Byla symbolem prvorepublikového luxusu, uhrančivou lvicí salonů a ženou, které u nohou leželi ti nejmocnější muži i davy fanoušků. Když se řeklo Adina Mandlová, lidé si představili drahé róby, šampaňské a oslnivý úsměv. Jenže stačilo zhasnout filmové reflektory a na povrch vyplula mrazivá realita. Život největší české sexbomby 30. let byl totiž protkán neuvěřitelnou bídou, tragickými ztrátami, pokusy o sebevraždu a nakonec i samotou v exilu.

Dětství jako v bavlnce vystřídal hlad a kradení na polích

Když se 28. ledna 1910 narodila v Mladé Boleslavi holčička jménem Jarmila Anna Františka Marie Mandlová, nikdo z přítomných netušil, jak divoký, oslnivý a zároveň tragický osud ji čeká. Narodila se jako čtvrté dítě a vymodlená dcera inspektora státních drah. Její tatínek ji od prvního okamžiku nekriticky zbožňoval a převzal veškerou péči o její výchovu. Právě on jí dal přezdívku Adina a v rodině nastolil naprosto bizarní pravidlo: všichni v domě museli malé holčičce uctivě vykat, zatímco ona všem bez okolků tykala. Tato bezmezná otcovská láska a výsadní postavení v ní už v útlém věku vypěstovaly obrovské sebevědomí, které později tak dokonale využívala před filmovými kamerami.

Tato růžová idylka a bezstarostné dětství ale skončily, když bylo Adině pouhých osm let. Její milovaný otec náhle zemřel a s ním odešla i veškerá citová a finanční jistota. Matka zůstala na výchovu dětí sama a rodina upadla do tak hluboké chudoby, že malá Adina musela s matkou chodit loupit jídlo na okolní pole a zahrady. Tento drsný pád z pomyslného královského trůnu přímo na dno Adinu navždy poznamenal. Z hýčkané a poslušné princezny se rázem stala nezkrotná rebelka, která hluboce pohrdala autoritami a na jakoukoli životní bolest reagovala tím, že kolem sebe kopala. Jak později vzpomínali pamětníci, na tátově pohřbu neuronila ani slzu – ne proto, že by neměla srdce, ale protože pláč považovala za slabost.

V šestnácti letech už byla mladá Adina natolik nezvladatelná, že se matka s jejím tehdejším partnerem rozhodli pro radikální krok. Poslali temperamentní dívku do přísného dívčího penzionátu v Paříži, kde se měla zdokonalit ve francouzštině, naučit se vařit a především získat vybrané způsoby mladé dámy. Výsledek byl ovšem přesně opačný. Pařížská atmosféra svobody divokou dívku naprosto pohltila a Adina velmi rychle propadla kouzlu tamního bohémského nočního života. Zde také poprvé poznala, jakou moc má její ženská krása. Románek s jedním z milenců však skončil katastrofou. Teprve šestnáctiletá Adina otěhotněla, musela podstoupit ilegální potrat bez narkózy a ze školy ji s obrovskou ostudou vyhodili. Do Československa se vracela s cejchem hříšnice, ale také s hlavou vztyčenou a s pevným rozhodnutím, že si svět podmaní za každou cenu.

Ze sekretářky královnou stříbrného plátna

Po nuceném a potupném návratu z Paříže se mladá Adina ocitla opět na začátku. Aby si vydělala na živobytí a uspokojila svou touhu po luxusu, začala pracovat jako sekretářka a příležitostná modelka. Přehlídková mola a fotoateliéry pro ni však byly jen přestupní stanicí. Její život se od základu změnil ve chvíli, kdy potkala geniálního a tehdy již nesmírně populárního herce a režiséra Huga Haase. Toto setkání bylo pro oba osudové. Haas v pohledné, ale herecky nezkušené dívce okamžitě rozpoznal obrovský, doposud neopracovaný diamant. Stal se jejím mentorem, režisérem i dlouholetým milencem v jednom.

Díky Haasovi se Adině otevřely brány filmových ateliérů dokořán a ona začala točit jeden kasovní trhák za druhým. Snímky jako Kristián, Život je pes nebo Švadlenka z ní udělaly absolutní ikonu stříbrného plátna. Na plátnech kin se stala dokonalým ztělesněním moderní, sportovně založené, ale i neuvěřitelně šarmantní a luxusem zhýčkané ženy nového věku. Muži po ní šíleli a ženy kopírovaly její účesy i styl oblékání. S rostoucí slávou se však kolem ní začaly rojit i nejrůznější drby a kuloární vtípky.

Osudoví muži a život plný tragédií

Na filmovém plátně sice Adina Mandlová rozdávala úsměvy a ztělesňovala bezstarostné štěstí, v soukromí to ale byla úplně jiná písnička. Pod maskou cynické a sebevědomé lvice salonů totiž zoufale hledala to, co jí po smrti milovaného tatínka tolik chybělo – skutečnou, hlubokou lásku a pocit bezpečí. Jenže osud k ní byl v tomto ohledu neuvěřitelně krutý a místo vytouženého klidu jí do cesty stavěl většinou jen hlubokou bolest, zklamání a tragédie, které by slabší povahu dávno zlomily.

Její první manželství s levicově smýšlejícím malířem Zdeňkem Tůmou skončilo naprostou katastrofou. Adina si ho v jednatřiceti letech vzala tak trochu z rozmaru, ale i z vypočítavosti, protože doufala, že svazkem s levicovým umělcem si vylepší pověst u tehdejší kritiky. Jenže věrnost nebyla její silnou stránkou a pro citlivého malíře byla neustálá nevěrnost jeho krásné ženy naprosto nepřekonatelnou bolestí. Když Tůma zjistil, že ho Adina opět podvádí, neviděl už žádné jiné východisko ze svého trápení. Otrávil se svítiplynem přímo v jejich společném bytě. Pro Adinu to byl obrovský šok a pro veřejnost další důkaz o její údajné bezcitnosti.

Skutečnou a osudovou životní lásku však Adina poznala až v náručí svého divadelního kolegy, talentovaného herce Vladimíra Šmerala. Byl to bouřlivý a vášnivý vztah, ze kterého Adina brzy otěhotněla a věřila, že konečně našla muže svého života. Šmeral byl však ženatý a navzdory velkým slibům a hereččině těhotenství odmítal svou stávající rodinu opustit a plánovat s Adinou společnou budoucnost. Pro těhotnou herečku to byla obrovská rána. Krátce nato se navíc přidaly zdravotní komplikace a Adina o své vymodlené dítě přišla – narodilo se mrtvé.

Nebyla to však jediná tragédie spojená s nenarozeným potomkem. Ještě před Šmeralem totiž Adina prožila románek s bohatým, ale rovněž ženatým podnikatelem Fredem Scheinerem-Svítilem. I s ním otěhotněla a doufala, že kvůli ní opustí manželku. Když se však podnikatel rozhodl vrátit k rodině a nechal Adinu napospas osudu, psychicky labilní herečka to neunesla. V záchvatu absolutního zoufalství a beznaděje se pokusila o demonstrativní sebevraždu. Pokus sice přežila, ale zaplatila za něj tu nejvyšší daň – přišla při něm o další nenarozené dítě.

Drsná realita protektorátu a mříže na Pankráci

S příchodem druhé světové války a nacistické okupace se nad zářivou kariérou Adiny Mandlové začala stahovat temná mračna. V kuloárech a mezi lidmi se o ní čím dál hlasitěji šířily zvěsti, že udržuje velmi úzké a nadstandardní vztahy s německými okupanty a kolaboruje s nimi. Pravdou bylo, že Adina byla odjakživa zvyklá pohybovat se v nejvyšších kruzích a z autorit si nikdy nic nedělala. S nacistickými pohlaváry se skutečně stýkala a mluvila s nimi se svou pověstnou přímočarostí. Když se například setkala s obávaným říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem, neváhala s ním bez okolků a s ledovým klidem drze vtipkovat o tom, že má ve své rodině židovské kořeny. Přestože nakonec podlehla tlaku a natočila jeden německý film, její angažmá v německé kinematografii netrvalo dlouho. Pro její příliš prostořekou a nevymáchanou pusu ji totiž sami Němci z barrandovských ateliérů raději velmi rychle vykázali.

Hned po osvobození v roce 1945 však pro Adinu přišlo neúprosně kruté zúčtování. Davová psychóza a touha po pomstě smetly i ji. Byla zatčena a bez milosti uvržena do obávané věznice na pražské Pankráci, kde čelila těžkým obviněním z kolaborace a údajného poměru se státním tajemníkem K. H. Frankem. Na rozdíl od mnoha jiných, kteří po válce rychle obraceli kabáty a sypali si popel na hlavu, si však Adina uchovala svou hrdost i za mřížemi. Když jako ještě nedávno uctívaná a zářící hvězda stříbrného plátna dostala do ruky špinavý hadr a musela klečet na kolenou a drhnout vězeňské chodby, neprosila o milost. Dělala to s takovou noblesou, elegancí a ironickým úsměvem na rtech, že tím k nepříčetnosti vytáčela vězeňské dozorce i spoluvězně. Po několika měsících psychického teroru a vyšetřování byla nakonec pro naprostý nedostatek přímých důkazů propuštěna na svobodu. Společnost jí ale nálepku zrádkyně už nikdy neodpárala.

Útěk do Anglie a manželství s homosexuálem

Po propuštění z pankrácké věznice Adina Mandlová velmi rychle pochopila, že v poválečném a pomalu se rudnoucím Československu pro ni už žádné místo není. Společnost jí dál opovrhovala a tehdejší ministr kultury jí dal v soukromém rozhovoru naprosto jasně najevo, že na českých divadelních prknech ani ve filmu si už v životě ani neškrtne. Zahrána do kouta se rozhodla pro radikální řešení – emigraci. Aby se však legálně dostala přes bedlivě střežené hranice, musela vymyslet plán. Uzavřela proto čistě účelový sňatek z rozumu s válečným pilotem RAF Josefem Kočvárkem (který v Anglii vystupoval pod jménem Joe Knight). Svatba jí sice zajistila britský pas a vytouženou svobodu, ale manželství jako takové nemělo dlouhého trvání a skončilo rozvodem téměř ihned po příjezdu do Velké Británie.

V cizině na ni ale žádná zářivá kariéra ani červené koberce nečekaly. Bez dokonalé znalosti jazyka a bez kontaktů se slavná éra 30. let už nikdy nevrátila. Adina v Anglii natočila pouze jeden jediný, zcela bezvýznamný film a rázem se ocitla v drsné realitě běžného života. Někdejší uctívaná hvězda stříbrného plátna, která byla zvyklá na ty nejdražší róby a obdiv tisíců fanoušků, se musela začít živit jako obyčejná kuchařka a příležitostná švadlena. Po dalším krátkém, bouřlivém a zcela nevydařeném manželství s majetnickým a chorobně žárlivým boháčem Geoffreyem však našla to, co celý život marně hledala, až napočtvrté. Vzala si majitele módního salonu a návrháře Bena Pearsona. Ben byl sice homosexuál a jejich intimní život byl od samého počátku takřka nulový, ale pro Adinu to byl ten nejkrásnější vztah. Ben ji hluboce a upřímně miloval, uhranula ho její osobnost a vytvořil pro ni milující a stabilní domov plný pochopení. Společně prožili krásné roky v Anglii, na slunné Maltě a nakonec i v Kanadě.

Hořký návrat domů

V roce 1966 svitla Adině po dlouhých letech v emigraci nečekaná naděje na velkolepý návrat na česká divadelní prkna. Dostala totiž lákavou nabídku ztvárnit hlavní roli v chystaném muzikálu Hello, Dolly! v pražském Hudebním divadle Karlín. Pro tehdy již stárnoucí herečku to byla šance na životní comeback a možnost ukázat národu, že na ni nezapomněl. Jenže minulost ji opět krutě dostihla. Jakmile se zpráva o jejím možném hostování rozkřikla, tehdejší herecké kolegyně a nepřející kolegové, podporovaní Státní bezpečností, proti ní rozpoutali doslova štvanici a nenávistnou kampaň. Odmítali s ní hrát a dělali vše pro to, aby ji zničili. Adina sice absolvovala několik zkoušek, ale pod tíhou obrovského psychického tlaku a intrik nakonec pochopila, že tady pšenka nepokvete. Zklamaná, zahořklá a hluboce raněná se sbalila a odjela zpět do exilu.

Definitivně se do své milované vlasti vrátila až po dlouhých desetiletích, v roce 1990. Nebyl to však žádný triumfální návrat slavné hvězdy. Přijela jako osamělá, zlomená, stará a těžce nemocná žena, která krátce předtím v Kanadě pohřbila svého milovaného manžela Bena. Už neměla pro co žít. Uchýlila se k příbuzným na Karlovarsko a později do Dobříše u Příbrami, kde dožívala v ústraní a zapomnění.

Své životní drama dohrála do úplného konce 16. června 1991, kdy v příbramské nemocnici ve věku 81 let navždy vydechla. Žena, která kdysi plnila titulní stránky novin, diktovala módní trendy a uhranula celou jednu generaci jako slavná a nedostižná Adina Mandlová, odešla ze světa v naprosté tichosti a bez fanfár. V jejím úmrtním listu stálo pro personál nemocnice i běžné lidi zcela neznámé občanské jméno: Jarmila Pearson.