Sedmnáctého dubna 2026 se na Prahu sesype věc, která se nestává příliš často: nový most. Ne rekonstrukce, ne oprava, ne přeložka. Skutečný, nový, dosud neexistující most přes Vltavu – devatenáctý v pořadí, první za dvanáct let. Slavnostní otevření pro veřejnost proběhne 17. dubna, o den dříve, než začne most plnit svou dopravní funkci.
361 metrů bílého betonu klene nad řekou a spojuje Smíchov s Podolím. Pro někoho, kdo tuto část Prahy nezná, to může znít jako pouhá technická záležitost. Pro Pražany, kteří léta objížděli Barrandovský most v kolonách nebo kličkovali přes přecpané centrum, to zní skoro jako zázrak.
Ale cesta k tomuto zázraku nebyla ani přímá, ani levná.
Sto let odkládaného dluhu
Myšlenka přemostit Vltavu mezi Zlíchovem a Podolím není nová. Monumentální most mezi Zlíchovem a Braníkem byl navrhován už v letech 1939-1942. Podle jednoho z tehdejších návrhů měl být dokonce patrový – po horní mostovce dálniční okruh, místní komunikace a cyklostezky, po dolní mostovce železnice, městská rychlodráha a chodníky. Protektorátní plány se neuskutečnily a funkci zamýšlené spojnice nakonec zčásti převzaly Branický a Barrandovský most.
Jenže jižní Praha rostla. A rostla rychleji, než za ní dorůstala infrastruktura.
Myšlenka propojit Smíchov a Podolí novým mostem se v územních plánech opakovala desítky let. Klíčový posun ale přinesla teprve architektonická soutěž, kterou Praha vyhlásila v roce 2017. V ní zvítězil návrh Ateliéru 6 a studia TUBES – řešení, které dokázalo skloubit technické požadavky, kontext jednoho z nejcennějších pražských panoramat i charakteristické formování inspirované českým kubismem.
Vítězný návrh ale neprošel bez kontroverze. Těsně za ním skončil návrh od slavného španělského architekta Santiaga Calatravy. Podle architekta Romana Kouckého z Institutu plánování a rozvoje, který byl členem poroty, se tak Praha dobrovolně připravila o stavbu, která by jí přinesla světovou architekturu i věhlas. Praha se tehdy rozhodla jinak. Vybrala kontinuitu před světlovostí, pokoru před okázalostí. Jak se ukáže, bylo to rozhodnutí, které přesáhlo pouhou estetiku.
Kubismus v betonu
Autoři návrhu ze studia Atelier 6 – Radek Šíma a Štěpán Braťka – vycházeli při podobě mostu z charakteru stávajících pražských mostů. Cílem bylo vytvořit stavbu, která se přirozeně začlení do historického kontextu města, aniž by působila rušivě.
Šíma to vysvětloval konkrétně: opíral se o několik společných znaků vltavských mostů. Žádný z nich nemá konstrukci nad mostovkou, všechny pracují s principem obloukového mostu a mosty mají pilíře v řece na celou šířku mostovky.
Právě z tohoto výchozího bodu vyrostl kubismus jako logický, nikoli dekorativní prvek. Most překonává Vltavu šikmo a mezi oběma břehy překonává výškový rozdíl téměř deseti metrů. Šikmé vedení mostu i pilířů, které musejí respektovat proudění řeky, se promítlo do celkového výrazu stavby. Architekt Šíma to přiznal otevřeně: kubistické tvarování nebylo záměrem od začátku. Přišlo jako řešení, jako estetický princip, který výborně pracuje se šikmostí. Na začátku stála touha vsunout se do skupiny pražských mostů – a kubismus byl nástrojem, ne cílem.
Výsledek je most, o němž se říká, že je spíš sochou než stavbou. Kvůli své složitosti byl opakovaně označen za „umělecké sochařské dílo přes řeku“. Takové hodnocení může znít jako chvála. Pro stavební firmy to ale především znamenalo: výzvu.
Pod Vltavou číhala minulost
Stavba začala v září 2022 s ambiciózním plánem: sdružení firem Metrostav TBR, Firesta-Fišer a Strabag nabídlo nejnižší cenu 1,075 miliardy korun a nejkratší dobu výstavby 810 dní. Most měl být hotov na přelomu let 2024 a 2025.
Vltava měla jiný názor.
U samotného základů mostu provázely komplikace. Zhotovitel musel pracovat s vysokou hladinou podzemní vody, nestejnorodou geologií i nově objevenou zbytkovou mostní konstrukcí z dob Rakouska-Uherska pod dnešní Strakonickou ulicíPod řekou ležely věci, které žádný průzkum nepředpověděl. Pod pilířem P2 a opěrou O1 se v podloží identifikovaly kaverny – pravděpodobné pozůstatky důlní činnosti nebo starých budov pily, která kdysi stávala na břehu. Nalezený mostní objekt pod Strakonickou ulicí pravděpodobně sloužil jako výtah pro plavené dřevo do sousední pily Löwi a Winterberg.
Praha stavěla nový most doslova přes své vlastní zapomenuté dějiny.
Geologické překvapení dopadlo na časový harmonogram i na rozpočet. Celkové náklady narostly na zhruba 1,97 miliardy korun oproti původně stanovené částce 1,57 miliardy. Prodražení bylo dáno především nepředpokládanými komplikacemi geologických podmínek v korytě Vltavy – a připojila se také inflační doložka uzavřená se stavebními firmami.
Přesto – nebo možná právě proto – výsledek budí úctu. Kubistické tvarování Dvoreckého mostu vyžadovalo precizní 3D návrhy a pečlivé řešení každé části konstrukce. A celý most je postavený z bílého vysokopevnostního předpjatého betonu – materiálu, který umocňuje jeho sochařský výraz a zároveň klade na preciznost betonáží nároky, s nimiž se u standardních mostů málokdy setkáme.
Dopravní zemětřesení
Dvorecký most není jen pěkná stavba. Je to páka, která pohne celou pražskou MHD.
Od soboty 18. dubna začnou přes most jezdit tramvajové linky 20 a 21, denní autobusy 118, 124, 196, 197 a noční 901 a 914. Ale skutečný rozsah změn je mnohem větší. Zatímco přes most budou jezdit pouze dvě tramvajové linky, své trasy jich změní rovnou deset.
Jde o to, že most není izolovaná spojnice – je to páteř nové tramvajové tangenty. Linka 20 nově propojí Dejvice, Malou Stranu, Anděl a Smíchov s Dvorci, Braníkem a Modřany. Linka 21 pak vytvoří nové spojení ze Slivence a Barrandova přes Podolí až na Vinohrady a Kubánské náměstí.
Pro cestující to znamená zásadní posun. Most výrazně odlehčí Barrandovskému mostu díky převedení části autobusové dopravy. Široké chodníky a vyhrazené pásy pro cyklisty posílí každodenní mobilitu mezi Smíchovem, Podolím a Vyšehradem. Jeden autobusový spoj ušetří na každé jízdě pět minut – zní to skromně, ale přenásobeno tisíci cestami denně, je to úspora, která mění životní rytmus celé čtvrti.
S 50 000 uživateli denně může most překonat Karlův most v počtu přepravených osob – ale slouží místním, ne turistům. Toto srovnání je výmluvné. Karlův most je ikonou, na níž se denně mačkají davy z celého světa. Dvorecký most bude od prvního dne sloužit lidem, kteří potřebují dojet z práce domů.
Pět pilířů a anketa o jméno
Přičemž most ještě ani nemá úplně definitivní jméno.
Magistrát uspořádal anketu, v níž mohli obyvatelé vybírat mezi názvy Dvorecký most a most Anežky České. V hlasování výrazně zvítězila první varianta, kterou následně podpořilo i vedení Prahy 4 a Prahy 5.
V anketě na webu Novinky.cz bylo v lednu 2026 pro název Dvorecký most 82,3 % hlasujících, pro most Anežky České 17,7 %. Přesto je pojmenování stále technicky pracovní – finální rozhodnutí radních teprve přijde. Most, který se budoval čtyři roky a vyžádal si téměř dvě miliardy, stále čeká na svůj úřední rodný list.
Diskuse o názvu prozrazuje víc, než by se mohlo zdát. Rada Prahy 5 navrhovala název Havlův, odkazující na první českou prezidentskou rodinu spojenou s barrandovskými terasami. Praha 4 zase prosazovala Podolský. Místopisná komise Prahy upřednostňuje geografické názvy, protože pojmenování po zemřelých osobnostech mohou být v proměnách času vnímána odlišně. Je to pragmatická moudrost: jméno místa přetrvá generace, a historická hodnocení se mění.
Nakonec zvítězila tradice nad symboly. Most nese jméno čtvrti, k níž vede – nebo přesněji, k níž vedl podle starších plánů, protože trasa se v průběhu let mírně posunula. Dvorecký most není v Dvorci. Ale to mu na přitažlivosti neubírá.
Umění pod oblouky
Autorem světelného parku je umělec Krištof Kintera. A jeho přítomnost v projektu není ozdobou – je součástí ambice, která přesahuje dopravu.
Na smíchovské straně mostu vznikne unikátní botanická zahrada světel – 120 pouličních lamp z osmdesáti a více zemí světa, z Jakarty, Lucemburku, Budapešti, Soulu. Celkem 147 soch a světelných objektů se 440 zdroji světla. Budapešť věnovala historickou lampu ze Széchenyiho řetězového mostu. Praha tak dostane kus maďarského městského příběhu zakotveného pod svými oblouky.
Na podolské straně vznikne multifunkční prostor pod prvním obloukem – se schody k vodě, prostorem pro menší kulturní akce, sportovními prvky i rekreačním zázemím. Amfiteátr, skatepark, lezecká stěna, kavárna – to vše v prostoru, z nějž by za jiných okolností vznikla tmavá průchozí proluka.
Plánované otevření světelné instalace je v září 2026, dokončení všech uměleckých intervencí a terénních úprav se předpokládá v roce 2027. Most se tedy otevře jako dopravní stavba a teprve postupně se stanou jeho okolí veřejným prostorem, jakým má být.
Kintera pojímá celý prostor jako souborné umělecké dílo – spojení sochařství, světla a zvuku. Pod mostem má stát Heavy Head Boy, neokubistická betonová socha s vodním systémem – chlapec s obrovskou hlavou, odkaz na Rodinova Myslitele. Dále obří lustr, industriální zvětšenina, a monumentální jukebox jako hudební pocta mostu samotnému. Není to dekorace. Je to pokus o to, aby most nebyl jen tunel pro tramvaje, ale místo, kam se chodí.
Smíchov City a demografická páka
Dvorecký most ale nelze číst odděleně od proměny Smíchova, která právě probíhá.
Most podporuje projekt Smíchov City s přibližně 3 300 novými obyvateli a zhruba 9 000 pracovními místy. Je součástí plánu šesti nových tramvajových tratí. Smíchov přestává být jen industriálním pozůstatkem a stává se novou čtvrtí – s bytovými projekty, obchodními centry, ale hlavně s potřebou dopravního propojení, které dřívější infrastruktura nezajišťovala.
Most je tedy v nejhlubším smyslu urbanistickým nástrojem. Mění nejen to, jak se lidé přesouvají – mění to, kde je pro ně možné a výhodné bydlet a pracovat. Každá minuta ušetřená na cestě z Podolí na Smíchov je minutou, která rozšiřuje okruh míst, kde se vyplatí koupit byt nebo pronajmout kancelář.
Praha jižně od centra dlouho trpěla tím, co urbanisté nazývají dopravní stín – oblastí, která je fyzicky blízko, ale dopravně vzdálená. Dvorecký most tento stín posouvá. Ne odstraňuje – to by bylo přehnané tvrzení – ale posunuje.
Co Barrandovský most nezvládl sám
Za celý příběh Dvoreckého mostu stojí postava, která v tisku dostává méně pozornosti, než si zaslouží: Barrandovský most.
Barrandovský most byl dokončen v roce 1983. Projektován byl na určitou kapacitu a na dobu, kdy Praha vypadala jinak. Dnes je jedním z nejzatíženějších mostů v České republice – denně po něm přejede více než sto tisíc vozidel. Rekonstrukce, která probíhala v posledních letech, ho vrátila do provozu, ale nezměnila základní realitu: most je přetížen, a každá výluka na něm způsobuje kalamitu v celé jižní části Prahy.
Dvorecký most má dopravu odlehčit především Andělu. Uzel Anděl, kde se kříží tramvajové, autobusové i metrové linky, patří k nejsložitějším místům pražské dopravy. Všechno, co přijíždí z jihu – z Braníku, z Modřan, z Barrandova – prochází nebo míjí Anděl. Nová tramvajová trasa přes Dvorecký most část tohoto toku odkloní.
Most bude tvořit základ jižní tramvajové tangenty, která bude do deseti let pokračovat na Budějovickou a do Záběhlic. To je klíčová informace. Dvorecký most není uzavřenou kapitolou – je první větou delšího příběhu o tom, jak Praha propojuje své jižní čtvrti bez nutnosti projíždět centrem.
Architekti, kteří nečekali na Calatravu
Vraťme se na chvíli k architektonické soutěži z roku 2017. Porota tehdy volila mezi dvěma odlišnými filosofiemi. Calatrava by dal Praze stavbu, o níž by se psalo v mezinárodních architektonických časopisech – extrovertní gesto, které vykřikuje svou přítomnost. Ateliér 6 s Tubesem nabídli opak: stavbu, která se snaží mlčet, začlenit, respektovat.
Právě široké pilíře umožňují dvojí čtení stavby: při pohledu po řece působí subtilně, zatímco ze břehu vyznívají robustně. Je to most, který se chová různě podle úhlu pohledu. Ze Strakonické ulice je to masivní betonová přítomnost. Ze člunu na řece jsou to elegantní oblouky, které nezakrývají výhled ani nerozbíjejí panorama.
Autoři z Ateliéru 6 a Tubes se inspirovali Františkem Menclem, který byl projektantem mostů pro hlavní město v první polovině 20. století. Jde o vědomou kontinuitu – snahu zasadit se do tradice, ne ji přerušit. Mencl projektoval Nusle, Hlávkův most, Libeňský most. Mosty, které jsou dnes součástí obrazu Prahy tak samozřejmě, že si je lidé přestali všímat. To je asi nejvyšší hold, jaký může most dostat: stát se neviditelným, protože patří.
Pojmenovat most
Hlasování o jméně mostu, byť nezávazné, je sociologicky zajímavé. Většina Pražanů si přeje název Dvorecký most – tedy název, který je technický, geografický, nenápadný. Nechtějí Havlův most ani most Anežky České. Chtějí most, který se jmenuje podle místa, a ne podle osobnosti.
Je to možná výpověď o době. V éře, kdy jsou ulice a náměstí přejmenovávány jako symbolická gesta, kdy každý pomník vyvolává debatu, Praha zvolila nulový symbol. Most se bude jmenovat prostě Dvorecký, a přestane být kontroverzní ještě dříve, než se otevře.
Nebo je to výpověď o Pražanech samotných – pragmaticích, kteří chtějí vědět, kam tramvaj jede, ne za kým.
Sedmnáctého dubna na mostě
Čtyři roky práce, stovky dělníků, geologická dobrodružství skrytá pod hladinou Vltavy, kubistické tvarování betonu, které prověřovalo bednění i trpělivost, a nakonec – most.
Přes Dvorecký most pojedou denní tramvajové linky 20 a 21. Na Dvorecký most zamíří denní autobusy 118, 124, 196, 197 a noční autobusy 901 a 914. Pod konstrukcí mostu vznikne světelná galerie se 120 svítidly z celého světa a další umělecké instalace. Návštěvníci se mohou těšit na výhledy, světelnou galerii, improvizované koncerty, představení a živý městský prostor.
1. dubna se lidé přijdou podívat. Budou fotit. Budou stát na mostě a koukat na řeku, na Vyšehrad, na Pražský hrad v dálce. A pak, od 18. dubna, přijede první tramvaj a most přestane být atrakcí. Stane se součástí města.
To je okamžik, kdy víme, zda most uspěl: když ho přestaneme vnímat jako most a začneme ho vnímat jako část trasy, po které jezdíme domů.
Praha čekala na tuto spojnici sto let. Teď ji má. A možná nejlepší na tom je, že za deset let si na to nikdo nebude vzpomínat – prostě to tak bude, jako by to bylo vždycky.
https://dvorecky-most.cz/
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/dvorecky-most-elegantni-brana-mezi-smichovem-a-pod
https://www.earch.cz/architektura/clanek/realizace-dvoreckeho-mostu-miri-do-finale-praha-ziska-nove-spojeni-mezi-smichovem-a-podolim
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dvoreck%C3%BD_most
Praha oznámila termín dopravního zemětřesení. Jak otevření Dvoreckého mostu mění linky MHD
https://www.asb-portal.cz/aktualne/dvorecky-most-se-otevira-propoji-podoli-a-smichov-architekti-vsadili-na-kontinuitu
https://prazsky.denik.cz/zpravy_region/stavba-dvoreckeho-mostu-se-podrazi-naklady-vzrostly-o-395-milionu-na-1-97-mld-20.html
https://www.metrostav.cz/cs/pro-media/3840-dvorecky-most-ma-zalozene-opery-a-pilire
https://m.echo24.cz/a/HK7km/zpravy-domov-revoluce-prazska-doprava-dvorecky-most-prepise-tramvaje-i-autobusy
https://www.praha.eu/web/praha/w/stavba-dvoreckeho-mostu-je-ve-finalni-fazi-zprovoznen-ma-byt-v-prvnim-ctvrtleti-pristiho-roku