Marku, dva roky jste nebyl příliš vidět, čemu jste se věnoval?
„Rodině a hlavně synovi. Přece jenom jsem řadu let od rána do večera pořád někde jezdil. Věděl jsem, že mě potřebuje a chtěl jsem si ho užít. Tu pauzu už jsem měl v hlavě dlouho. Byl jsem už na pokraji svých psychických a fyzických sil.“
Z přemíry práce?
„Sešlo se toho víc. Všechen ten zájem, Slavíci, koncerty v Edenu… Ne všechny reakce byly samozřejmě pozitivní. Jeden moment jsem cítil, že jsem na pokraji a tu práci bych mohl přestat mít rád, a to jsem nemohl dopustit.“
Takže jste si naordinoval odpočinek.
„Přesně tak. A bylo to hrozně fajn! Pak jsem se vrátil minulý rok na turné a bylo to skvělý. Měl jsem pocit, jako že začínám znovu. Potřeboval jsem se nadechnout, a to se mi povedlo.“
Marek Ztracený: Roky tajil výjimečný vztah s Hankou Zagorovou (†75)!
V srpnu vás čeká zatím největší koncert kariéry. Pro kolik lidí jej na Letné připravujete?
„Všichni se mě na to ptají, ale já to nerad říkám, protože my to máme vymyšlený tak, aby všichni viděli. Máme to naplánovaný od A do Z. Asi to bude jeden z největších českých koncertů, který tady kdy byl, jestli ne největší, ale o to vůbec nejde. Jde mi spíš o to, aby si ho lidi dlouho pamatovali a ještě za pár let o něm mluvili.“
Plánoval jste i koncert na stadionu v londýnském Wembley, to už padlo?
„Pravda je, že jsme si to osahávali, dokonce jsme kontaktovali letecký společnosti, jak to vypadá. Zjistili jsme, že máme jeden naprosto zásadní problém, a to je to lítání. Letenky jsou strašně drahý a tolik letadel snad ani není, aby v jeden den převezlo tolik lidí. Ukázalo se, že jsem si pár věcí představoval trochu nereálně, jako naivní kluk.“
Takže jste to přehodnotil.
„Ano, ale to neznamená, že to za pět let nemůže být jinak! Ten sen si nechci nechat vzít, ale abych byl upřímný, taky cítím, že je spíš z říše snů. Na druhou stranu, když jsem mířil poprvé do O2 areny, tak se mi taky všichni smáli. Chci o něčem snít. Wembley je teď zatím jenom sen, Letenská pláň realita.“
Ze zákulisí focení Marka Ztraceného
Více z rozhovoru najdete v tištěné verzi Nedělního Aha