Sedíme v kokpitu turbovrtulového letounu ATR, dvoumotorového stroje určeného pro krátké regionální tratě, který ještě před několika lety létal i v barvách Českých aerolinií. Kontrolky poblikávají, pilot s kopilotem se připravují k odletu. Procházejí předletový checklist, kontrolují přístroje a postupně v kabině nastavují jednotlivé systémy.

Krátce nato se letadlo rozjíždí po vzletové dráze, pilot přitahuje knipl a stroj se hladce odlepuje od země. Pod námi se z rostoucí výšky v okénku rozprostírá Letiště Václava Havla Praha i přilehlá pražská část Řepy. Piloti soustředěně sledují přístroje i horizont před sebou; čas od času některý z přístrojů zapípá a jeden z nich zatáhne za páčku nebo stiskne tlačítko. Po krátkém okruhu nad letištěm stroj znovu klesá, checklist před přistáním je odškrtnut a letadlo s burácením dosedá na dráhu.

Jenže ve skutečnosti nesedíme v kokpitu dopravního letadla. Jsme v profesionálním leteckém simulátoru certifikovaném pro výcvik pilotů. A „kapitánem“ není dopravní pilot, ale třináctiletý Max, který má pod sebou polštář, aby na řízení vůbec dosáhl.

„Jsem tu už posedmé, poprvé jsem přišel, když jsem ještě chodil do školky,“ říká. Jeho kopilotem je patnáctiletý Petr, kterého létání nadchlo díky návštěvám letiště, kde pracoval jeho otec. Oba nyní navštěvují kurz Little Pilot, který organizuje Dům dětí a mládeže Prahy 6 pro děti ve věku od 10 do 15 let.

Základ výuky se odehrává v počítačové učebně, kde děti létají na simulátorech Microsoft Flight Simulator. „První polovinu hodiny věnujeme teorii. Probíráme navigaci, radionavigaci, práci s informacemi o počasí a také to, jak správně provést předletovou přípravu,“ popisuje instruktor Adam Suchý. Součástí kurzu je i návštěva profesionálního simulátoru v Czech Aviation Training Centre, kde se cvičí budoucí dopravní piloti – a kde se právě nacházíme i my.

Děti v říši divů

Kurz Little Pilot je rozdělen pro začátečníky i pokročilé. Dnešní čtveřice „pilotů“ patří k těm zkušenějším: každý z nich už na simulátoru seděl minimálně jednou. Přestože jde o fixní simulátor bez pohyblivé platformy – jakou má třeba simulátor Boeingu 737 – i tak se z něho člověku snadno zamotá hlava. „Se staršími se snažíme přiblížit dopravnímu létání. Ukazujeme si, jak pilot zadává letovou trať do palubního počítače a jak letadlo podle ní letí. To už je hodně high-tech,“ vysvětluje Suchý.

Právě návštěva simulátoru patří podle něj pro děti k nejsilnějším zážitkům. „Když poprvé přijdou do haly a vidí ty obrovské kabiny na hydraulických nohách, je to pro ně jako vstup do říše divů. Najednou je to strašně moc vjemů během krátké chvíle.“

Dnešní úkol je jasný: několik okruhů nad letištěm a opakovaná přistání, například v mlze s viditelností pouhých 550 metrů. „Chci, aby to bylo co nejreálnější. Nedávám jim poruchy systémů, to by nebylo metodické. Létáme základ, aby si zvykli na citlivost řízení ATR a pochopili, jak se letadlo chová v různých fázích letu,“ říká instruktor. Nejoblíbenější část? Přistání. „Je to vděčná fáze, děje se toho hodně a děti se hecují, kdo dosedne nejlépe.“

A další důležitá otázka: může takové letadlo spadnout? Adam se usměje: „Ta možnost existuje. Od toho jsem tam ale já, abych to udržel v bezpečných mezích.“

Od lásky k létání ke kurzu pro desítky dětí

Za vznikem kurzu stojí právě Adam a jeho celoživotní vztah k létání. Jeho maminka pracovala jako letuška a on ji často chodil do práce navštěvovat. Doma pak trávil hodiny u simulátoru Microsoft Flight Simulator X. Cesta k pilotnímu průkazu tak byla jasná – získal ho v sedmnácti letech. „Piloťák jsem měl dřív než řidičák,“ směje se. Dnes létá s malými letouny, nejčastěji s typy Cessna 152 a Cessna 172.

Myšlenka kurzu vznikla před pěti lety. „Známý měl v garáži simulátor Boeingu 737 a chtěl ho využít komerčně. Učil jsem tehdy v domě dětí jiné kroužky, tak jsme to spojili a vypsali kurz pro děti.“ Zájem byl okamžitý – první skupina čítala třináct mladých pilotů.

Dnes dochází do Little Pilot 55 dětí – až na jednu výjimku samí chlapci. Někteří u létání vydrží i déle než dva roky. „Snažím se vymyslet navazující kurz. Myslel jsem, že devátou třídou to skončí, ale oni chtějí pokračovat dál. To mě těší, ale zároveň vím, že to někde má strop. Pak dává smysl, ať se na nás obrátí ve chvíli, kdy sami začnou s pilotním výcvikem,“ přemítá instruktor.

Aktivity kurzu, který je zastřešen Domem dětí a mládeže na Praze 6, však nekončí u samotného létání. Společně s Adamem a jeho kolegy děti staví simulátor letounu Cessna 172 – projekt realizovaný díky grantovému programu Letiště Praha – Dobré sousedství. Dále pravidelně organizují tematické akce – například čtyřiadvacetihodinový letecký maraton na simulátoru Boeingu 737. 

Nadšení, které spojuje

Láska k létání spojuje všechny přítomné. Na otázku, co ho baví nejvíc, odpovídá třináctiletý Max bez váhání: „Všechno. A hlavně být s tím nejlepším instruktorem,“ směje se. Šestnáctiletý Bonifác chodí na kurz už třetím rokem. Nejvíc ho podle jeho slov baví teorie – studuje totiž první ročník dopravní školy.

Podle Adama přicházejí všechny děti do kurzu s mimořádnými znalostmi. „Znají typy letadel, nátěry aerolinek, sledují provoz na Flightradaru. Chodí sem, protože chtějí. A baví je i komunita lidí se stejným zájmem.“ Na samotné létání jsou děti podle Adama velmi šikovné. „V mnoha ohledech na simulátoru hrajete videohru, a to ty děti umí,“ přibližuje.

A ano, mnozí z nich chtějí jednou usednout do kokpitu skutečného letadla. Adam jim ale ukazuje i jiné cesty. „Letecký svět není jen pilotování. Existuje celá řada nádherných profesí.“ Letos se podle něj několik účastníků hlásí na obor mechanik na střední škole civilního letectví. „Mám radost, že se chtějí letectví věnovat.“

Zdroj: autorský text.