Zapomeňte na černobílou cudnost a upjaté chování, které znáte z pamětnických filmů. Za oponou Barrandova to vřelo sexem, drogami a vztahovými propletenci, které by dnešní celebrity stěží rozdýchaly. Tehdejší hvězdy žily rychle, milovaly se bez ohledů na konvence a jejich vzpomínky, vydané často až na sklonku života, odhalují svět, kde ložnice byla stejně důležitým pracovištěm jako filmový ateliér.

Zita Kabátová: „Dnešní herci při líbání jenom cintají“

Zita Kabátová byla ve stáří neuvěřitelně osvobozená od všech společenských tabu. Když srovnávala milostné scény své éry s těmi dnešními, nebrala si servítky. „Dnešní herci při líbání hrozně cintají. To my jsme neuměli, my jsme se uměli líbat,“ rýpla si v rozhovoru do moderní produkce. Podle ní byla tehdejší erotika v náznaku, ale o to byla v soukromí intenzivnější.

Na své kolegy vzpomínala jako na muže, kteří věděli, co se sluší v salónu, ale v ložnici byli dravci. O Svatopluku Benešovi mluvila s neskrývaným obdivem k jeho fyzičnu: „Sváťa byl úžasný chlap. Měl nádherné, vypracované tělo, jako vytesané z mramoru. Byli jsme mladí a krev nám kolovala rychle,“ přiznala bez obalu. Kabátová razila heslo, že život se má prožít, ne protrpět: „Já jsem si s každým, s kým jsem něco měla, s chutí užila. A s chutí jsem se s ním zase rozešla.“

Otakar Vávra: Milovník, který kritizoval „kozí nohy“ Mandlové

Režisér Otakar Vávra byl ve filmových kruzích známý jako chladný profesionál, ale jeho soukromý život byl jeden velký seznam slavných milenek. Ve vysokém věku se rozpovídal podrobně o svém životě a přiznal vztah s Adinou Mandlovou. A jeho vzpomínky na ni nejsou zrovna galantní.

„Dávala mi rady při milování, protože jsem měl moc rychlý rytmus,“ vzpomínala Vávra s odzbrojující upřímností ve svých pamětech. Jejich vztah byl směsicí pracovní disciplíny a syrové tělesnosti. Vávra si neodpustil ani velmi kritický popis její postavy, který by dnes vyvolal skandál: „V jedné scéně jsem Mandlovou ukázal od pasu nahou. Měla krásné, plné a pevné poprsí. Byla krásná, ale jen do pasu. Od pasu dolů měla kozí nohy,“ poznamenal režisér, který se nebál své múzy takto shodit i po desetiletích.

Kromě Mandlové prošla Vávrovou postelí i Lída Baarová. Ta pro něj byla zosobněním čistého erotického magnetismu. „Lída měla v sobě takovou tu živočišnou sílu. Když vešla do místnosti, vzduch se úplně zachvěl,“ popsal Vávra své dojmy. Jejich intimní setkání probíhala v pauzách mezi natáčením, často v době, kdy se o ni ucházeli ti nejmocnější muži tehdejší Evropy včetně Josepha Goebbelse. Vávra nebyl slepý, věděl o jejích dalších známostech, ale sex s Lídou mu stál za to riziko.

Adina Mandlová: „Sex jako platidlo i čistá radost“

Pokud někdo vnesl do českého filmu upřímnost a zbavil ho nánosu falešné morálky, byla to Adina Mandlová. Ve svých memoárech Dneska už se tomu směju rozcupovala představu o mravné první republice. Adina sex používala jako strategický nástroj k postupu v kariéře, ale zároveň si ho uměla užít pro radost z okamžiku.

O svém učiteli a milenci Hugu Haasovi psala s vděkem i ironií: „Hugo mě naučil všechno – od toho, jak hrát a jak pít nejdražší šampaňské, až po to, jak se chovat v posteli. Byl to můj osobní Pygmalion, ale naše postel byla v tom vztahu mnohem důležitější než jídelní stůl.“

Pikantním detailem byl její vztah s hercem Hugo Huškou, tehdejším partnerem Lídy Baarové. Adina si ho „vypůjčila“ víceméně z trucu a rivality. „Chtěla jsem prostě vědět, co na tom Huškovi ta Lída vlastně vidí. A musím uznat, že jsem nebyla zklamaná, i když to byl jen takový chvilkový rozmar,“ napsala bez skrupulí.

Bedřich Rádl: Společný jmenovatel barrandovských ložnic

Jednou z nejméně nápadných, ale o to výkonnějších postav vztahového propletence byl právník a barrandovský funkcionář Bedřich Rádl. Tento muž byl v posteli spojovacím článkem mezi největšími rivalkami. Byl manželem Adiny Mandlové i Hany Vítové. Zatímco Adina na něj vzpomínala jako na někoho, kdo jí pomohl v kariéře, pro Hanu Vítovou byl zdrojem melancholie a zklamání. Rádl byl typickým představitelem tehdejšího pragmatismu – miloval krásné ženy a věděl, že k moci v českém filmu vede cesta přes jejich ložnice.

Vlasta Burian: Král komiků a jeho noční úniky

Ačkoliv se Vlasta Burian navenek prezentoval jako vzorný manžel své oddané Niny, kuloáry Lucerny vyprávěly jiný příběh. Burian byl milovníkem nočního života a mladých sboristek. Nina na něj sice dohlížela jako policista, ale i tak se Burianovi dařilo unikat do soukromých salonků, kde se alkohol lil proudem a mravní zábrany padaly. Traduje se, že Burian měl slabost pro subrety, které mu dodávaly pocit neustálého mládí, zatímco jeho žena doma udržovala kult spořádané celebrity.

Kokain a zrcadla v bytě Huga Haase

Vztahy té doby nebyly jen o sexuální chemii, ale často i o stimulantech. V bytě Huga Haase se scházela tehdejší bohéma a kokainu se tam nikdo nevyhýbal. Adina potvrdila, že Haas měl v bytě zrcadla strategicky rozmístěná tak, aby mohl sledovat své milenky z každého úhlu, což byla jeho osobní vášeň. Sex u Haase nebyl jen aktem, bylo to divadelní představení podpořené drogami a nekonečnými debatami o smyslu života. „Všichni jsme věděli, kdo u koho ráno snídal a kdo se z čí postele zrovna stěhuje. Praha byla malá a filmový svět ještě menší, nic se neutajilo,“ vzpomínala později Hana Vítová.

Nataša Gollová a Willy Söhnel: Zrada v přátelství

I ty nejpevnější přátelství končila, jakmile se v ložnici objevil někdo vlivný. Nataša Gollová a Adina Mandlová byly nerozlučná dvojice, dokud se mezi ně nepostavil Willy Söhnel, německý filmový funkcionář. Adina s ním spala první, brala to jako jednu z mnoha známostí, ale Nataša se do něj skutečně zamilovala. „Nataša byla vždycky ta křehká a jemná, ale když šlo o Willyho, šla by snad i přes mrtvoly,“ komentovala to později Mandlová. Tento milostný trojúhelník byl v barrandovských kantýnách veřejným tajemstvím. Söhnel byl mocný muž, který mohl v dobách protektorátu zajistit roli i bezpečí, a obě hvězdy to ve svém boji o přízeň moc dobře věděly.

Poválečné vystřízlivění: Z ložnic přímo před lidový soud

Zatímco během války byly postelové pletence s vlivnými muži cestou k rolím a šampaňskému, po květnu 1945 se staly hlavním bodem obžaloby. Lída Baarová i Adina Mandlová skončily ve vězeňských celách na Pankráci, kde musely své ložnicové preference obhajovat před mimořádnými lidovými soudy. Pro Baarovou měla soudní dohra tragické následky – její matka nepřežila drsný policejní výslech a zemřela na infarkt.

Ironií osudu u soudu skončil i Vlasta Burian. Tomu paradoxně zlomilo vaz svědectví jeho kolegyně Lídy Baarové, která ve snaze zachránit si vlastní kůži potvrdila jeho styky s nacisty. Intimní tajemství, která dříve budila závist v barrandovských ateliérech, se najednou stala nástrojem pomsty a likvidace kariér.

Závěr: „Měli jsme se rádi a bylo to fajn“

Prvorepublikové hvězdy nebyly žádní svatí z obrázků. Žili v době, kdy se nad Evropou stahovala mračna, a možná právě proto se do milostných dobrodružství vrhali s takovou zběsilou vervou. Zita Kabátová to nakonec shrnula nejlépe: „Víte, ono to tenkrát nebylo takové to upjaté. My jsme se prostě měli rádi a bylo to fajn. Dnešní mladí si myslí, že objevili sex, ale my jsme ho uměli žít s mnohem větší elegancí.“

Jejich ložnicové pletky nebyly jen prázdným flirtem, ale často bojem o přežití, o vytouženou roli nebo jen o prchavý pocit, že v tom chaosu světa nejsou sami. A i když se po válce mnozí z nich snažili svou „hříšnou“ minulost vymazat nebo upravit, jiná svědectví zůstávají důkazem, že první republika byla v otázkách vztahů mnohem dál, než si dnes dokážeme představit.

Anketa

Která z prvorepublikových hvězd vás svou upřímností o soukromí překvapila nejvíc?

Zita Kabátová – za její otevřenost a kritiku dnešního „cintání“.

Adina Mandlová – za její pragmatický přístup k sexu a kariéře.

Otakar Vávra – za jeho drsné a nelichotivé vzpomínky na milenky.

Lída Baarová – za její osudovou přitažlivost, která ničila životy.

Celkem
hlasovalo
42
čtenářů.

Zdroje: Kovaříková, B.: První republika – Jak žily hvězdy. Praha, Brána 2022. ISBN 978-80-242-8082-0. //Formáčková, M., Kabátová, Z.: Lásky a lidé z mého života. Praha, BDV 2006. ISBN 80-903754-3-X. // iDnes.cz, Blesk.cz, iDnes.cz