdo se nesmál. Všichni se mračili.“ Možná právě v tom je i odpověď na otázku, proč se mu z ostrova po letech nechce zpátky. „V Thajsku máte starostí možná ještě víc než v Česku. Ale zvenčí to působí mnohem příjemněji. Lidé se na sebe usmívají, jsou k sobě milí a snaží se si ten život dělat hezčí.“
Video: S autistickým synem na cestách po Thajsku: Proplakali jsme se k tomu, že je nám dobře
Zdroj: autorský text