Tisíce obyvatel ugandských vesnic trávily každý den hodiny chůzí pro vodu. Vzdálenosti čítaly několik kilometrů, voda byla často zdravotně závadná. Arcidiecézní charita Praha ve spolupráci s českými dárci přispěla ke změně, která zasáhla životy celých komunit.
V Ugandě má značná část obyvatel omezený nebo zcela nedostatečný přístup ke zdravotně nezávadné pitné vodě. Lidé v odlehlých a venkovských oblastech jsou často odkázáni na vzdálené, nechráněné zdroje, jako jsou řeky, jezírka nebo sezónní studny.
Nedostatek pitné vody měl zásadní dopad na zdraví lidí i na fungování celých komunit. Kontaminovaná voda přinášela častější výskyt nemocí. Například v komunitě Tukulu využívalo 140 domácností dva kilometry vzdálené jezero, jehož voda nebyla nezávadná a kde navíc hrozilo napadení krokodýly nebo hady.
Vzdělávání dětí, zejména dívek, šlo stranou. Namísto školy pomáhaly obstarat vodu pro domácnost. Právě ženy a dívky nesly hlavní tíhu tohoto úkolu, vedle vaření, praní a péče o domácnost.
Třicet studní, jedenáct obcí
Arcidiecézní charita Praha začala v roce 2021 budovat studny ve spolupráci s místní partnerskou organizací. Dnes už jich stojí třicet, rozmístěných v jedenácti ugandských obcích: nejvíce v okrese Buikwe (12 studní), dále v Mayuge (6) a dalších lokalitách včetně Mukono, ostrov Buvuma, Mpigi, Gulu nebo Pader.
Výběr míst nebyl náhodný. Komise složená z místních představitelů samosprávy, sociálního pracovníka, koordinátora programu Adopce na dálku® a ředitele partnerské organizace posuzovala vzdálenost k nejbližšímu bezpečnému zdroji, počet obyvatel i ochotu komunity aktivně se zapojit. Podmínkou bylo zajištění pozemku bez majetkových sporů.
Čtyři fáze výstavby studny
Stavba každé studny prochází čtyřmi fázemi. Nejprve přijíždí geodet na hydrogeologický průzkum, který trvá jeden až dva dny a určí nejvhodnější místo pro vrt. Samotné hloubení pak zabere pět až osm dní nepřetržitého vrtání. Poté nastupuje stavební tým, který instaluje trubky a pumpu a dokončí celkovou konstrukci. Většina vrtů poskytuje přibližně jeden kubický metr vody za hodinu.
Dlouhodobá udržitelnost projektu stojí na místní odpovědnosti. V každé lokalitě vznikl výbor složený z obyvatel vesnice, který dohlíží na provoz, hygienu v okolí studny i její technický stav. Členové komunity pravidelně přispívají malou finanční částkou do společného fondu určeného na údržbu a opravy.
Hlasy těch, kterým studny pomáhají
„Jsme velmi šťastní, už nemusíme chodit dlouhé vzdálenosti, jsme v bezpečí, voda je dostupná rychle,“ popisuje Nalongo Resty z komunity Lugasa. Charles Nsubuga, předseda výboru v komunitě Masaaba, přidává: studna je přístupná zdarma všem – i lidem z okolních vesnic. Výbor dohlíží na dodržování pravidel a pečuje o to, aby mohla sloužit dlouhodobě. Dvanáctiletá Catherine to shrnuje nejlépe: „Cestou pro vodu nejsme ohroženi, voda teče dobře, takže se nezdržujeme. Mám víc času na úkoly a učení.“