Výtvarník a bývalý ředitel Národní galerie Milan Knížák uspěl se svou stížností u Ústavního soudu.
„Byla porušena základní práva stěžovatele,“ konstatoval soudce zpravodaj Pavel Šámal.
Knížák se domáhal soudní rehabilitace v souvislosti s vazbou před více než padesáti lety. Důvodem byl jeho údajný pokus o poškozování zájmů Československa v cizině.
Vazba trvala od 23. října 1974 do 7. února 1975. Knížák podle tehdejších vyšetřovatelů chtěl odeslat do Francie zásilku s písemnostmi, které podávaly zkreslené informace o poměrech v zemi. Tehdejší prokurátor nakonec stíhání zastavil.
Když Knížák po padesáti letech usiloval o soudní rehabilitaci, Obvodní soud pro Prahu 10 jeho návrh zamítl pro opožděnost. Rozhodnutí potvrdil také Městský soud v Praze.
Ve stížnosti Knížák poukazoval na judikaturu Ústavního soudu, podle níž by demokratický režim neměl ke staré křivdě z doby totality přidávat novou. Zmínil také odlišnou rozhodovací praxi slovenských soudů.
Ústavní soud se Milana Knížáka nyní zastal a dřívější rozhodnutí zrušil. Soudy nižší instance se tak budou muset návrhem o rehabilitaci znovu zabývat. Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
Pětaosmdesátiletý Knížák patřil před rokem 1989 k výrazným postavám nonkonformní umělecké scény. Působil převážně mimo oficiální struktury, věnoval se hudbě, výtvarnému umění, akcím či performancím. Po změně režimu působil jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze a později jako ředitel Národní galerie v Praze.