Motor s více než jednou klikovou hřídelí v minulosti poháněl například lodě, ponorky nebo lokomotivy. Do budoucna se s ním ale možná setkáme také ve vozech Ferrari.
Vidlicový dvanáctiválec a italská značka vyrábějící jedny z nejúžasnějších aut na světě se vzpínajícím se koněm ve znaku by mohly tvořit takřka synonymum. Právě Ferrari je s motory o dvanácti válcích spojováno patrně nejvíce, jakkoliv je nabízí také Lamborghini a rovněž jej najdete u vozů značek Mercedes-Benz, BMW či Audi. Motor V12 má ale také Toyota, jen se nikdy nevozil do Evropy a samozřejmě jím proslul i britský výrobce aut Jaguar.
Dvanáctiválcové motory uplatněné v osobních autech jsou v podstatě výhradně vidlicové s úhlem rozevření řad válců 60 až 180 stupňů. Specifickou koncepci představuje motor Audi W12, kde jsou spojeny dva agregáty VE6 se společnou klikovou skříní. Zvláštní koncepce není původním vynálezem VW/Audi, ale už mnohem dříve se podobně koncipované motory používaly na některých lokomotivách.
Stará škola neřekla poslední slovo. Kosmické Apollo má V12 Ferrari a žádné ABS
Nový dvanáctiválec Ferrari je ale zcela speciálním pohonem. Mnoho motorů V12 v minulosti vznikalo propojením dvou řadových šestiválců. Ostatně v době příchodu motorů BMW V12 (M70), Mercedes-Benz V12 (M120) a Jaguar (AJ12) všichni tři výrobci nabízeli v době uvedení zmíněných dvanáctiválců (1986, 1991, 1970) již léta své zážehové řadové šestiválce.
Ferrari se ale u nově vyvíjeného motoru, který si nechalo patentovat u Úřadu pro patenty 19. března 2026 v USA pod číslem 2026/0077642A1, rozhodlo pro zcela novou koncepci. V podstatě se jedná o dva řadové šestiválce, ovšem tentokrát nikoliv se společnou klikovou skříní, ale se samostatnými bloky pro každých šest válců, tedy pro jednu řadu.
Každá řada válců má tedy vlastní klikový hřídel. Ale to není vše. Osy procházející klikovými hřídeli vzájemně svírají úhel 45 stupňů. Pohled na motor shora má tak tvar písmene ypsilon. Tohle nezvyklé uspořádání usnadnilo zástavbu motoru do rámu vozidla. Zejména u supersportovních aut je žádoucí, aby se karoserie směrem dozadu zužovala, což ale při konvenčním motoru vystavuje designérům a technikům určitá omezení. Uvedený koncept navíc umožnil posunout nezvykle řešený motor více dopředu. Teď se ale nabízí otázka, jak klikové hřídele pohánějí převodovku?
Ferrari F50 dodnes stojí ve stínu F40, ale řídí se lépe. A je mnohem exkluzivnější
Ve skutečnosti ji nepohánějí. Jedná se totiž o sériový hybrid. Jinak řečeno o „motorové vozidlo“ s elektrickým přenosem výkonu. Obě klikové hřídele tak pohánějí pouze generátor elektrického proudu k napájení trakčních elektromotorů. Dle Ferrari má každé kolo vlastní trakční elektromotor s redukčním převodem. Součástí pohonu je také zatím blíže nespecifikovaná trakční baterie pro ukládání přebytečné elektrické energie, například při rekuperaci.
Pohon tedy nepracuje s vícestupňovou převodovkou. Jenže sportovně laděný řidič ji samozřejmě chce, tak mu ji Ferrari nabízí v podobě virtuální převodovky. Jde jen o to nabídnout lepší zážitek z jízdy. Aby i zvuková kulisa byla patřičná, mohou obě řady motoru (každý ze šestiválců) pracovat různými otáčkami. To ovlivňuje nejen výkonové charakteristiky, ale zároveň je tím zajištěn požadovaný zvukový efekt.
Zdroj: Auto Bild, Wikipedia
Foto (kresby) Ferrari