Úterý 24. dubna 1945. Rudá armáda s československými tankisty bojovala o každou ulici na ostravském předměstí – frontová linie probíhala doslova domy, zahradami, průmyslovými halami. Do konce války zbývalo čtrnáct dní. Němci věděli, že Ostravu neudrží, a chovali se jako lidé, kteří vědí, že o nich přijde účtování.

V ten den přivezlo gestapo osmnáct mužů na starý židovský hřbitov v polském Těšíně. Jeden po druhém, střelou do týla. Pohřbeni v masovém hrobě.

Bylo to na svátek svatého Jiří – patrona skautů.

Jejich kat Willi Kampf si do zprávy poznamenal větu, která přežila dodnes: „Umírali klidně, bez křiku, jako praví hrdinové.“

Rok 1938

Vladimír Čermák byl rover – skaut v dospělém věku, vedoucí 1. ostravského oddílu. V září 1938 mu bylo devatenáct. Toho roku přišel Mnichov a hned vzápětí polská vojska zabrala české Těšínsko. Čermák se ocitl na území náhle rozděleném mezi dva totalitní státy, s kamarády odříznutými přes novou hranici, s oddílem, který přestal formálně existovat.

Mohl odejít. Mohl počkat. Neudělal ani jedno.

Na půdorysu rozbitých skautských oddílů a zbytků Slezské legie – prvorepublikové dobrovolnické organizace, která střežila hranice – začal budovat síť. Ze začátku skromně: podpora rodin vězněných vojáků, shánění léků a potravin pro ty, kteří se museli skrývat. Pak přišel červen 1939 a první skutečná práce – skupina začala převádět uprchlíky přes Beskydy do zahraničí. Beskydské stezky, les, noc, přesné body předávané ústně od člověka k člověku. Každý přechod byl risk. Dařilo se.

Když v říjnu 1940 K. H. Frank podepsal dekret o zrušení Junáka, Čermákova skupina přišla o poslední legální krytku. Přešli úplně do ilegality. Pro jejich práci to znamenalo jediné: začali pracovat naplno.

Čtyři sta lidí

Skupina rostla pomalu a opatrně, tak jak rostou věci, která nesmějí být vidět. Staří skauti přiváděli nové, každý byl prověřený osobně, každý přijatý s vědomím, co ho čeká, pokud ho chytí. V roce 1943 čítala síť přes čtyři sta lidí.

14. listopadu 1943 přijala formální název – Odboj slezských junáků – a navázala přímou spolupráci s 1. partyzánskou brigádou Jana Žižky, tehdy největší partyzánskou organizací na území protektorátu. Brigáda operovala v Beskydech, v lesích, kde měla přirozené zázemí, ale potřebovala to, co jí les nemohl dát: mapy, kompasy, léky, zdravotnický materiál, zpravodajské informace o Němcích.

Čermákova skupina jim to dodávala. Skauti z Ostravy vozili do hor zprávy o ostravském průmyslu a německých vojenských přesunech, německé plány obrany města, potravinové zásoby. Klíčovým přepravním uzlem bylo tábořiště Chladná voda v Beskydech – skautská základna, která za války sloužila jako předávací místo. Revírník Kabylka ze Starých Hamer zprostředkovával styky s partyzány a zajišťoval bezpečný pohyb v lesních revírech.

Jaro 1945

Fronta se blížila od východu. Boje o Ostravsko patřily k nejkrutějším na území celého protektorátu – sovětská vojska útočila na opevněné německé pozice měsíc za měsícem a každá obec byl svůj malý Stalingrad. Čermákova skupina se připravovala na to, pro co šest let pracovala: odejít do Beskyd, přidat se k partyzánům jako ozbrojená jednotka a v momentě průlomu fronty vystoupit otevřeně.

Na 6. dubna byl naplánován přechod. Chyběly jim zbraně – víc, než dosud nashromáždili.

Začali shánět. Někdo věděl o člověku, který by mohl pomoci. Sešli se, pravděpodobně v restauraci. Muž nabídl pomoc. Přijali ho.

Byl to konfident gestapa.

Co přesně prozradil, se dnes nedá úplně rekonstruovat. Výsledek byl jasný: gestapo pozatýkalo osmdesát pět členů skupiny a přivezlo je do vězení krajského soudu v Moravské Ostravě. Začaly výslechy, které trvaly přes tři týdny. Po celou tu dobu frontová linie postupovala dál na západ.

Na starém židovském hřbitově

Ráno 24. dubna přivezli osmnáct mužů na Hažlachskou ulici v polském Těšíně. Starý židovský hřbitov za městem – odlehlý, tichý, bez kolemjdoucích. Němci ho vybírali pro popravy záměrně.

Mezi popravenými byl Vladimír Čermák, zakladatel a velitel skupiny. Vladimír Pach, Quido Němec, Otto Klein, Milan Rotter – lidé, kteří tvořili páteř sítě. A třináct dalších, jejichž jména jsou dnes vytesána na pamětní desce.

Střelou do týla. Masový hrob.

Za šest dní vstoupila Rudá armáda do Ostravy.

Kámen na Ivančeně

6. října 1946 vystoupilo pět mužů na odnož Lysé hory v Beskydech. Byli to přátelé popravených, členové nového 30. ostravského oddílu, kteří válkou prošli na jiných místech. Na hřebeni, jemuž se říkalo Ivančena, vztyčili prostý dřevěný kříž a kolem něj složili kameny z okolí. Do prázdné skleněné lahve vložili krátký vzkaz: kdo půjde kolem, ať přinese další kámen k uctění jejich paměti.

Komunistický režim po roce 1948 skupinu a její příběh vytěsnil – nespadala do jeho výkladu odboje. Ale výstupy na Ivančenu pokračovaly potichu, jako každoroční připomínka jiného příběhu, než který bylo dovoleno vyprávět. V době Pražského jara se z nich stala masová pouť, které se účastnily tisíce lidí. Po srpnu 1968 byly znovu zakázané, znovu vzdorné.

27. října 1996 odhalili čeští skauti a polští harceři na zdi hřbitovní márnice v Těšíně pamětní desku s česko-polským nápisem. Přijeli přes hraniční přechod pod vlajkami obou organizací – skauti a harceři, potomci hnutí, které nacisté v obou zemích zakázali.

Každý rok, v pátek před 24. dubnem, se skauti scházejí u mohyly na Ivančeně. Přinášejí kameny. Mohyla roste.

Čtrnáct dní

Příběh Odboje slezských junáků je v sérii o skautech za války tím, co přidává jiný rozměr. Foglar odolával perem, Batlička vysílačkou, Kubiš jednou bombou. Čermákova skupina pracovala šest let, ve čtyřech stech lidech, v průmyslovém regionu na trojmezí Čech, Moravy a Polska, bez pevného velitelského zázemí, bez radiového spojení s Londýnem.

A pak ji dostihl jeden konfident. V jedné restauraci. Ve chvíli, kdy fronta přicházela.

Čtrnáct dní před koncem války.

Odboj slezských junáků – Wikipedie
Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Odboj_slezsk%C3%BDch_jun%C3%A1k%C5%AF

Osbození den pod dni: 24. dubna. Gestapo zavraždilo 18 Junáků
Patriot Magazín
Dostupné z: https://www.patriotmagazin.cz/osbozeni-den-pod-dni-24-dubna-gestapo-zavrazdilo-18-junaku

Mostečtí skauti uctili památku hrdinů odboje
Ústecký deník
Dostupné z: https://ustecky.denik.cz/z-regionu/mostecti-skauti-uctili-pamatku-hrdinu-odboje-20121009.html

Odboj slezských junáků není zapomenut
Dostupné z: https://stan.estranky.cz/clanky/skautovani/odboj-slezskych-junaku-neni-zapomenut.html

Historie českého skautingu – Wikipedie
Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Historie_%C4%8Desk%C3%A9ho_skautingu