Lekce pro celý svět
Minamatské muzeum o nemociFoto: Wikimedia Commons
Společnost Chisso Corporation, která nesla odpovědnost za znečištění rtutí, instalovala v roce 1959 zařízení na úpravu odpadních vod nazývané Cyclator. Už tehdy však mnozí odborníci i místní obyvatelé upozorňovali, že jde spíše o zdánlivé řešení, protože technologie ve skutečnosti nedokázala z odpadní vody odstranit rozpuštěnou rtuť. Z tohoto důvodu bylo zařízení často považováno za neúčinné a někdy i za klamavý krok, který problém znečištění nevyřešil. Vypouštění škodlivin tak pokračovalo až do roku 1968.
Příběh Minamaty patří k nejtragičtějším případům průmyslového znečištění v moderní historii. Až v roce 1968 japonská vláda oficiálně označila methylrtuť vypouštěnou z chemické továrny za příčinu nemoci. Katastrofa nakonec vedla i k mezinárodní reakci. V roce 2013 řada zemí přijala Minamatskou úmluvu o rtuti, jejímž cílem je omezit používání rtuti a zabránit podobným ekologickým tragédiím.
„Minamatská nemoc rozhodně nekončí, ale tím, že lidem po celém světě ukážeme, co oběti dokázaly a čeho dosáhly, si myslím, že svět může nabrat odvahu,“ dodává Ogata. Dnes působí jako vypravěč v Muzeu minamatské nemoci a připomíná návštěvníkům z celého světa příběh Minamaty, aby nezapadl do zapomnění.
Zdroje: IISD, UNEP, Pubmed, EBSCO, Minamata Disease Museum, Science Direct