Podobné vzpomínky důvěrně znají snad všichni, kteří vyrůstali mezi šedesátými a devadesátými lety. Venku se už pomalu začínalo stmívat a kluci na prostranstvích mezi bloky domů dokopávali poslední góly, zatímco holky ještě skákaly přes švihadlo. Najednou se otevřelo okno a z prvního patra se ozval maminčin hlas, který nás volal domů na Večerníček. Všichni jsme věděli, že nastala naše chvíle. Po rychlé přípravě ke spaní už jsme seděli před televizí. Malý kluk v papírové čepici právě rozhazoval do vzduchu archy papíru a vítal nás svým dětským hlasem a pozdravem: Dobrý večer.
V době, kdy jiné stanice neexistovaly, program vysílání byl omezený a internet byl nepředstavitelnou fantazií, přicházel Večerníček každý den ve stejnou dobu. Taková pravidelnost ale nevznikla ze dne na den a ke své dnešní podobě měl Večerníček zpočátku ještě hodně daleko.
Začátky a tradice pořadu Večerníček
Pravidelné vysílání Večerníčku začalo 2. ledna 1965 a vůbec první pohádka, kterou tehdejší Československá televize uvedla, se jmenovala Kluk a kometa. Tento úvodní příběh byl hraný a na své první kreslené hrdiny si malí diváci museli počkat ještě další dva roky. Večerníčku předcházel pořad Stříbrné zrcátko, který se na obrazovkách objevoval od roku 1963, ale bez pevného formátu i pravidelného vysílacího času. Skutečný zlom přinesl Milan Nápravník, který pořadu dal jasnou podobu a legendární název.
V létě roku 1965 vznikla znělka, bez které si Večerníček dnes nikdo nedokáže představit. Výtvarník Radek Pilař vtiskl postavičce nezaměnitelnou tvář, Ladislav Simon složil slavnou melodii a režisér Václav Bedřich celou animaci dokončil během prázdninových měsíců. Pozdrav dobrý večer a přání dobré noci namluvil tehdy šestiletý Michal Citavý za skromný honorář šedesát korun a jeho projev zůstal v původní podobě až do dnešních dnů. Je to nejdéle vysílaná televizní znělka v české historii.
V polovině šedesátých let byla televize vzácností. Přesto v březnu 1965, pouhé dva měsíce po zahájení, sledovaly pořad již dva miliony diváků. Od roku 1973 se začal vysílat denně a poprvé také v barvě. V prosinci 1969 překonal tři miliony sledujících a v roce 1978 čtyři miliony z patnácti milionů obyvatel celého Československa.
Výchova dětí ve světě Večerníčku
Při tak obrovském dosahu nikoho nepřekvapí, že si tehdejší mocní nenechali ujít příležitost ovlivnit i Večerníček. Nikdo sice nechtěl dětem před spaním otevřeně nutit politické přesvědčení, ale určitý výchovný záměr v příbězích jasně zůstával. Dobro bylo vždy společné, hrdinové nežili v bohatství a potíže se řešily s pomocí sousedů a přátel, nikdy ne jen na vlastní pěst. Byl to vzorný obraz tehdejšího společného soužití podaný pohádkovou řečí dětem, které tehdy neměly možnost poznat nic jiného.
Na celém příběhu je však nejzajímavější to, že tento vliv nakonec vůbec nerozhodoval o tom, které pohádky časem zaniknou a které zůstanou. Do dnešních dnů přežily právě ty příběhy, kde byl dobový nátěr nejtenčí nebo se v nich neobjevil vůbec. Tvůrci jako Zdeněk Miler nebo Zdeněk Smetana sice museli pracovat v tehdejších podmínkách, ale dokázali vytvořit díla, která je svou kvalitou daleko přesahovala. Pomohl jim k tomu výtvarný talent, vtip a hlavně pochopení toho, co dětská duše doopravdy potřebuje.
Skřítci Křemílek a Vochomůrka
Málokterá dvojice se do české kultury zapsala tak pevně jako tito dva skřítci z pařezové chaloupky ukryté v mechu a kapradí. Pohádky z mechu a kapradí se začaly vysílat 6. října 1968, v měsících bezprostředně po sovětské invazi, kdy se svět dospělých kolem dětí zásadně proměnil. Výtvarnou podobu oběma skřítkům dal Zdeněk Smetana, autorem předlohy byl spisovatel Václav Čtvrtek a celý seriál namluvila Jiřina Bohdalová, jejíž hlas se pro Křemílka a Vochomůrku stal tak přirozenou součástí, že si ho diváci zamilovali stejně jako postavičky samotné.
Herečka v jednom rozhovoru přiznala, že ze dvou skřítků měla svého favorita. „Z těch dvou jsem měla raději Vochomůrku, protože měl pořád rýmu,“ řekla se smíchem. Samotné natáčení probíhalo neobvyklým způsobem. Nejprve vznikl zvukový záznam a teprve pak se kreslily obrázky, takže Smetana mohl animaci sladit s mluveným slovem.
Křemílek je ten vyšší a hubenější, Vochomůrka menší a baculatější a právě tato zdánlivě jednoduchá protikladnost z nich udělala tak zapamatovatelnou dvojici. Pro generaci vyrůstající v normalizačních Čechách, kde se o mnohém nemluvilo a svět dospělých byl plný nevyřčených věcí, nabízela pařezová chaloupka prostý svět, kde byly problémy vždy řešitelné a přátelství trvalé. Celkem vzniklo devětatřicet dílů a zájem o ně stále neutichá. Jasným důkazem je skutečnost, že první černobílá řada třinácti příběhů prošla v roce 2021 náročnou digitální obnovou a obarvením. Práce na jediném takovém dílu tehdy zabrala přibližně tři měsíce, aby výsledek působil co nejpřirozeněji.
Popletený skřítek z Brčálníku
Zdeněk Smetana vdechl život i dalšímu hrdinovi, který se nesmazatelně zapsal do paměti mnoha dětí i jejich rodičů. Každý příběh o Rákosníčkovi začínal vždy stejným vyprávěním: Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a dost možná ještě dál, je rybníček Brčálník. Tato věta nás pravidelně uváděla do světa zeleného skřítka. Svůj hlas mu darovala Jiřina Bohdalová a celé vyprávění vznikalo ve třech vlnách od roku 1975 do roku 1989. Rákosníček byl svébytný hrdina s neposednými vlasy trčícími na všechny strany. Vždy přicházel s nápady, které sice vypadaly nadějně, ale v okolí rybníku Brčálníku nakonec způsobily jen nečekané situace a vtipné zvraty.
Velký pes Fík a kamarádka Ája
Rok 1976 přivedl na obrazovky obrovského maxipsa jménem Fík a jeho lidskou kamarádku Áju. Dobrodružství Maxipsa Fíka vytvořil Václav Bedřich, který dal vzniknout také Bobovi a Bobkovi, Makové panence nebo Štaflíkovi a Špagetce. O výtvarnou stránku se postaral Jiří Šalamoun, jehož hřejivý způsob kresby byl naprosto jedinečný, hlas vypravěče mu propůjčil Josef Dvořák a hudbu složil Petr Skoumal.
V době, kdy děti neměly zdaleka tolik možností zábavy jako dnes, byl mluvící obří pes naprostou senzací. Fík i Ája si získali srdce diváků tak pevně, že na ně Kadaň v Ústeckém kraji dodnes vzpomíná. Každoročně tam slaví Narozeniny Maxipsa Fíka a na místním nábřeží stojí promenáda nesoucí jeho jméno.
Nejdelší Večerníček o dvou králících
Dva bílí králíci Bob a Bobek žijící v klobouku nepřítomného kouzelníka Pokustona se propracovali k výsledku, který v historii tuzemského Večerníčku nikdo nepřekonal. S jednadevadesáti díly jsou dodnes nejdelší českou večerníčkovou sérií vůbec. Poprvé jsme je mohli vidět na obrazovkách v roce 1979 a za jejich vznikem stáli režisér Václav Bedřich a karikaturista Vladimír Jiránek.
Bob je větší a rozvážnější, zatímco Bobek je plný nápadů a poněkud bezstarostný. Toto spojení dvou rozdílných povah skvěle bavilo diváky v každém dalším příběhu. Věta Vstávat a cvičit! zlidověla natolik, že ji dnes zná i ten, kdo Večerníček v životě neviděl. Obliba obou králíků přetrvala přes celý přelom osmdesátých a devadesátých let, přes pád dřívějšího režimu i nástup soukromých televizí. V roce 2015 se stali tváří hokejového mistrovství světa pořádaného v Česku a svou roli si zopakovali na stejném turnaji v roce 2024.
Světový věhlas malého Krtečka
Ze všech pohádkových postav je Krteček tou, která se proslavila nejdále za hranicemi naší země. Jeho dobrodružství se rozletěla do více než osmdesáti zemí po celém světě. V Německu a Japonsku se dodnes prodávají hračky s jeho podobou a plyšový Krtek se dokonce podíval do vesmíru s americkými astronauty. Pro českou kreslenou postavu je to úspěch, který nemá obdoby.
Krtečka vymyslel kreslíř Zdeněk Miler v roce 1956 poté, co při procházce zakopl o krtinec. „Šel jsem do lesa a na nic jsem nepřišel. Byl jsem zničený a když jsem vylezl na louku, tak jsem zakopnul a byla to krtina. Tak jsem říkal: jé, to je nápad, krtek,“ vzpomínal Miler. Utíkal hned domů, otevřel starou knihu o životě zvířat od Brehma a začal tvořit první obrázky.
První příběh z roku 1957 s názvem Jak krtek ke kalhotkám přišel byl jako jediný mluvený a přivezl si z filmové přehlídky v Benátkách hlavní cenu. Při práci na dalších částech udělal Zdeněk Miler rozhodnutí, které se ukázalo jako naprosto skvělé. Krtek přestal mluvit ve větách a začal vyjadřovat své pocity jen jednoduchými zvuky. Díky tomu pohádky nepotřebovaly žádný překlad a mohly putovat po celém světě. Krtkův smích, pláč nebo známé jé, hele a ach jo patří Milerovým dcerám Kateřině a Barboře. Jako Večerníček se Krteček poprvé vysílal v roce 1975 a celkem vzniklo devětačtyřicet dílů.
Proč nejlepší Večerníčky stále žijí
Dramaturg České televize Miloš Zvěřina jednou shrnul, co mají nejlepší večerníčky společného. „Za tu dobu, co pracuji v České televizi, jsem si všiml, že ty nejlepší mají tři společné rysy. Mají kvalitní literární předlohu, originální výtvarno a nápaditou režii.“ Křemílek a Vochomůrka stojí na textech Václava Čtvrtka, Krteček na Milerově výtvarném umu, Bob a Bobek na scenáristice Vladimíra Jiránka. U všech těchto pohádek se tyto přednosti doplňují a tvoří jeden celek.
Pohádky vznikaly přitom bez velkých rozpočtů a moderních technologií, takže tvůrci museli spoléhat čistě na nápad, kresbu a hlas. Výsledkem jsou pohádky jednoduché a zároveň vrstvené, srozumitelné malým dětem i rodičům sedícím vedle na gauči, nesoucí hodnoty, které přežily systém, jenž je vytvořil: přátelství, laskavost, zvídavost a schopnost zasmát se i tomu, co nevyjde podle plánu.
Některé z těchto seriálů si našly cestu i do zahraničí a vysílaly se ve všech evropských zemích, ale také v Austrálii, Japonsku, Turecku, Indonésii, Zimbabwe, Keni nebo na Islandu. Do konce dubna 2026 je možné navštívit výstavu v brněnském Výstavišti, kde jsou k vidění originální kulisy, loutky a storyboardy od počátků pořadu po současnost. Pro ty, kdo vyrůstali mezi lety 1965 a 1995, to bude víc než výstava. Bude to návrat k večeru, kdy svítila jen televizní obrazovka a malý kluk v papírové čepici říkal: Dobrou noc.
Anketa
Který z Večerníčků je podle vás ten nejkrásnější? Označte svého favorita.
Pohádky z mechu a kapradí
Dobrodružství Maxipsa Fíka
Celkem
hlasovalo
145
čtenářů.