Obecně se uvádí, že prvním silničním vozem, který dosahoval rychlosti vyšší než 400 km/h, bylo Bugatti Veyron. Ve skutečnosti vzniklo takhle rychlé auto mnohem dříve v zámoří.
V 80. letech se výrobci supersportů předháněli v tom, který z nově uvedených modelů dosáhne vyšší maximální rychlosti. Co naplat, že to byla v podstatě jen teorie. Vždyť i maximální rychlost třeba 280 km/h je natolik velká, že vyzkoušet ji v běžném provozu lze legálně pouze na některých úsecích v Německu.
Ve skutečnosti ale nešlo o to, aby majitel takovou rychlostí jezdil. Smyslem byla prestiž. Porsche 959 jelo už v polovině 80. let rychlostí 317 km/h. Velmi záhy jej však překonalo Ferrari F40 s nejvyšší rychlostí 324 km/h. Devadesátá léta přinesla maximálku kolem 350 km/h (Jaguar XJ220 a Bugatti EB 110) až 375 km/h (britský McLaren F1), který překonalo až zmíněné Bugatti Veyron. Ferrari F50 jelo trochu překvapivě „jen“ 325 km/h, tedy o kilometr za hodinu rychleji než předchozí F40.
Vette C4 základem
To se ale stále bavíme o Evropě. Sportovní vozy se však snažili vyrábět také Američané. Jenže k vytvoření supersportu jim stále chyběl vyspělejší technický základ. Vždyť to nejsportovnější auto, Corvette C3, vyráběné ještě v roce 1982, mělo stále základ v modelu z roku 1968. A tedy notně zastaralý. Zásadní změna přišla v roce 1984 se zcela novou corvette. Z americké legendy se rázem stal vůz, který svou sofistikovaností připomínal nejlepší evropská sportovní auta značek Porsche a Ferrari. A přímo tak vybízel k dalším modifikacím.
Za tou možná nejzajímavější stojí známý americký ladič amerických vozů Reeves Callaway. Jeho ukázka toho, co všechno Corvette C4 zvládne, se jmenovala Sledgehammer, což je v překladu železná palice. A palicí tohle auto skutečně bylo, a to díky svým jízdním výkonům, nad nimiž se dodnes tají dech.
Lotus Esprit měl dostat motor z Corvette C4 ZR-1. Proč zůstalo jen u plánů?
Dne 26. října 1988 dosáhl Sledgehammer Corvette v Dopravním výzkumném centru v East Liberty v Ohiu ověřené maximální rychlosti 406,4 km/h! O 17 let později dosáhlo slavné Bugatti Veyron stejné nejvyšší rychlosti. Aby toho nebylo málo, tak tým Callaway ujel se Sledgehammerem 1127 km z Connecticutu do Ohia ve snaze zlomit stávající rekord.
Sledgehammer možná přinesl jízdní výkony dragsterů na veřejné silnice, avšak stále se jednalo o Corvette C4. Vůz tak měl továrně velmi bohatě vybavený interiér s koženými elektricky nastavitelnými sedadly, kvalitní originální kazetové audio Delco Bose a samozřejmě automatickou klimatizaci.
Sledgehammer Corvette tak bylo auto dvou tváří. Nekompromisní supersport, který jste mohli vzít i na závodní dráhu, zároveň ale auto, s nímž mohla vaše manželka jezdit pro potraviny do supermarketu.
Se suchou skříní
Zdrojem dodnes vynikajících jízdních výkonů byl standardní osmiválec „small block“ o objemu 5,7 litru, který ovšem inženýři Callawaye výrazně modifikovali. Kliková hřídel pocházela od britské firmy Cosworth, kované písty dodal německý Mahle a mazání motoru technici kompletně předělali, takže nově bylo se suchou klikovou skříní. Důvodem byly velmi vysoké odstředivé síly při jízdě v zatáčce, což by při konvenčním mazání způsobovalo odlévání oleje ve spodním víku (vaně) motoru.
Motor dostal dvě velká turbodmychadla Turbonetics T04B. I díky nim se motor mohl pochlubit nejvyšším výkonem 898 koní (660 kW) a maximálním točivým momentem 1046,69 N.m. Bylo to v době, kdy tovární corvette nabízela maximální výkon motoru 240 koní (176 kW). Rekordní Sledgehammer byl vybaven převodovkou firmy Doug Nash, sériová auta ale měla manuální šestistupňové ústrojí od ZF.
Motorola kdysi přestavěla Chevrolet Corvette C4 na elektromobil. Byla to tragédie
Při tak vysoké rychlosti je aerodynamické řešení vozu nesmírně důležité. Za tímto účelem Callaway pověřil kanadského designéra Paula Deutschmana úpravou karoserie „AeroBody“. To zahrnovalo přepracovanou přední část, funkční větrací otvory v blatnících a také úpravu zadní části. Zajímavé je, že se takhle rychlé auto obešlo bez mohutného zadního křídla, které bylo běžné u vzpomínaných (a mnohem pomalejších) vozů Porsche 959 i Ferrari F40.
Pneumatiky za milion
Velmi zajímavé to bylo s pneumatikami. Za tímto účelem oslovil Callaway firmu Goodyear s žádostí o pneumatiky, které by vypadaly jako standardní Goodyear Eagles, ale zároveň by byly schopné auto bezpečně vést až do rychlosti 480 km/h. Americký výrobce pneumatik souhlasil. Vývoj těchto speciálních pneumatik jej však vyšel údajně na milion dolarů. V roce 1988 šlo o ekvivalent dnešní částky 2,76 milionu dolarů. Pneumatiky byly vyvinuty pro rekordní jízdu Sledgehammeru. Po jejich úspěšném absolvování si speciální a zároveň velmi drahé vzal zpět.
Produkční Callawaye Sledgehammery Corvette tak byly zákazníkům dodávány s „běžnými“ pneumatikami firmy Goodyear. To ale také znamená, že nebyly kompatibilní s proklamovanou nejvyšší rychlostí vozu. Jinak řečeno, uvedenou nejvyšší rychlost přes 400 km/h tak byl ve skutečnosti schopný dosáhnout pouze rekordní vůz.
Když automobilka Bugatti uváděla model Veyron a jeho další modifikace, bylo údajně velmi častou otázkou zejména amerických novinářů „zda je rychlejší než Callaway Sledgehammer“. Rekordní corvette v pozdějších letech několikrát změnila majitele, byla vystavena v Národním muzeu Corvette a v roce 2013 ji dokonce uvedli do síně slávy Bloomington Gold Great Hall.
Callaway Sledgehammer zůstává svědectvím doby, kdy americké inženýrství nejen soupeřilo s nejlepšími evropskými exotickými vozy, ale dokonce je i předčilo. Ve skutečnosti se ale jednalo spíše o takový výkřik do tmy, bez reálného využití. Na druhou stranu skutečnost, že silniční auto překonalo rychlost 400 km/h už ve druhé polovině 80. let, svědčí minimálně o značné technické vyspělosti automobilového průmyslu v té době. A také ukázala, že k postavení takhle rychlého auta nejsou zapotřebí extrémní finance, které přirozeně skupinu VW stál vývoj stejně rychlého Bugatti Veyron.
Zdroj: Jalopnik, Wikipedia, prospekty na Corvette C4
Foto: Callaway