Kellner zahynul při heliskiingu v aljašských horách, když se stroj v bílém šeru a zhoršených podmínkách zřítil poblíž Knik Glacier. Federální vyšetřovací zpráva později uzavřela, že pravděpodobnou příčinou byla pilotova nedostatečná reakce na whiteoutové podmínky, tedy situaci, kdy se v terénu prakticky ztrácí horizont i orientace. Mezi přispívající faktory zpráva zařadila i nedostatečný výcvik pilota a nedostatečný dohled federálního inspektora nad provozovatelem.
Jediný přeživší David Horváth později popsal, že bezprostředně po nehodě byli někteří lidé stále naživu. V rozhovoru uvedl, že Kellner po dopadu ještě chodil kolem vrtulníku a komunikoval s ním. Českému rozhlasu Horváth řekl: „Petr ještě žil, chodil tam okolo, bavil se se mnou.“ Podle dalších médií se Kellner domníval, že pomoc dorazí zhruba do hodiny, jenže záchrana se zásadně zpozdila.
Záchranná operace se podle dostupných zjištění protáhla fatálně dlouho. Associated Press s odkazem na závěrečnou federální zprávu uvedla, že prodleva při informování záchranářů přispěla k závažnosti zranění jediného přeživšího, který utrpěl rozsáhlé omrzliny obou rukou. Alaska’s News Source popsala, že podle žaloby Horvátha nikdo nereagoval odpovídajícím způsobem, přestože sledovací zařízení ukazovalo, že se vrtulník delší dobu nepohnul a skupina se nehlásila. Český rozhlas pak uvedl, že kvůli mylné informaci o údajném návratu vrtulníku do střediska se nouzový plán aktivoval později, než měly interní předpisy připouštět.
Další temnou vrstvu přidala závěrečná zpráva k roli hlavního horského průvodce. Podle amerických médií i následných evropských shrnutí měl v těle amfetamin a kokain a podle vyšetřovatelů byl v době nehody pravděpodobně pod vlivem drog. Zároveň ale NTSB nedokázal prokázat, že právě užití těchto drog mělo přímý vliv na samotnou havárii. Tohle je důležité držet přesně: drogy byly v těle zjištěny, pravděpodobné ovlivnění zaznělo, ale přímá příčinná souvislost s pádem prokázána nebyla.
