Když v roce 1969 přistával modul americké lodi Apollo na Měsíci, řídicí počítače se opíraly o systém, který zabraňoval fatálnímu selhání. Tento geniální princip „trojité pojistky“ nevymyslela NASA. Zrodil se o dvanáct let dříve v hlavě českého inženýra Antonína Svobody v jedné laboratoři na pražském Loretánském náměstí.
Zatímco Američané díky jeho myšlenkám dobývali vesmír, Svoboda se ve své domovině dočkal jen šikany, závisti a zákazů. Komunistický režim s arogancí sobě vlastní zničil muže, který mohl z naší země udělat počítačovou velmoc.
Inženýr s jasnou vizí
Antonín Svoboda nebyl jen tak někdo. Když se v roce 1947 vracel z emigrace v USA do Prahy, měl jasnou vizi. „Tak jako je Švýcarsko na hodinky, může být Československo na počítače,“ tvrdil. Měl k tomu ty nejlepší předpoklady.
Za sebou měl osud, který by nevymyslel ani hollywoodský scenárista. V Československu v roce 1938 pracoval pro armádu, projektoval nový typ protiletadlového zaměřovače. Před nacisty musel uprchnout nejprve do Francie a potom až do USA.
Ve Spojených státech vylepšil protiletadlový radarový zaměřovač pro válečné lodě, který zachránil životy desetitisíců amerických námořníků při japonských náletech. Jako vůbec první Čech za to od americké vlády dostal v roce 1948 prestižní vyznamenání Naval Ordnance Development Award.
Na Massachusettském technologickém institutu (MIT) se pohyboval mezi zakladateli světové kybernetiky, včetně legendárního Alana Turinga. Pak se ale rozhodl vrátit domů a postavit první československý počítač. Netušil, že se vrátí do země, která ho nebude mít ráda.
Počítač, který uměl opravit sám sebe
Únorový převrat v roce 1948 všechno změnil. Čerstvě udělené americké válečné vyznamenání se pro komunisty stalo důkazem „podezřelých kontaktů se Západem“. Svoboda nedostal místo vedoucího katedry na ČVUT a musel čelit neustálé závisti a politickým prověrkám.
Přesto dokázal nemožné. Podařilo se mu prosadit vznik Ústavu matematických strojů, ve kterém od roku 1950 se svým týmem vyvíjel první československý samočinný počítač. V roce 1957 byl počítač hotový a dostal jméno SAPO (SAmočinný POčítač). Byla to obrovská hučící skříň, která zabírala sto metrů čtverečních a zvládla pouhých pět operací za sekundu.
Foto: Wikimedis Commons/ Waldir Pimenta volné dílo
Během války v USA pracoval Svoboda po boku zakladatelů kybernetiky na prvních obřích počítačích (na snímku dobový americký počítač Harvard Mark I). S těmito znalostmi se vrátil domů, aby pomohl udělat z Československa počítačovou velmoc.
Měl ale něco, co svět do té doby neviděl. Svoboda do stroje naprogramoval systém, při kterém se každý výpočet prováděl třikrát nezávisle na sobě ve třech oddělených jednotkách. Pokud se alespoň dva výsledky shodovaly, počítač pokračoval dál. Stroj tak dokázal sám sebe opravovat za chodu. Právě tento průkopnický systém spolehlivosti o dvanáct let později převzali Američané pro program Apollo.
Odměna od státu? Vymazání z historie
Zatímco na Západě by Svobodu nosili na rukou, v Československu mu házeli klacky pod nohy. Když v počítači SAPO v roce 1960 vzplanuly součástky a shořel, Svoboda už měl vymyšlené modernější nástupce (EPOS 1 a 2). Jenže politická atmosféra houstla.
Byl odstaven z vedoucích funkcí a předseda Akademie věd mu dával otevřeně najevo svou nepřízeň. Dostal přísný zákaz výjezdů na mezinárodní vědecké konference na Západě. Státní bezpečnost ho začala vnímat jako bezpečnostní riziko.
V létě 1964 pohár trpělivosti přetekl. Svoboda využil zájezdu Čedoku do Jugoslávie a za dobrodružných okolností emigroval s rodinou do USA. Brzy ho následovalo dalších zhruba čtyřicet elitních pracovníků jeho výzkumného ústavu. Celá první generace československé výpočetní techniky – lidé, které Svoboda osobně vychoval – odešla z republiky.
Režim se mu odvděčil typicky orwellovsky: jeho jméno bylo okamžitě vymazáno ze všech publikací i sborníků. Z průkopníka se stala „neexistující osoba“.
Foto: Wikimedia Commons/ Jordiferrer CC BY-SA 3.0
Americký počítač IBM System/360 (na snímku). Právě tento model nařídila Moskva slepě kopírovat všem zemím východního bloku. Unikátní československý vývoj vedený Antonínem Svobodou tak musel ustoupit kradení cizí technologie, která mezitím navíc beznadějně zastarala.
Místo vlastního vývoje přišlo opisování
Několik let po Svobodově emigraci nařídil Sovětský svaz zemím východního bloku, aby zastavily vlastní vývoj a zapojily se do projektu „Jednotného systému“. Ten nespočíval v ničem jiném než v zoufalém kopírování a kradení amerických počítačů IBM. Než ale komunisté stihli americký stroj okopírovat, byl už beznadějně zastaralý. Jedinečná československá cesta, kterou Svoboda začal, byla navždy zničena.
V USA Svoboda pokračoval v úspěšné vědecké dráze, získal profesuru na prestižní Kalifornské univerzitě a učil tam až do konce své kariéry. Zemřel v květnu 1980, ironií osudu přesně v okamžiku, kdy nedaleko jeho domu vybuchla sopka Mount St. Helens.
V roce 1999 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam medaili Za zásluhy. Na Loretánském náměstí v Praze, kde kdysi stál jeho průkopnický počítač, mu byla odhalena pamětní deska. Zloději ji dvakrát ukradli. Podruhé už ji nikdo nenahradil.
Zdroje:
Helena Durnová: Antonín Svoboda (1907–1980) — průkopník výpočetní techniky v Československu. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, Vol. 52 (2007), No. 4, s. 322–329.
Jak nám v počítačích „ujel vlak“
Vzpomínáme Profesor Antonín Svoboda.
Profesor Antonín Svoboda: Otec české informatiky a vývoje digitální výpočetní techniky.