Za svou existenci získal Maxim Turbulenc osmnáct platinových desek a o jejich úspěchu nebyl pochyb. Pocházeli z Klánovic a mezi zakládajícími členy byl Pavel Vohnout, Daniel Vali a Petr Panocha.
Jejich síla spočívala v tom, že lidové, folkové či jinak známé písně předělali do diskotékových aranží. Proč dnes moderní rodiče ale písničkou o mašince dětem nepouští? Může za to text, který v dnešních poměrech působí tak trochu kontroverzně. A neméně slavně skončila i známá kapela. Ačkoliv dnes ji na diskotékách potkáte pořád, už v úplně jiném složení.
O čem vypráví písnička o mašince?
Píseň o mašince zná každé dítě, text má k dětským říkankám ale daleko. „Jede jede mašinka kouří se jí z komínka, jede jede do dáli, veze samý vožralý, jede jede do dáli, veze samý vožralý,“ začíná známý song. A pokračuje: „Lásko má jsi jediná, do třinácti nevinná. Vyhrnu si rukávy, praštím s tebou do trávy, vyhrnu si rukávy, praštím s tebou do trávy… „Jel jsem jednou tramvají pod sedačkou potají, přistoupila starší dáma, přisedla mi dařbujána, přistoupila starší dáma, přisedla mi dařbujána.“
Při bližším pohledu na text je zřejmé, že nejde o slova určená dětem. Přestože má skladba chytlavý rytmus a děti baví napodobovat vláček, který se při písničce často tančí, objevují se v ní témata, jež jsou dnes ve výchově považována za nevhodná nebo minimálně kontroverzní. Má to ale své vysvětlení. Původně totiž vůbec nevznikla jako dětská píseň. A pravdou je, že moderní rodiče ji dnes asi nepouštějí v autě jako pravidelnou rodinnou zábavu.
Hned v úvodu se totiž objevuje motiv opilství, když mašinka veze „samý vožralý“. Pro mnoho rodičů není představa alkoholu jako hlavního motivu dětské písničky zrovna ideální. Ještě problematičtěji může působit pasáž o dívce, která je „do třinácti nevinná“. Spolu se slovy o tom, že s dívkou někdo „praští do trávy“, může tato část vyvolávat nepříjemné asociace spojené s nevhodným chováním k nezletilým. Sloka o tramvaji a dařbujánovi pak pracuje s poměrně lechtivým dvojsmyslem, který možná děti nepochopí, ale ani tak nepatří do textů, které by si měly pamatovat.
Zatímco v devadesátých letech, kdy skupina Maxim Turbulenc zažívala největší popularitu, se podobné lidové popěvky braly s velkou nadsázkou a humorem, dnešní doba klade mnohem větší důraz na to, jaké hodnoty a vzory písničky dětem předávají.
Foto: Nextfoto / placená licence
Maxim Turbulenc a Dalibor Gondík v roce 2011 na charitativním koncertu Chceme žít s vámi
Začátky Mašinky a neznámé jméno
Málo se dnes ale ví, že skupina Maxim Turbulenc jednu ze svých nejznámějších písní vůbec nenapsala. Skutečným autorem je ostravský písničkář Zdeněk Furmančík, který vždy říkal, že právě Mašinka je jeho největší hit. Původně se přitom jmenovala Neodcházej, nechoď spát.
Někdy v devadesátých letech ji v hospodě v Pavlovicích slyšel kytarista Josef Petrželka a přinesl ji do plzeňské skupiny Karolina. Píseň se tak z trampského prostředí dostala mezi fanoušky západočeského rocku. Do svého repertoáru ji později zařadila také plzeňská skupina Semtex, a nakonec i Maxim Turbulenc, kteří z ní navzdory původnímu textu udělali oblíbenou dětskou písničku.
Dnes je ale doba natolik korektní, že se může zdát přinejmenším zvláštní, že jsme si ji v devadesátých letech ve školkách zpívali úplně všichni a učitelky považovaly za svůj pedagogický úspěch, že děti naučily celý text. Taková byla ale doba. V mnohém jistě benevolentnější.
Foto: Nextfoto / placená licence
Maxim Turbulenc v roce 2012
Sláva a smutný odchod
Uskupení Maxim Turbulenc vzniklo v roce 1994 a dnes už má jiné složení než na začátku. Ze zakládajících členů se na pódium pod známou značkou už nestaví nikdo z nich. Přesně před dvěma lety zemřel jeden z jejích členů, milovaný Daniel Vali, který byl v kapele poslední z původních. Příčinou jeho skonu byl zřejmě infarkt. „Ještě včera jsme spolu mluvili, byl v naprosté pohodě, plný elánu. Je to strašné. Vůbec nemůžu věřit tomu, co se stalo,“ řekl jeho kolega z kapely Tomáš Báča alias Timi.
Dnes skupina vystupuje ve dvojčlenném složení, kam patří Timi a Ajfel. Pokud vám jejich jména nic neříkají, není divu. Jde totiž o úplně nové tváře. Po zakládajících členech není ani památky. Na svých stránkách u svého popisu uvádí také své váhy, přičemž ani jedna z nich není pod sto dvacet kilo. Image Maxim Turbulenc byla totiž vybudovaná i na tom, že byli její členové korpulentnější, čehož se i dnešní uskupení drží. Už před lety se jim přezdívalo „těžkotonážní kapela“.
Zemětřesení v kapele a konec
A proč už v kapele není nikdo z původních členů? Léta zpátky se totiž kapela začala rozpadat. V roce 2015 dostal Pavel Vohnout alias Kyklop hodinového padáka. „Daniel Vali mi oznámil, že se mnou okamžitě končí a nepočítají se mnou už dál,“ řekl novinářům.
„Kluci neunesli, že kromě Maxim Turbulenc jsem měl i další projekty. Mysleli si, že kolidují s kapelou, ale to odmítám. Nelibě nesli, že s kapelou Blue Rocket, která mě doprovází, jedeme turné s Kabáty, vadila jim i má vlastní dětská deska. Jsou tam tři věci, které jsme zpívali v Maxim Turbulenc, což možná byla chyba, jenže to nebyly naše písničky, taky jsme je přezpívali, navíc na albu je řada úplně nových songů. A asi nejvíc je vytočilo, že jsem se s dětským programem začal nabízet do školek. Podle nich jsem poškodil jméno kapely, což si rozhodně nemyslím. Vystupovali jsme totiž jen o víkendech, já se nabízel přes týden. A vždy jsem Maxim Turbulenc upřednostňoval,“ dodal. Ještě pár let předtím skončil i zakládající člen Panocha. Vali pak bývalé kamarády nahradil Petrem Novákem a Tomášem Bačou.
Foto: Nextfoto / placená licence
Maxim Turbulenc v pořadu TV Prima Silvestr na pláži (2011)
Na to konto si Vohnout založil vlastní kapelu, kde začal vystupovat i s Panochou. Jmenovala se Maxíci. Jenže to byl další kámen úrazu. Nemohli totiž zpívat písničky Maxim Turbulenc, které si Vali nechal patentovat ochrannou známkou. Vohnout chtěl tehdy milionové odstupné, ale to nikdy nedostal. A protože byl zvyklý na milionové výdělky, skončil dokonce v jednu chvíli jako taxikář. Stres se na něm podepsal natolik, že zhubl 75 kilo. Když Vali zemřel, poslal mu do nebe dojemný vzkaz. „Jestli tam někde jsi, pojďme si prominout, co jsme udělali za blbosti, protože za to nemůžeš jenom ty, ale i já a Pancha. A ti ostatní, kteří se kolem toho motali, ti už se jenom vezli, kamaráde. Takže ahoj, ať je ti tam dobře. To špatné ti promíjím a mám tě rád,“ vyznal se.
„V životě se stávají strašné věci, chyby, které jsou nenapravitelné. Když pak ten člověk odejde, tak si vzpomeneme na ty krásné věci a říkám si: bylo to pěkný, bylo to super, stálo to za to, něco po nás zůstalo,“ dodal.