Kentridgeova výstava se jmenuje The Battle Between YES and NO a její název vychází ze série raných grafik a animací, v nichž umělec spojuje anglická slova „Yes“ a „No“ a vytváří tak slovo „Noise“ (hluk). Podle kurátorky výstavy Christelle Havranek to vystihuje podstatu jeho tvorby: odhalování nesouladu a udržování napětí mezi významem a absurditou.
William Kentridge vyrůstal v jihoafrickém Johannesburgu v období apartheidu, a to v rodině oddané myšlenkám sociální spravedlnosti. Tyto zkušenosti formovaly jeho uměleckou praxi, která odráží sociální a historické napětí Jihoafrické republiky a zároveň se dotýká širších otázek moci, paměti, odpovědnosti a křehkosti naděje.
Více než čtyři desetiletí pracuje Kentridge napříč médii kresby, grafiky, sochy, performance, filmu a opery a rozvíjí osobitý vizuální jazyk založený na imaginaci, mnohoznačnosti a hravosti. Ten teď mohou poznat i návštěvníci rozsáhlé pražské výstavy, jejíhož zahájení se autor osobně zúčastnil.
Ukázka z díla Williama Kentridge
Sedmdesátiletý umělec na úterní (14. 4. 2006 – pozn. red.) tiskové konferenci vzpomínal na to, jak mu v roce 1968 bylo 13 let. „I v Jižní Africe jsem vnímal studentské bouře v Evropě. A i k nám pronikla jména jako Palach nebo Dubček,“ řekl a dodal, že ho tehdy mrzelo, že není starší, protože by se prý mohl do světového dění zapojit.
České vlivy
Jeho poznávání české kultury začalo, když mu bylo 18 let. „Seznámil jsem se jmény jako Jiří Trnka nebo Jan Švankmajer a zjistil jsem, že animovaný film může vypadat jinak než hollywoodská produkce,“ uvedl ke své inspiraci, která je z jeho práce patrná.
Poznal prý také dílo Milana Kundery, Franze Kafky či Jaroslava Haška. „Další postava, se kterou jsem se seznámil, byl voják Švejk. Když se zkombinuje komické absurdno Švejka a tragické absurdno Kafky, máte dobrý arzenál na to, jak popsat svět,“ charakterizoval českou kulturu.
Foto: Vojtěch Veškrna
Pohled do výstavy Williama Kentridge v Kunsthalle Praha
Uvedl ještě, že pokud jde o koncepci výstavy, inspiroval se prostředím ateliéru, ve kterém obecně bývá přebytek impulsů. Podle kurátorky je výstava připravena jako prostorová koláž, nemá striktně chronologické řazení.
Nebývale rozmanitá tvorba
Rané animované filmy ze série Kresby pro projekci, které evokují dobu přechodu Jihoafrické republiky od apartheidu k demokracii, se zde prezentují vedle divadelně pojatých instalací, jako je kinetický model Přímo do její náruče nebo pětikanálová videoinstalace Ó, sentimentální stroj, inspirované méně známou epizodou ze života Lva Trockého.
Zásadním momentem pražské prezentace umělce je pak Dopis pro Felice vytvořený speciálně pro tuto výstavu. Instalace vychází z fragmentů přibližně dvaceti Kafkových textů, románů, deníků a dopisu adresovaného jeho snoubence Felice Bauerové.
Foto: Vojtěch Veškrna
Ukázka z díla Williama Kentridge Dopis pro Felice
Tyto úryvky jsou rozstříhané, přeskupené a zpracované do němého filmu, v němž Kentridge vystupuje v masce Kafky. Dílo využívá principu takzvaného Pepperova ducha, tedy iluzorní techniky z 19. století, a propojuje archivní obrazy, zvuk, objekty, performanci a projekci.
Technika pojmenovaná po anglickém vědci Johnu Henrym Pepperovi se používala a používá dodnes v divadle, kině či na koncertech. Obraz objektu schovaného před zraky diváků v zákulisí či pod pódiem se promítá tak, že se zdá, že je před publikem.
„Od raných filmů po nedávno vytvořené opery sleduje Kentridge tutéž linii: uvádí do dialogu různé disciplíny, kultury a historické epochy a odhaluje komplexitu paměti i myšlení. Pražská výstava je smyslová a imerzivní,“ uvedla kurátorka Christelle Havranek.
Přehlídka ukazuje jak velkou rozmanitost tvorby tohoto umělce, tak kontinuitu jeho přístupu v čase. Kentridge se věnuje koloniálním dějinám, nuceným migracím i selháním utopií dvacátého století.
Ukázka z díla Williama Kentridge
