Píseň, kterou čeští posluchači znají pod názvem Setkání s A. S. Puškinem, má své hluboké kořeny v Moskvě šedesátých let. Jejím původním autorem je legendární ruský bard Bulat Okudžava, který ji napsal v roce 1964. Okudžava byl v té době už známou osobností tamní kultury (dnes bychom řekli nezávislé), jehož písně se šířily na amatérských magnetofonových páscích.
Okudžava byl člověkem s pohnutým osudem – jeho otec byl popraven během stalinských čistek a on sám jako mladík prošel hrůzami druhé světové války na frontě. Tyto prožitky se podepsaly na jeho stylu, který byl tichý, osobní a hluboce lidský. Píseň sama vznikla v době, kdy v Sovětském svazu končilo krátké období politického uvolnění.
Původní ruský název písně А всё-таки жаль lze přeložit jako „A přece je to škoda“. Někdy bývá také označována podle prvního verše Былое нельзя воротить, tedy v češtině „Minulost nelze vrátit“. Okudžava v ní vypráví o moskevské lokalitě Arbat, kde vyrůstal a kterou vnímal jako ostrov staré dobré kultury uprostřed moderního velkoměsta. Arbat se ostatně objevuje v řadě jeho písní a básní.
V textu si stýská nad tím, že z ulic zmizeli drožkáři a nahradily je hučící motory aut a rakety létající do vesmíru. Krásným motivem je postava básníka Alexandra Sergejeviče Puškina. Okudžava ho v písni nepředstavuje jako nedotknutelnou sochu z učebnic, ale jako živého člověka, kterého potkáváte u brány a se kterým byste si rádi zašli na večeři do slavné restaurace Jar.
Puškin zde slouží jako symbol vnitřní svobody a morální síly. Velmi silným obrazem je v originále zmínka o piedestalech, které jsou „vyšší než samotná vítězství“ – byla to smutná poznámka o tom, že tehdejší režim často oslavoval své úspěchy tak velkolepě, až se pod těmi pomníky ztratil živý člověk a pravda.
Na začátku osmdesátých let se Jaromír Nohavica živil manuálně, psal popové texty a pro sebe si kromě psaní vlastních písní překládal ruské písničkáře, kteří mu byli svou melancholií spojenou s protestním tónem blízcí. Rozhodující okamžik nastal v březnu 1982 na festivalu Folkový kolotoč v Ostravě-Porubě. Nohavicu pozval jako svého hosta do svého bloku jeho kamarád, písničkář Pepa Streichl, a od té doby se datuje Nohavicova strmá písničkářská kariéra se všemi známými plusy i mínusy.
Český text písně o Arbatu a Puškinovi, který Nohavica vytvořil, není jen doslovným překladem, ale spíše básnickým převyprávěním při všem respektu k originálnímu znění i významu, skutečně velmi dobrým příkladem, jak by se měly takovéto písně překládat. Nohavica se liší v detailech, například touží s Puškinem jít nikoli do luxusní restaurace Jar, kterou běžný Čech nezná, ale do fiktivního „bistra U sedmi hus“.
Také přírodní obrazy z ruského originálu nahradil divadelním přirovnáním o tom, že každá doba má své vlastní kulisy a herce. Místo ruského povzdechu nad nevolnictvím pak Nohavica zvolil mnohem údernější obrat o tom, že se stále klaníme falešným bůžkům a bijeme hlavami o tvrdou zem, což v době vrcholné normalizace vnímalo publikum jako jasný protest proti tehdejší nesvobodě.
Píseň byla nesmírně úspěšný, stala se nejen pevnou součástí Nohavicových koncertů, ale putovala také ze zpěvníčku do zpěvníčku Nohavicových tehdejších obdivovatelů, pro které byl v osmdesátých letech podobně vnímanou osobností jako Karel Kryl pro jejich rodiče.
V posledních letech se kolem Jaromíra Nohavici a v konečném důsledku i kolem této písně objevily nepříjemné souvislosti spojené s politikou. V roce 2018 přijal Jaromír Nohavica v Moskvě Puškinovu medaili přímo z rukou Vladimira Putina. Nohavica tehdy prohlásil, že s ním v tu chvíli u ocenění stojí všichni ruští básníci a písničkáři, které kdy četl a překládal, a že kultura lidi spojuje.
Po ruském útoku na Ukrajinu v roce 2022 se však toto ocenění stalo terčem ostré kritiky. Část veřejnosti Nohavicu vyzývala, aby cenu na protest Putinovi vrátil, písničkář si ale medaili ponechal s vysvětlením, že ji dostal za své písně, a ne za válčení. V loňském celovečerním dokumentu dokonce svůj názor ještě prohloubil konstatováním, že by si pro tuto medaili do Moskvy jel i dnes.
Tento postoj vedl k rozdělení jeho publika a v Polsku dokonce k rušení jeho plánovaných koncertů. Pro některé posluchače je Nohavica dnes zcela neakceptovatelný, což souvisí nejen s Putinovou medailí, ale i s dalšími písničkářovými současnými kroky a prohlášeními, jakož i se stíny jeho minulosti. Je škoda, že v konečném důsledku tyto kontroverze nejvíc odnášejí Nohavicovy nejzdařilejší písně, mezi něž překlad a interpretace Setkání s A. S. Puškinem bezpochyby patří.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
https://www.epopmusic.com/bulat-okudzhava/
https://www.uchportal.ru/publ/15-1-0-5409
https://ostrava.rozhlas.cz/pred-folkovym-kolotocem-ho-nikdo-moc-neznal-jaromir-nohavica-a-setkani-s-8759608
https://library.upol.cz/arl-upol/cs/csg/?repo=upolrepo&key=27065351891
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/vsichni-rusti-basnici-jsou-zde-se-mnou-nohavica-prevzal-od-putina-puskinovu-medaili-72945
Jaromír Nohavica si ponechá Puškinovu medaili, kterou dostal od Putina
další info také na webových stránkách Jaromíra Nohavici