Když můj kolega z Briefingu Vysokého napětí Michal Půr před časem napsal na sociální síti X, že Maďarsko má „nejvyšší podíl fotovoltaiky na světě“, nevěřil jsem tomu. Možná tak nejpálivější klobásy, nejříznější guláš, nejdivnější víno, nejdehonestovanějšího oligarchu a nejnesrozumitelnější jazyk. Ale nejvíc solárů? Napřed jsem byl líný to ověřovat, ale pak přišly maďarské volby, s nimi i poptávka po „uhrovitých“ tématech a nebylo zbytí. Když už máte tolik volného času, že stíháte sledovat, kdo bude vládnout v Maďarsku, nutně potřebujete znát i tamní energetiku!

Tak jsem se vyzbrojen zdravou skepsí zahrabal do energetických statistik. A vyhrabal jsem se z nich v úžasu, že měl Michal pravdu.

No dobře, tak úplně neměl, ale máte snad pocit, že je na místě vzhlížet k energetikám, které ročně produkují ekvivalent jedné uhelné elektrárny? (Libanon, Lucembursko) Mimochodem Německo se zatím s 18 % neprobojovalo ani do TOP TEN. Což je samozřejmě dané hlavně jeho velikostí.

Foto: Our World in Data

Podíl FVE na výrobě elektřiny

Ale zpět k Maďarům. Nebude tomu věřit, ale ještě na konci minulé dekády měli úplně stejně solárů jako Slováci. Tedy v podstatě žádné. Pak se ale začaly dít věci. Abyste se v níže uvedeném grafu nemotali jako Maďar v kukuřici (pěstované samozřejmě pro výrobu bioplynu), poradím vám, jak ho číst. Nejdůležitější je ten nenápadný spodek – Ipari PV jsou velké pozemní parky, SCTE PV menší elektrárny nad 50 kW a HMKE PV domácí fotovoltaiky. U každé kategorie je pak kromě instalovaného výkonu ještě počet instalací (udávaný kdovíproč v decibelech, inu Maďarsko).

Foto: MAVIR

FVE v Maďarsku

A teď jak to ti baziliškové udělali. Boom domácích instalací jde jednoznačně za zázrakem jménem net-metering, který funguje jako virtuální baterie bez limitů: Přes den vyrábíš a zcela libovolně posíláš přebytky do sítě. Večer a ráno odebíráš elektřinu „zpět“ a tváříš se, že je to ta samá, takže na konci zúčtovacího období zaplatíš jen rozdíl. Co uděláš? Nandáš panely pomalu i na komín a do okapů a vůbec neřešíš, kdy a kolik odebíráš, prostě ráj na zemi. Co udělá distributor? Jde si to hodit, protože odpovídá za „potrubí“ v situaci, kdy stát podporuje cosi jako systematické lití oleje do dřezu (jednoho krásného dne se to ucpe tak, že nepomůže ani „krtek“).

Není divu, že i v Maďarsku se později přešlo na net-billing, který už na obou stranách (prodeje i nákupu) zapojuje do hry trh a aktuální cenové podmínky. Což už pro spotřebitele není tak výhodné, ale ze strany distributorů trochu poklesne poptávka po konopných provazech…

Na podporu podnikových a průmyslových instalací a utility-scale farem pak zvolil stát pochopitelně úplně jinou strategii. V první fázi to byl feed-in tarif s výmluvným názvem KÁT (Kötelező átvételi tarifa) s fixními výkupními cenami a ve druhé sofistikovanější METÁR (Megújuló Támogatási Rendszer) s garantovanou cenovou hranicí. Byť zejména první model nápadně připomíná český solární tunel, ve skutečnosti měl realističtěji nastavené parametry a lepší kontrolu, takže splnil svůj účel a nezpůsobil takové mrzení v regulované složce (ono to mrzení bude teda ve finále nejspíš nakonec mnohem větší než u nás, ale nepředbíhejme).

K tomu, aby soláry začaly po celém Maďarsku růst jako rákosí na Balatonu, by však ekonomické a dotační modely samy o sobě ještě nestačily. Chtělo to navíc rychlý povolovací proces, dobré napojení na silný elektromobilní, bateriový a „tepelkový“ průmysl a v neposlední řadě slušné klimatické podmínky. Tato studie uvádí, že z 1 kWp se dá v Maďarsku za rok vyždímat 1050 až 1450 kWh, což znamená, že nejvhodnější lokality jsou o 20 % efektivnější (čti: levnější) než ty nejvýhodnější u nás či v Německu.

Foto: Solrgis

Solární mapa – Maďarsko

Díky tomu všemu mohla v polovině loňského roku letět světem bombastická zpráva, že Maďarsko pokrylo přes poledne veškerou spotřebu fotovoltaikou.

Foto: energy-charts.info

Výroba FVE přes 100 % zatížení

Díky tomu všemu mohla o pár týdnů později následovat další bombastická zpráva, že podíl fotovoltaiky na výrobě dosáhl v Maďarsku za červen rekordních 36 %.

Foto: energy-charts.info

Roční výroba elektřiny v Maďarsku

A díky tomu všemu mohl think tank Ember na konci loňského léta bubnovat na klimatické tamtamy bombastické statistiky o tom, že Maďarsko se stává solárním rájem na zemi…

Foto: Ember

Světový žebříček FVE

…a že FVE v celé střední Evropě roste v posledních pěti letech dvojnásobnou rychlostí oproti zbytku Evropy.

Foto: Ember

FVE střední Evropa vs. EU

Když budeme nyní po vzoru skalních příznivců OZE „naplacato“ argumentovat Lazardem a jeho vyrovnanými náklady na elektřinu (LCOE), mělo by nám z toho vyjít, že Maďaři už mají silovku v podstatě zadarmo. Vždyť boom fotovoltaiky nastal až na konci minulého desetiletí, kdy se již tato technologie přetahovala s větrníky o pozici nejlevnějšího zdroje!

Foto: Lazard

LCOE

Ve skutečnosti však patří Maďarsko dlouhodobě k zemím s nejdražší silovou elektřinou v Evropě – třeba za letošek už má vyšší průměrné denní ceny jen chronicky deficitní Itálie! Jak je to možné, když Maďaři tak svědomitě investovali do „nejlevnějšího“ zdroje?

Foto: energy-charts.info

Průměrné roční ceny silové elektřiny

Jistý vhled nám dávají tzv. kachní křivky podle kvartálů, které jasně ukazují, že „solární slevy“ platí pouze kolem poledne (což by blbej neřekl…) a omezují se výhradně na druhé a třetí čtvrtletí (dtto). Naopak v prvním a čtvrtém kvartálu je cenový přínos solárů přinejmenším diskutabilní. A teď to úplně nejdůležitější: Ve večerní špičce se Maďarsko dostává na hranici 200 eur/MWh celoročně, tedy zcela bez ohledu na roční období!

Foto: Petr Dušek na základě dat energy-charts.info

Kachní křivky z Maďarska za rok 2025

Co tak drahého tam jede? Pálí snad Maďaři v kotlích čabajky? Ne, prostě jen po značnou část roku nejsou cenotvorní a spoléhají na dovozy ze zahraničí. Což se samozřejmě prodraží, protože kvůli nim musí na šichtu v lepším případě plynovky, kterým se nechce vstávat, a v horším diesely… Maďarská energetika se tedy zcela běžně i v klimaticky příznivější polovině sezony potýká se špičkovými cenovými infekcemi s typickými horečkami kolem 300-400 eur/MWh.

Foto: energy-charts.info

Výroba elektřiny v Maďarsku

V roční bilanci pak Maďarsko zcela běžně dováží čtvrtinu až třetinu elektřiny, a to převážně ze Slovenska. V některých čtvrthodinách je to však i více než polovina zatížení. Na druhou stranu v jiných čtvrthodinách vyváží země dokonce ekvivalent až 100 % svého zatížení. To mimochodem už vloni vedlo k 344 hodinám nulových či záporných cen! Maďarsko je tedy klasickým pacientem typu „když svítí, potřebuji pustit žilou, když nesvítí, potřebuji transfúzi“. Kolik „lůžek“ balkánská či celoevropská nemocnice ještě snese, toť otázka k zamyšlení.

Než přistoupím k závěrečnému účtování, neodpustím si dvě důležité doplňující poznámky:

1) Silová složka tvoří jen část ceny elektřiny, a v transformujících se energetikách dokonce čím dál méně významnou. Vzhledem k tomu, na jak palčivé problémy si Maďaři bezbřehou podporou fotovoltaiky zadělali, lze očekávat dramatické zdražování regulované složky v důsledku stoupajících nároků na redispečink a nuceného krácení výroby.

2) Nenechte se mýlit nejrůznějšími statistikami, podle nichž patří maďarská cena pro koncového zákazníka k nejnižším v Evropě. Maďarsko si při minulé energetické krizi zavedlo tu nejštědřejší státní podporu a zachovalo si ji dodnes. Výsledkem je, že ceny jsou sice reálně brutální, ale není to vidět, takže nikdo neřve. Další důkaz, že papír a veřejné finance snesou všechno…

Možná tomu po všech těch zdrcujících odstavcích a grafech nebudete věřit, ale jsem velkým příznivcem fotovoltaiky. Představa, že se do něčeho opřou sluneční paprsky a to něco vyrobí elektřinu, aniž by to obtěžovalo okolí hlukem, smradem, dovozy paliva, které zrovna dovézt nelze, či bezpečnostními riziky, mě upřímně fascinuje. Právě proto mi však vadí, když někdo této skvělé technologii dělá medvědí službu tím, že jí přisuzuje potenciál, který nikdy neměla, nemá a mít nebude, a zcela ignoruje limity, které má tak nějak z definice.

Když svítí, soláry prokazatelně zlevňují silovou elektřinu. Bylo by hodně zvláštní, kdyby to tak nebylo, když vstupují na trh za nulovou (často provozně dotovanou) cenu. Je však třeba si přiznat, že tato sleva platí zejména v našich zeměpisných šířkách jen po velmi omezenou část roku a že po čím dál větší část roku tento fenomén vytváří na síťovou infrastrukturu naopak nepříjemný tlak, který bude třeba co nejdříve řešit. Jinými slovy: Že jste se stal mistrem světa v solárech, to ještě fakt samo o sobě neznamená, že budete mít elektřinu za pakatel.

Na prvním místě se nabízejí samozřejmě masivní investice do bateriových úložišť, které by dokázaly vyhladit křivky a možná i zmírnit večerní či ranní deficity. Je vlastně až zarážející, že k závěru loňského roku počítali Maďaři kapacitu baterií pouze ve vyšších desítkách MWh a výkon v nižších stovkách MW. Proč jim akumulace tak skomírá, když notabene disponují významnými významnými výrobními závody?

Na vině je nejen pomalá legislativa (o tom něco víme, že?), ale také nepředvídatelnost cenových spreadů a hlavně pak totálně přetížená síť se spoustou úzkých hrdel, jinak řečeno daň za překotný boom solárů bez adekvátního rozvoje infrastruktury.

Jistým game changerem mohou být alespoň z pohledu zdrojové přiměřenosti nové bloky jaderné elektrárny Pakš (2× 1200 MW), kde už prý Rusové pár týdnů lijí beton. Otázka však zní, kdy se podaří reaktory přifázovat. Aktuální harmonogram počítá až se začátkem třicátých let… Do té doby bude maďarská soustava zcela určitě v deficitu. A pak zase nebude vědět, co s přebytky (hlavně na jaře a v létě).

Prostě navzdory marketingovým titulkům velebícím unikátní solární boom mají maďarští energetici před sebou práce jako na kostele (Soha véget nem érő munka).

P.S.: Pro zajímavost ještě doplňuji překlad běžného hovoru na dispečinku provozovatele maďarské přenosové soustavy MAVIR: V soustavě něco nestalo? Všechno erömü? Děkuji. Za deset minut dorazíme fotovoltaickou špičku. Pakš brzdí jen čtvrt hodiny!