Mnohými oblíbený socialistický seriál o citlivé a rozhodné samoživitelce Anně Holubové v podání Jiřiny Švorcové, které se dvoří Petr Haničinec, se od roku 1977 stále reprízuje. Prostředí samoobsluhy, kde zaměstnanci zažívají svá soukromá dramata vzbuzuje u pamětníků jistou dávku nostalgie.

Foto: FOTO:FORTEPAN / Magyar Hírek folyóirat, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons

Dalo by se říci, že soudruhům na tomto seriálu nemohlo nic vadit. Přesto zde bylo něco, co vzbudilo kritiku strážců normalizační morálky. „Jiřinko, ten seriál je moc dobrý, já vím, že jsi herečka, ale ta postelová scéna… Vždyť si přece jenom členka Ústředního výboru, to nejde,“ brblal prý tehdejší náměstek ministra kultury soudruh Holan. Pro některé konzervativní soudruhy byl seriál s hlavní postavou samoživitelky, která pečuje o dvě děti a k tomu vede „nevázaný sexuální život“, problém. Báli se, aby si Švorcová milostnou scénou s Haničincem nepošramotila reputaci.

V reálném životě mezi Švorcovou a jejím hereckým kolegou prý nebyla žádná přitažlivost. „Natáčení této postelové scény s ním pro mě nebylo příjemné ani nepříjemné. Navzájem jsme se s Haničincem nepřitahovali. Byli jsme kamarádi, rozuměli jsme si a jako herečtí partneři jsme si velice vyhovovali, ale aby to mezi námi jiskřilo nebo něco takového, tak to ne,“ vzpomínala v knize Jiřina Švorcová osobně. Co pro herce bylo náročné byly scény v autě, kde se muchlovali. Přeci jen už jim bylo přes čtyřicet. Některé dialogy prý raději Haničinec přepisoval. „Milostný dialog dvou dospělých lidí je o hubu, musí být cudný a uvěřitelný. Třeba naše políbení v autě dalo spoustu koumání, aby nebylo trapné, protože to je na hranici,“ popsala natáčení milostných scén Švorcová.

Zatímco Haničinec ke své kolegyni přitažlivost necítil, u herce Zdeňka Řehoře tomu bývalo jinak. Řehoř, které je znám například postavou hajného z Krkonošských pohádek, vždy působil velmi nesměle. V seriálu Žena za pultem hrál postavu Vilímka, zástupce vedoucího, který je okouzlen rázností a přímočarostí nové prodavačky Anny. Ženatého Vilímka v seriálu Anna ale odmítne, což v něm vyvolá nevrlé chování.

Během natáčení mezi Švorcovou a Řehořem bylo znát určité napětí. Herec totiž Švorcové nikdy nezapomněl, že se kvůli němu před lety nerozvedla. Mezi Švorcovou a Řehořem to zajiskřilo na počátku 50. let, krátce poté, co nastoupil do Divadla na Vinohradech. Zamilovali se do sebe v době, kdy spolu hráli ve hře Neznámá hvězda. Tou dobou už ale byla herečka sezdaná s dirigentem Jindřichem Rohanem. „Byla to nádherná platonická láska a Jindrovi jsem se k ní tenkrát přiznala. Řekla jsem mu, že se chci rozvést, protože mám ráda jiného. Byl to jeden z nejstrašnějších momentů, který jsem prožila, když jsem se odhodlávala k tomu, že mu to musím říct,“ vzpomínala herečka. „Zachoval se velice moudře. Nechal mě, aby to odeznělo. Nedělal žádné scény, prostě nic a po čase jsme se dali zpátky dohromady.“

Jenže první manželství se Švorcové stejně nakonec v roce 1953 rozpadlo, a to kvůli herci Jiřímu Valovi, se kterým později hrála v dramatu Král Šumavy. Jejich bouřlivý vztah plný rozchodů trval dlouhých 8 let. Pak se herečka provdala za malíře Vladimíra Štolu. Řehoř se oženil s Věrou Krpálkovou, štěstí jim však nebylo přáno a po dvou letech vzalo manželství za své. Se svou druhou ženou Janou Semrádovou byl do konce svého života.

Foto: J.Broukal, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Jiří Vala

K dalším mužům, kteří si na populární herečku dělali zálusk patřil také režisér a scénárista Otakar Vávra, který byl znám svou zálibou v krásných ženách. Ve svých pamětech se otevřeně přiznal k milostnému poměru s manželkou dramatika Emila Artura Longena či k poměru s manželkou legendárního herce Zdeňka Štěpánka, Elenou Hálkovu. Jejich milostný vztah ale skončil kvůli jinému. „Elena se po třech letech zamilovala do Julia Fučíka. Byl to velice hezký, statný muž s tmavýma očima a sametovým hlasem, tak se nedalo nic dělat,“ uvedl ve své knize Podivný život režiséra.

Vávra měl slabost pro Lídu Baarovou, nicméně do tajů lásky jej zasvěcovala Adina Mandlová. „Jednoho večera jsme si řekli, že to není slušné, že jsme spolu ještě nespali, když se tak dobře známe. A tak jsem u ní taky zůstal. Museli jsme si ale slíbit, že se nebudeme při milování smát, protože nás napadnou nevhodné vtipy na naši situaci,“ vzpomínal Vávra na svou kamarádku. „Brzdila mou zbrklost a učila mě milovat volně, s větším klidem. Pravý opak její prudké povahy.“

Foto: nezjištěn (neznámí), Public domain, via Wikimedia Commons

Adina Mandlová

Osobní život známého režiséra, který je podepsán např. pod filmy Cech panen kutnohorských, Dívka v modrém, Romance pro křídlovku či Kladivo na čarodějnice byl poměrně barvitý. „On byl nepřeberná studnice vědomostí, znalostí a drbů. Procházel všemi érami a vždycky byl na výsluní,“ poznamenala o něm Švorcová, která se pozastavovala nad tím, že jeho první žena Helena věrně trpěla jeho různé avantýry. Dokonce to prý zkoušel i na Švorcovou. „A kvůli němu jsem poprvé a naposledy v životě napsala anonymní dopis. A ještě k tomu sama sobě! Napsala jsem si v něm něco ve stylu: A to si říkáte komunistka, to si říkáte čestný člověk, když jste schopná rozbíjet manželství… Když jsem ho psala doma na stroji, měla jsem šíleně blbý pocit. Poslala jsem si ho a pak mu ho ukázala a řekla, že to prostě nejde. Nebyla jsem schopná mu do očí říct, že s ním nechci nic mít. Není se čím chlubit. Byla jsem zbabělá,“ uvedla ve své knize.

Foto: Marcony12derivative work: Mathuzalem, Public domain, via Wikimedia Commons

Otakar Vávra

Otakar Vávra našel svou životní lásku ve své druhé ženě, témě o 40 let mladší Jitce Němcové, kterou poznal, když ji vyučoval na FAMU. Jejich manželství ukončila až Vávrova smrt v úctyhodných 100 letech.

Jiřina Švorcová žila ke konci života ve vile s rodinou svého bratra. Její muž zemřel předčasně, po úrazu na schodech. Tragédie se stala v době, kdy v televizi poprvé běžel seriál Žena za pultem – v prosinci roku 1977.

GRACLÍK, Miroslav; VÁCLAV V. NEKVAPIL a ŠVORCOVÁ, Jiřina. Jiřina Švorcová osobně. 2010. ISBN 9788073884048.

VÁVRA, Otakar. Podivný život režiséra: obrazy vzpomínek. Portréty. Praha: Prostor, 1996. ISBN 8085190427.