„Standardně se tam moc neleze. Šance na úspěch nebývá kvůli kombinaci různých faktorů moc velká, pro řadu horolezců je to příliš velké sousto. A pro nás obrovská výzva,“ představuje Burda.
Makalu, v překladu významu svého názvu „Velká tma“, je hora vzdálená 22 kilometrů od Everestu a stejně jako nejvyšší vrchol světa tvoří přirozenou hranici mezi Čínou a Nepálem.
Zatímco za vyššími vrcholy zaostává Makalu pouze o desítky metrů, šestá Čo Oju je oproti ní nižší bezmála o 300 metrů.
„Ta první pětka osmitisícovek je odskočená. Na Makalu je strašně náročný vrcholový den, kdy stoupáte 1000 výškových metrů do obrovské výšky. Když se zkazí počasí, je to opravdu nelítostné,“ popisuje Burda.
Sám má odškrtnuté čtyři ze čtrnácti osmitisícovek, vylezl již na Manáslu, Nanga Parbat, Gašerbrum II a Broad Peak. Makalu pro něj znamená útok na osobní výškový rekord.
„Vrcholový pokus se jde po takové římse, kde je člověk vystavený silnému větru. Zároveň můžete lehce ztratit orientaci, protože zespoda je cesta sice krásně vidět, ale na tom kopci vidíte maximálně za nejbližší šutr,“ pokračuje horolezec.
Český horolezec Pavel BurdaFoto: Archiv Pavla Burdy
„Makalu je na pohled nádherná pyramida, jenže znamená to hodně skály, hodně ledu, hodně sněhu. Takže kombinace, kdy člověk musí uplatnit všestrannost. Dohromady s tou obrovskou nadmořskou výškou to většina horolezců asi nechce absolvovat,“ říká Burda.
Prvním Čechem na vrcholu byl Karel Schubert v roce 1976, po něm následovali už jen Leopold Sulovský (1993), Josef Šimůnek se Soňou Boštíkovou (1998), Radek Jaroš (2008) a Lukáš Jasenský (2023).
„Na lehčí osmitisícovky proudí davy horolezců, ale tady moc lidí nebude. Mělo by to být o to ryzejší dobrodružství,“ těší se Burda.
Na vrchol poleze se svým tradičním parťákem Martinem Ksandrem z brněnského Expedition Clubu, který výpravu pořádá, Pavlem Paloncým a Markétou „Peggy“ Marvanovou.
Paloncý a Marvanová jsou v prostředí českého extrémního sportu známou dvojicí, která třeba před pěti lety v Alpách na kole v součtu překonala výšku všech čtrnácti osmitisícovek. S výškovým horolezectvím zkušenosti nemají.
„Nechtěli jsme lézt jen ve dvou, to smrdí nebezpečím. Pavel s Markétou jsou Martinovi kamarádi, určitě jsou fyzicky nadupaní, ale bude to třeba o tom, aby nepřepálili tempo,“ tvrdí Burda.
„Tělo musí v horách dostat čas a trpělivost, aby se připravilo na ten vrcholový den. A pak už se vsadí vše na jednu kartu. Do té doby nesmí člověk spěchat, musí být trpělivý. Jinak si může odbouchnout celou expedici,“ vysvětluje.
Celkově má expedice deset členů. Cílem zbylé šestice je vrchol Makalu II, na kterém ještě nestanul dokonce žádný Čech.
„My půjdeme kolem a uvidíme, jaká bude situace. Má to snad jen 90 výstupů, byly tam jen čtyři ženy a my máme v expedici tři. Je to něco, co stojí za zvážení. Pokud bude dostatek sil, může si člověk odbočit,“ usmívá se Burda.
Jedním dechem však dodává: „Vedle Makalu sice může působit jako vedlejší hora, ale taky je obrovská, má skoro 7700 metrů. Rozhodně nic nepodceníme.“
Expedice zároveň uctí památku zmíněného Karla Schuberta, který byl přesně před 50 lety prvním Čechem na vrcholu Makalu.
Výstup ho ale stál veškeré síly a dolů se bohužel nevrátil. Ostatní členové expedice ho ještě zahlédli živého ve výšce kolem 8300 metrů, do tábora už nesestoupil. O osm let později našli jeho tělo Britové.
„Martinu Ksandrovi se ozvala rodina Karla Schuberta, že shodou okolností vysílá do Himálají někoho, kdo tam vyvěsí pamětní plaketu na připomínku toho 50letého výročí,“ reaguje Burda.
„Takže i od nás to bude takové vzdání úcty. Má pro nás velkou hodnotu jít ve šlépějích někoho, kdo dělal tu pionýrskou práci před 50 lety v naprosto nepředstavitelných podmínkách,“ dodává.
Stejně jako před půlstoletím Schubert, také letošní expedice poleze na Makalu bez použití umělého kyslíku.
„My Češi a Slováci jsme v tom trochu extrémisté. Přitom dnes je to ve světě himálajského horolezectví paradoxně velká rarita. Přijedete na jakoukoliv osmitisícovku a 95 procent lidí bude mít umělý kyslík,“ říká Burda.
Pro něj je lezení stylem, kdy člověk spoléhá jen na vlastní fyzičku, otázkou jakési horolezecké cti.
„Radši nevylézt než si vzít na pusu ten kyslík. To je takové moje motto a podobně to má každý v naší expedici. Jinak se z toho bohužel takové to dobrodružství trochu vytrácí,“ uzavírá horolezec.
Expedice s devíti českými členy a jednou Slovenkou odletí za svým dobrodružstvím na pátou nejvyšší horu světa už za týden.