„Naše zásoby vystačí na tři měsíce vedení války. Pak budou sklady prázdné. Všechno, co nyní pořizujeme za tisíce miliard eur, potřebuje palivo: bojová letadla, lodě, tanky, nákladní vozy … Pohonné hmoty jsou největší slabinou naší obranné připravenosti. Tu můžeme uzavřít pouze zeleným vodíkem. Abychom byli obranyschopní, potřebujeme v Evropě výrobní kapacitu nejméně 20 milionů tun e-paliv ročně,“ řekla Britzenová v rozhovoru pro kanál N–TV

E-kerosin neboli syntetický letecký petrolej, e-benzín, e-diesel – zkrátka syntetická e-paliva –vznikají tak, že se z vody nejdříve elektrolýzou vyrobí vodík, který se následně s oxidem uhličitým syntetizuje na uhlovodíky.

V současnosti se tyto „zelené pohonné hmoty“ vyrábějí pouze v malých objemech. Žádná masová komerční výroba v potřebném rozsahu zatím neexistuje. E-paliva jsou proto drahá. Litr syntetického petroleje stojí čtyři až pět eur, čili okolo sta korun.

Britzenová vede vodíkový program v Rheinmetallu – německé zbrojovce. Na syntetických a ekologických palivech pro tanky už firma podle Britzenové pracuje „velmi dlouho“.

Manažerka rozhovoru pro kanál N-TV připomněla, že německá vláda přijala národní strategii pro vodík v roce 2020. Tehdy se výkonná rada Rheinmetallu rozhodla do této oblasti více zapojit. Nejprve se soustředila na civilní sektor. „Později následoval logický krok použít vodík jako základ syntetických paliv pro vojenské systémy,“ vysvětlila Britzenová.

Rheinmetall ovšem nehodlal sám vyrábět „zelený vodík“, ale chtěl spolupracovat s firmami, jako je Sunfire z Drážďan, které už s elektrolyzéry (zařízení využívající elektrickou energii k rozkladu látek, nejčastěji vody) mají zkušenost.

„Když Rusko zaútočilo na Ukrajinu, všichni, zejména z vodíkového průmyslu, chápali, že vodík je součástí řešení. Po přechodu na americký zkapalněný zemní plyn se opět projevila určitá politická pomalost,“ řekl Nils Aldag, spoluzakladatel a vedoucí elektrolytického podniku Sunfire.

Třeba na konci ledna si od „jeho“ firmy objednalo Španělsko dva elektrolyzéry o výkonu sto megawattů. „To odpovídá velké větrné elektrárně. Španělská energetická společnost Repsol investuje mezi 150 a 200 miliony eur. Vláda chce vyrábět zelený vodík pro domácí ekonomiku a také jej dodávat do zemí, jako je Německo, prostřednictvím plynovodů. Takové projekty jsou v současnosti realizovány na mnoha místech,“ vysvětlil Aldag.

A dodal: „Pokud chceme být nezávislí, americký zkapalněný LNG není bezpečné řešení. V případě změny klimatu nejsou náklady tak zřejmé, ale v extrémních situacích, jako je energetická krize, jsou neuvěřitelně vysoké.“

Aldag připomněl, že v roce 2022 ceny benzínu vzrostly na dvacetinásobek obvyklých hodnot.

Německá vláda zavedla evropskou směrnici, která členské státy zavazuje nahradit do roku 2030 celkem 1,2 procenta energie v dopravním sektoru zeleným vodíkem a e-palivy. „Naším přáním je zvýšit povinnou kvótu na dvě a půl procenta. To je možné. To by byl výchozí bod pro několik gigawattů elektrolyzérů v Německu a Evropě,“ tvrdí Aldag.

Podle Britzenové je potřeba výrobní kapacita na alespoň 20 milionů tun e-paliv ročně v Evropě. „NATO už loni řeklo, že Rusko bude připraveno zaútočit za pět let. Pracujeme proti tomuto času. Ale evropský sektor zelených technologií je natolik silný, že je schopen něco podobného do pěti let vybudovat,“ zdůraznila topmanažerka.

Řešením je podle ní celoevropská síť stovek modulárních závodů, které Britzenová nazývá „energetickými ostrovy“. „Velké závody vyrábějí sto tisíc tun paliva ročně. Naše jsou navrženy pro asi pět tisíc tun, ale jsou vyvinuty tak, aby byly co nejodolnější: pracují s místně dostupnou obnovitelnou energií, protože ta je nejodolnější. Vítr, slunce, vodní energie a geotermální energie. Nezáleží na tom, zda je válka nebo mír. Je tam vždycky,“ uzavřela Britzenová.

Na vybudování takové sítě pro celou Evropu by podle ní bylo třeba kolem 400 miliard eur (9,7 bilionu korun).