Hvězdy stříbrného plátna žijí dál díky filmům, které nám dávají nahlédnout do doby, kdy ženy měly glanc. „Chlapci, muži, páni i dělníci nosili šaty anglického nebo francouzského střihu a vždycky i do práce košile s límci a s kravatami, na hlavě vždycky klobouky nebo sportovní čepice. Děvčata a ženy vždycky punčochy a kabáty přes šaty i v létě, s klobouky nebo barety a s rukavičkami na rukou, jinak by nebyly slušně oblečené. Nebylo možné obtěžovat ženu na ulici a strážník, když přistihl v parku na lavičce děvče a chlapcem při milování, musel počkat, až skončí, aby nezavinil nějaký šok z leknutí, a pak teprve mohl začít kárat pro přestupek proti mravopočestnosti,“ vzpomínal na období 30. let, kdy se u nás točily první zvukové filmy, režisér Otakar Vávra ve své knize Podivný život režiséra.
„Mravnost nade vše“ – tímto výrokem by se dala shrnout atmosféra filmů pro pamětníky. Je to i název komedie, ve které si zahrál Hugo Haas po boku Adiny Mandlové, která s legendárním hercem tvořila téměř 4 roky pár, než se v roce 1938 oženil s Marií Magdalenou Bibikoffovou.
Adina Mandlová se dokázala vypracovat na hvězdu první velikosti. Inteligentní a přitažlivé Adině, která se narodila 28. ledna 1910 v Mladé Boleslavi jako Jarmila Anna Františka Marie Mandlová, nechyběla velká dávka ctižádosti. Její sebevědomé vystupování pramenilo z doby, kdy si ji hýčkal její otec, který pracoval jako inspektor c. k. státních drah. Po třech synech byl z narození holčičky natolik nadšený, že ji rozmazloval a dopřával ji řádného vzdělání. Na klavír začínala hrát již ve čtyřech letech, doma jí museli všichni vykat, ona však odpovídala tykáním. Hýčkání skončilo v jejích sedmi letech, kdy otec zemřel na španělskou chřipku. Ekonomická situace rodiny se výrazně zhoršila, a tak si matka postupně našla několik strýčků, kteří rodinu drželi nad vodou. Vzdorovitá Adina utíkala z domova, s matkou se dostávala do častých rozepří. A tak ji matka dala do pařížského lycea, aby dostala dobré společenské vychování. V Paříži se zdokonalila ve francouzštině a němčině, učila se všem kouzlům života. Bohémský život vyústil v její první potrat. Po dvou letech studia byla z lycea vyloučena pro nemravné chování.
Paříž vyměnila za Prahu, kde se stala manekýnkou. Zatoužila po herecké kariéře. Poprvé se mihla před kamerou v roce 1932 jako manekýna v první české filmové operetě s názvem Děvčátko, neříkej ne!, následně v melodramatu Diagnosa X, v němž ale pronesla jedinou větu: „Z lásky bolej vlásky.“ Jak ale sama zhodnotila, její výkon nebyl dobrý. „Jako herečka jsem byla ubožák,“ vzpomínala.
Foto: nezjištěn (neznámí), Public domain, via Wikimedia Commons
Adina Mandlová
Naštěstí tu ale byl Hugo Haas, kterého si vyhlédla a o kterém tušila, že jí pomůže. Od začátku zvukového filmu měl velký úspěch. Byl chytrý, ironický a zábavný milovník. O jeho přízeň usilovalo mnoho žen. Jak to ale udělat, aby si jí všimnul? „Zjistila, že Haas chodí skoro denně večer do Lucernabaru. S jednou přítelkyní tam šla, uvážila, že pan Haas bude muset jít na toaletu, a tak si vybrala stůl hned vedle WC a posadila se tak, aby ji nemohl přehlédnout, až půjde kolem. Přesně tak se to stalo. Haas šel kolem a Mandlová zvedla své velké oči. Haas prošel, ale všiml si jí, a když se vracel, už se ohlédl, usmál se, a Adina měla vyhráno. Zakrátko se k němu prostě nastěhovala. Dal jí lepší hereckou školu, než by měla na konzervatoři za dlouhá léta. Uvedl ji do společnosti nejchytřejších lidí, kteří se rádi bavili s krásnou, chytrou a vtipnou mladou dívkou. Té vtipnosti ji také naučil Haas. Pochytila od něho ironický, suchý humor, kterým uměla shazovat každý sentiment i sama sebe,“ vzpomínal na svou kamarádku Otakar Vávra. Díky Haasovi se naučila vyprávět neslušné anekdoty, což se nejvíce líbilo intelektuálům. K tomu pilně četla světovou literaturu a učila se anglicky. Pro svůj úspěch byla ochotná udělat mnohé.
Foto: Moravian Library in Brno, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
Hugo Haas
Bohužel ve svých začátcích propásla příležitost stát se hollywoodskou hvězdou. V roce 1932 odmítla hlavní roli v Machatého filmu Extáze, což byl na svou dobu byl velmi odvážný a smyslný film. Ačkoliv o roli velmi stála, dala nakonec na radu Huga Haase, který jí tvrdil, že by nebylo dobré začínat kariéru jako nahá. Roli nakonec dostala začínající herečka Hedy Kiesler, která se později stala hollywoodskou hvězdou pod jménem Hedy Lamarr.
Foto: MGM / Clarence Bull, Public domain, via Wikimedia Commons
Hedy Lamarr
I tak se Adina dočkala své slávy. V roce 1933 nastartovala svou filmovou kariéru poté, co ji Hugo Haas prosadil do komedie Život je pes. Následně šla z role do role a její hvězda stoupala vzhůru, zatímco její vztah s Haasem začal uvadat. „Hugo byl nesmírně nadaný a výtečný herec a velká osobnost, jenže se flákal po barech, mnohdy přicházel domů opilý a někdy jsem ho tři dny neviděla, protože buďto přespával u přátel, nebo u nějaké bardámy. Kromě toho tajně šňupal kokain a často měl záchvaty beznaděje a omrzelosti, když droga přestala účinkovat. Protože utratil všechny peníze v barech a za předražený, tajně kupovaný kokain, nezbylo mu každou chvíli nic na domácnost, takže jsem musela sáhnout do vlastní kapsy, abych zaplatila činži a výdaje s bytem a se stravou,“ popsala Adina po letech jejich turbulentní vztah.
Jejich vztah, ve kterém si každý žil po svém, se rozpadl. Adina pak následně střídala movité milence, díky nimž se měla jako v bavlnce. Svému příteli Otakaru Vávrovi říkávala, že dokud je ještě krásná, musí toho využít. Nechávala se vydržovat bohatými milenci, ty chudé měla pro zábavu. Nesměla chybět na žádném bujarém večírku. Byla zvyklá, že na koho si ukáže prstem, toho dostane.
Při natáčení psychologického dramatu Kouzelný dům v roce 1939, se Adina dle Otakara Vávry zakoukala do svého kolegy, legendárního herce Národního divadla, Zdeňka Štěpánka. Když na jednu noc přespávali v malém hotýlku v Blansku, Adina si usmyslila, že se v noci vypraví do jeho pokoje. „Adina se rozhodla, že se vypraví za Štěpánkem v krásné, průsvitné noční košili a prostě ho svede. Nebylo to tak samozřejmé. Štěpánek, o patnáct let starší, se ženám spíš bránil, protože od mládí o něho usilovaly. Víc mu říkala sklenka vodky nebo koňaku. A tak se Mandlová pečlivě učesala, navoněla a vydala se po noční chodbě za dobrodružstvím. Jenomže asi v polovině cesty ji přepadl, asi z přílišného rozechvění, takový průjem, že to nemohla udržet a nedoběhla už zpátky do pokoje. Tak skončilo toto dobrodružství; slavného geroje už nesvedla,“ popsal pikantní historku Otakar Vávra tak, jak mu to převyprávěla skriptka Žanda Ženíšková, která tu noc spala s Adinou v pokoji a pomáhala jí pak v noci uklízet chodbu hotelu. Nejspíš by to zůstalo tajemstvím, kdyby Vávru v noci neprobudilo pobíhání bosých noh a šplouchání vody z kbelíků a ráno pak nezjišťoval, co se stalo.
Foto: Moravian Library in Brno, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
Zdeněk Štěpánek
Soukromý život jedné z nejžádanějších a nejpopulárnějších hereček českého filmu byl plný pikantních historek. Adina Mandlová si dokázala užívat život plnými doušky, jako by tušila, že o pár let později rozhodně nebude mít na růžích ustláno. Ke konci války nevyšel její pokus o napravení pošramocené pověsti. Její první manžel spáchal sebevraždu, porodila mrtvou dceru, zažila uvěznění na Pankráci i emigraci. Štěstí našla až po boku čtvrtého manžela, homosexuální módního návrháře Bena Pearsona. Žili nejprve na Maltě, později v Kanadě. Adina zemřela rok po jeho smrti 16. června 1991 v příbramské nemocnici.
VÁVRA, Otakar. Podivný život režiséra: obrazy vzpomínek. Portréty. Praha: Prostor, 1996. ISBN 8085190427.