Zatímco se na hladinách světových oceánů připravují záchranné mise, James Lovell svádí ve vymrzlé kabině mnohem osamělejší boj. Diplomatické nóty a připravenost námořníků jsou jedna věc, ale fyzikální zákony při návratu do atmosféry věc druhá. Každá vteřina a každý milimetr pohybu pomocí manuálního řízení trysek rozhodují o tom, zda tato vzdálená pomoc vůbec dostane šanci zasáhnout, vyplývá z informací od NASA.
Vstupenka do atmosféry na pomyslném listu papíru
Lovell více než 380 000 kilometrů od Země totiž ví, že pokus o návrat musí zvládnout manuálně. Počítače i autopilot jsou bez energie. Začíná sestup z vesmíru, jaký svět ještě nezažil. „S rukou na kniplu“ musí Lovell trefit vstupní koridor do atmosféry pod úhlem, který se s malou nadsázkou rovná tloušťce listu papíru. O stupeň níž a modul shoří. O kousek výš a kapsle se od atmosféry odrazí jako míč a navždy zmizí.
Mají v podstatě jen jeden pokus a minimum paliva v manévrovacích tryskách.
České kořeny z Lukavice
Původ české stopy Jamese „Jima“ Arthura Lovella je dodnes částečně zahalen tajemstvím. Podle mnoha zdrojů jeho dědeček Jan Mašek přichází na svět 21. června 1857 v Horní Lukavici, vesničce na jih od Plzně. Babička Anna pochází z vedlejší Dolní Lukavice, známé barokním zámkem, kde kdysi komponoval Josef Haydn. Rodina je díky otci, šafáři, slušně zajištěna, přesto na sklonku 19. století odplouvají za oceán.
V Chicagu se Maškovým v roce 1895 narodí dcera Blanche, která si později bere Jamese Lovella staršího. Dva roky po svatbě přichází na svět syn – budoucí astronaut z legendárního Apolla 13. Otec mu umírá, když je Jimovi pouhých dvanáct let.
Foto: NASA
Astronaut Jim Lovell, velitel Apolla 13 s českými kořeny
Budoucí hrdina začíná hltat sci-fi a snít o raketách, ale ovdovělá matka si drahá studia nemůže dovolit. Jim proto nastupuje na námořní akademii a ve čtyřiadvaceti začíná křižovat nebe jako elitní zkušební pilot na letadlových lodích. Patří k rebelské generaci, která nevěřícně sleduje vesmírné triumfy Sovětů.
„Cíl jsme měli přímo nad sebou. Měsíc! Ani nevíte, jak jsme se báli, že tam doletí a přistanou zase před námi,“ vzpomínal na dobu, kdy se zdálo, že komunisté jsou v kosmu neporazitelní.
Houstone, máme problém?
V roce 1962 ho touha po hvězdách konečně přivádí do NASA. Po misích Gemini 7 a 12 přichází průlomové Apollo 8. Na Štědrý den roku 1968 posádka poprvé v dějinách opouští oběžnou dráhu Země a vstupuje na orbitu Měsíce. Posádka s Lovellem na palubě tehdy natáčí první záběry úsvitu naší planety nad měsíčním povrchem. Ty se stanou jedním z nejslavnějších filmových materiálů historie.
Vše má vyvrcholit s Apollem 13. Lovell se má stát pátým nebo šestým člověkem, který se projde po měsíčním prachu. „Moje žena je pověrčivá. Třináctka se jí nelíbila od samého začátku,“ vykládal později s úsměvem. Start probíhá 11. dubna 1970 bez potíží. Po 55 hodinách letu končí posádka televizní přenos, v kabině se vznáší magnetofon hrající hudbu z Vesmírné odysey. Panuje naprostá pohoda. O 54 minut později je všechno jinak.
„Houstone, měli jsme problém,“ oznamuje Lovell klidným hlasem poté, co lodí otřese výbuch.
„Houstone, máme problém“
Konkrétně to proběhlo následovně: 13. dubna se v řídícím středisku z reproduktorů ozval hlas astronauta Swigerta. „OK, Houstone… Měli jsme tu problém,“ sdělil doslova, jak vyplývá z nahrávek NASA. „Tady Houston, zopakujte to, prosím,“ odpovědělo řídící středisko.
„Ehm, Houstone, měli jsme problém,“ řekl pak právě Lovell.
Za to, že je hláška známější v podobě „Houstone, máme problém“, může zřejmě slavný film Apollo 13 (1995) s Tomem Hanksem v hlavní roli. Šlo o záměrnou scenáristickou zkratku.
Foto: NASA
Fotografie vyhořelého servisního modulu, pořízená astronauty Apolla 13 z lunárního modulu.
„Hlavní rozvod proudu B je přerušený a měli jsme tu pěkně hlasitý třesk,“ pokračuje Lovell. Cesta na Měsíc se mění v extrémně nebezpečné drama historie. Zkrat v nádrži s kyslíkem způsobuje explozi servisního modulu a trhá hliníkový plášť lodi. „Z lodi něco uniká do vesmíru,“ hlásí velitel vyděšeným operátorům. V tu chvíli jsou šance na záchranu minimální.
Cesta na Zemi s nebezpečnými otazníky
Krizový štáb v Houstonu narychlo vyvíjí plán. Astronauti se musí přesunout do lunárního modulu, který slouží jako „záchranný člun“. V kabině mrzne, teplota klesá až na čtyři stupně nad nulou a hrozí udušení oxidem uhličitým. Posádka musí z dostupných věcí – lepicí pásky, igelitových sáčků a kartonů – narychlo sestrojit nouzový filtr. Je to improvizace na hranici možného. U Freda Haise propuká horečka, ale posádka pod Lovellovým vedením nepropadá panice.
Při návratu k Zemi astronauté s úžasem pozorují rozsah škod – na boku lodi chybí obrovský kus pláště. Stále hrozí, že výbuch poškodil tepelný štít, nebo že mráz vyřadil padáky. Obavy se naštěstí nenaplňují.
Velitelský modul Apolla 13 dosedá 17. dubna 1970 na hladinu Tichého oceánu. Mise, později nazvaná „nejúspěšnějším neúspěchem“, končí vítězně díky muži, který odmítl vzdát cestu domů a svou posádku dopravil na Zemi za každou cenu.
Návrat do země předků
Jim Lovell se už mezi hvězdy nepodívá, ale jeho odkaz žije dál. V roce 1996 vydává knihu Ztracený Měsíc, která se stává předlohou pro zmíněný slavný film Apollo 13, kde ho ztvární Tom Hanks. V roce 1997 pak potomek emigrantů z Lukavice přilétá poprvé inkognito do České republiky, aby pátral po osudech svých předků a skutečných důvodech jejich náhlého zmizení za oceán.
Foto: Frank Polich / Stringer, Getty Images
Drama letu Apolla 13 se stalo předlohou oscarového filmu Apollo 13, kde si Jima Lovella (vpravo) zahrál Tom Hanks (vlevo).
O tři roky později se objevuje oficiálně. Navštěvuje Horní i Dolní Lukavici, kde se mu dostává vřelého přijetí a získává čestné občanství. Kruh se tak symbolicky uzavírá. Jim Lovell, hrdina, kterého v dubnu 1970 s napětím sledoval celý svět, včetně tehdejšího Československa, se konečně setkává se svými kořeny. Česká stopa v historii dobývání kosmu tak díky němu získala jednu ze svých nejdramatičtějších a nejlidštějších kapitol.
Lovell umírá 7. srpna 2025 ve věku 97 let.
Češi a vesmír: Od raket na Bílé hoře k nové cestě na ISS
Kdysi jsme ohromovali svět vynálezy v zaprášených dílnách, dnes naše technologie „rozstřelují“ Mars laserem a hlídají bezpečí astronautů na oběžné dráze. Když v roce 1930 odpaloval vizionář Ludvík Očenášek rakety na Bílé hoře, mnozí ho považovali za bláhového snílka. On přitom už tehdy projektoval raketovou poštu přes oceán a věřil v lety k Měsíci. Co se týká naší pomyslné či skutečné stopy ve vesmíru, nejsou to tedy jen jména jako Vladimír Remek nebo Eugene Cernan – poslední muž na Měsíci, v jehož žilách kolovala česká krev. Aktuálně se na programech ESA aktivně podílí přes 50 českých firem a více než dvě desítky špičkových vědeckých institucí. Záložní astronaut Aleš Svoboda prochází výcvikem, aby se mohl v následujících letech podívat na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS).
Konkrétně rok 2026 je navíc skutečně významný. Připomínáme si 65 let od letu Jurije Gagarina, ale také 40 let od startu stanice Mir, kde jsme měli své unikátní přístroje. Letošek je také ústředním bodem vzpomínkových akcí NASA – uplynulo smutných 40 let od katastrofy raketoplánu Challenger. S těmito stroji (Columbia, Discovery a Atlantis) létal i astronaut s českými kořeny John Blaha.
V dubnu navíc zdárně proběhla mise Artemis II kolem Měsíce: první let lidí k Měsíci po více než 50 letech, navíc i s českou technologií na palubě.
Při pohledu z lodi Orion zakryl Měsíc výhled na SlunceVideo: Reuters
Nové záběry z otevření modulu rakety Orion s posádkou mise Artemis II po návratu na ZemiVideo: Reuters
