Díky slavné romantické sérii o krásné Angelice, která se snaží najít cestu ke svému milovanému hraběti de Peyrac se herečka Michèle Mercier stala celosvětovou hvězdou a sexsymbolem 60. let.

Foto: Studio Harcourt., Public domain, via Wikimedia Commons

Michèle Mercier, 1958

Když se Michèle zjevila na konkurzu, byla pro autory románu jasnou volbou, ačkoliv o tuto roli projevila zájem například hvězda Jane Fondová. V souvislosti s hlavní rolí se hovořilo také o Brigitte Bardot, ta však roli odmítla. Michèle, které vadilo, že musí dělat zkoušky jako nějaká začátečnice, předvedla po úporném čekání nefalšovaný vztek. Žádala si to totiž předepsaná scéna. Jen, co předvedla svůj temperament, bylo jasné, že je ta pravá. Musela si ale obarvit své tmavé vlasy na blond.

Foto: MGM, Public domain, via Wikimedia Commons

Brigitte Bardot 1962

Nikdo z tvůrců tehdy netušil, jaký rozruch adaptace románové Angeliky udělá. Krásná hrdinka prožívající své neuvěřitelné příběhy ve Francii 17. století za vlády Krále Slunce – Ludvíka XIV., si získala srdce mnoha diváků a neustále se vrací na televizní obrazovky. Při uvedení Angeliky v televizi se v 60. letech, nejen ve Francii, vylidnily ulice. Mnoho lidí dnes hledí na tak trochu kýčovitou romantickou ságu s jistou dávkou nostalgie. Herečka Michèle Mercier už zkrátka navždy bude „markýzou Andělů“, ačkoliv se blýskla i v jiných filmech. Žádný jiný však neměl takový ohlas jako Angelika.

Temperamentní a krásná herečka, která se narodila roku 1939 italské matce a francouzskému lékárníkovi na jihu Francie, přitom snila, že bude tanečnicí. Původně se jmenovala Jocelyne Mercier, své jméno si změnila až když začala sbírat své první zkušenosti před kamerou. Své umělecké jméno si prý změnila po setkání s francouzskou hereckou legendou Michele Morgan, která na ni udělala ohromný dojem. Navíc stejné jméno měla i její mladší sestra, která zemřela v pěti letech na břišní tyfus.

Pro Jocelyne byl dlouhou dobu hlavní vášní tanec. Už od mala byla velmi živé dítko, rodiče ji proto přihlásili do tanečního kroužku. Měla pohybové nadání, na tanec měla také vhodnou postavu. Učila se baletu, účastnila se různých soutěží. Když jí bylo sedmnáct, stala se elévkou opery v Nice. „Přesto mi to časem nestačilo a já chtěla jít dál. Také jsem zatoužila po Paříži, chtěla jsem se osamostatnit, zbavit se dohledu rodičů, zkusit něco nového. A tak jsem odjela,“ vzpomínala na dobu, kdy se její život začal ubírat novým směrem.

V hlavním francouzském městě se jí dařilo, neměla nouzi o pracovní příležitosti. Štíhlá postava a krásná tvář jí sice otevíraly dveře k zajímavým pracovním nabídkám, na druhou stranu se díky svým přednostem dostala do nepříjemné situace. „…Měla jsem jednou podepsat smlouvu a konečně vstoupit do vysněného světa tance. Přišla jsem na schůzku do hotelu, kde mě čekal ředitel a taneční hvězda souboru. Oba měli na sobě župany. Zpod postele vytáhli tašku plnou peněz a řekli mi, že za malou chvilku potěšení může být všechno moje. Ponížená jsem utekla. Tak skončila i má taneční kariéra,“ uvedla herečka.

Tehdy začala uvažovat o herectví. Její pohledná tvář zaujala filmaře, začala dostávat filmové nabídky. Začala navštěvovat divadelní kurzy, brala soukromé lekce herectví, učila se anglicky a italsky. Na několik měsíců odjela do Anglie, kde se na krátký čas stala členkou baletu René Petita. Poprvé se také v roce 1957 objevila ve filmu. Od té chvíle se začala rozvíjet její filmová kariéra.

Po návratu do Paříže šel tanec stranou a její doménou se stal film. I když nešlo o žádná veledíla, začínající herečka byla vděčná, že se s každou rolí naučila něco nového, například jízdu na koni. Dívku se svůdnou postavou začali obsazovat nejen francouzští režiséři ale i ti italští. Často byla obsazována do rolí vyzývavých žen a potvor.

Než přišla její životní role Angeliky v roce 1964, potkala herečka ve svých dvaceti letech svou první velkou lásku. V roce 1959 při natáčení filmu Le Notti di Lucrezia Borgia se zamilovala do asistenta režiséra jménem André Smagghe. Po dvouleté známosti se vzali, krátce po svatbě však začaly vyplouvat na povrch první problémy. André špatně snášel úspěchy své ženy, často reagoval výbuchy hněvu. Své výčitky pak utápěl v alkoholu.

Michèle zažívala krušné časy, nepomáhal ani občasný pobyt jejího muže v léčebně. Navíc se ji v roce 1963 pokusil znásilnit její herecký kolega Vittorio Gassman. Když pak po roce přišla role Angeliky, byla to jako náplast za všechny ty útrapy. Jenže s tím, jak rostla její popularita, rostly i problémy v manželství, tudíž se rozhodla rozvést. Musela vynaložit velkou sumu peněz, aby byl její muž ochoten podepsat rozvodové papíry.

Herečka po rozvodu dlouho sama nezůstala. Ještě během natáčení Angeliky se seznámila se svým druhým manželem, politikem a bývalým automobilovým závodníkem Claudem Bourillotem. Na začátku bylo vše zalité sluncem. Změna nastala s jejich přesunem do Hollywoodu, kde se její muž utrhl ze řetězu. Utrácel, flámoval, do jejich společného domu si klidně vodil milenky. Není se co divit, že herečka, která byla zklamaná z toho, že v Hollywoodu o ní není zájem, a navíc přihlížela chování svého chotě, měla všeho plné zuby a chtěla se vrátit zpět do Paříže. To také učinila. Vypsala žádost o rozvod, rozhodla se z nefunkčního svazku odejít. Claude všemu dal korunu, když ji připravil o miliony dolarů.

Přesto herečka na lásku nezanevřela. Když při své návštěvě Švýcarska potkala o osm let mladšího ovdovělého obchodníka Adriena Jancou, opět se jí rozbušilo srdce. Ani jí nevadilo, že Adrien má 2 syny. Jejich vztah byl tak pevný, že se vzdala své kariéry, opustila Paříž a stala se ženou v domácnosti. Chystali svatbu a těšili se na společnou budoucnost. Její snoubenec ale bohužel onemocněl. Lékaři našli u Adriena mozkový nádor, jejich naplánované svatby se už nedožil.

Posledním známým mužem v životě Michèle Mercier byl italský princ Nicola Bocompagni-Ludovisi. Ani tento vztah však neskončil šťastně. Plánovali sice svatbu, ke svatbě ale nakonec nedošlo. Po dvou letech společného soužití se herečka rozhodla vztah ukončit. Měla totiž dojem, že Nicola miluje spíše postavu Angeliky než jí samotnou. Přestěhovala se z Itálie zpět do Francie, kde žije dodnes.

Velkého comebacku se už nedočkala. Nad vodou ji drží vydávání autobiografií a občas nějaká ta menší role. Žije skromně, osamělým životem. Stín „markýzy Andělů“ se jí nepovedlo už nikdy překročit.

Zdroje:

ROHÁL, Robert. Smích a slzy: filmové krásky a jejich proměny. Ilustroval Leon SVOBODNÍK. Praha: Petrklíč, 2004. ISBN 8072291106.