Tento „učebnicový“ zákon se zdál být neotřesitelný. Jenže v letech 2024–2026 se stalo něco, co tradiční teorii přinejmenším zaskočilo. Globální ekonomika i přes nejprudší zdražování peněz za poslední dekády nezkolabovala. Naopak vykazuje překvapivou odolnost.

Proč staré modely selhávají?

Ukazuje se, že moderní ekonomika je mnohem komplexnější „organismus“, než jaký popisovaly modely z minulého století. Jinými slovy: reaguje méně přímočaře, než jsme byli zvyklí. Do hry vstoupilo několik faktorů, které tradiční teorie podcenila:

• Změna chování domácností: Pandemické úspory vytvořily finanční polštář, který lidem dovolil dál utrácet i v době vysokých sazeb. Mnoho domácností tak necítilo zdražení peněz okamžitě. Spotřeba domácností se stala hlavním motorem, který táhne růst i v roce 2025.

• Trh práce v novém normálu: Navzdory restrikcím zůstává nezaměstnanost v mnoha zemích rekordně nízká. Firmy se po zkušenostech s nedostatkem lidí bojí propouštět, což udržuje příjmy domácností a brzdí propad ekonomiky.

• Strukturální změny a AI: Očekávání spojená s technologickým skokem udržují investiční apetit i přes drahý kapitál. Firmy investují ne proto, že jsou peníze levné, ale protože se bojí zůstat pozadu. Trhy už nehledí jen na cenu peněz, ale na budoucí produktivitu.

Co z toho plyne: Ekonomika je „gumovější“

Tato nová realita má obrovský význam pro budoucí politiku. Naznačuje, že centrální banky mohou mít v boji s inflací k dispozici více prostoru, aniž by musely okamžitě obětovat hospodářský růst.

Zároveň to ale ukazuje, jak křehká je naše jistota v to, co považujeme za ekonomické pravdy. Modely, které fungovaly v 90. letech, už nemusí být v digitálním a post-pandemickém světě relevantní. Ekonomika se zkrátka změnila rychleji než naše učebnice.

A co my v Česku? Platí to i tady?

U nás je situace o něco složitější. Zatímco USA nebo některé asijské ekonomiky vykazují dravý růst, česká ekonomika se k němu vrací pozvolněji. Odolnost tu existuje, ale má jinou podobu. Proč?

Otevřená a průmyslová ekonomika: Jsme silně závislí na německém průmyslu, který se s drahými energiemi a úroky potýká hůře než americký technologický sektor. Když zpomalí Německo, zpomalíme i my.Psychologie spotřebitele: Češi jsou historicky opatrnější. Vysoká inflace nás zasáhla citelněji a trvalo déle, než se reálné mzdy a chuť utrácet začaly v roce 2025 skutečně zotavovat. Lidé více šetří „pro jistotu“.Měnový kanál: Česká koruna reaguje na globální nejistoty citlivě, což nutí centrální banku k větší opatrnosti při snižování sazeb. Máme tedy menší manévrovací prostor než velké ekonomiky.

Mění nová realita hru pro „české euro“?

Tato „gumovost“ moderní ekonomiky vrhá na českou debatu o euru nové světlo. Pokud tradiční nástroje, jako jsou úrokové sazby, ztrácejí část své dřívější síly při krocení inflace a ovlivňování růstu, vyvstává zásadní otázka: Není v tak nepředvídatelném světě vlastní měnová politika spíše komplikací než výhodou?

Na jedné straně se může zdát logické vsadit na stabilitu velkého měnového bloku a eliminovat kurzová rizika, která malou korunu v dobách nejistoty provázejí. Na druhou stranu právě nejistota a nepředvídatelnost mohou být argumentem pro to, abychom si ponechali vlastní „kormidlo“ pro řešení specifických českých problémů.

Stojíme na prahu éry, kdy se ekonomické učebnice píší za pochodu. Je tedy naše koruna v tomto novém světě bezpečným člunem, nebo nás zbytečně drží stranou od stabilnějšího přístavu? To je otázka, na kterou zatím neexistuje jednoznačná odpověď – ale o to důležitější je ji otevřeně klást. Lze se přitom ptát, zda se jí dostatečně systematicky věnuje i Česká národní banka.

International Monetary Fund – World Economic Outlook (2024–2025)World Bank – Global Economic ProspectsBank for International Settlements – výroční zprávy a analýzy měnové politikyEuropean Central Bank – Economic BulletinFederal Reserve System – Monetary Policy Reports