20.04.2026
Foto: Se svolením Filmového studia Barrandov
Popisek: Jiří Adamíra jako inženýr Karel Trojan v psychologickém dramatu režiséra Zbyňka Brynycha z roku 1978 Stíhán a podezřelý
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Jak ukrást kolegovi největší krásku, osudové První radosti a zatvrzelé odmítání té, kterou nejvíc miloval.
Pokračování z pátku 17. dubna
Vrozenou noblesou, šarmem a inteligencí byl předurčen k rolím aristokratů či intelektuálů, kterým nechybí hořkost, nadhled, ironie a cynismus. Maximálně to ale vyvažoval vznětlivostí a sex-appealem. Byl vychován „postaru“ a nikdy nebyl ochoten ze svých zvyků slevovat. Když vstoupil do místnosti, jako by všechno kolem zmizelo. Zůstal jen charismatický gentleman a všechny přítomné ženy byly rázem jako očarované. Jiřímu Adamírovi prostě nešlo odolat. Většina při setkání s ním jen blaženě povzdychla, že gentlemani přece jenom ještě nevymřeli. A když k tomu přičetly ještě vysokou štíhlou postavu, eleganci a mimořádnou dvornost, nejedna byla ochotná zapomenout kvůli němu na všechna předsevzetí. A on si prý jejich přízně uměl dosyta užívat.
Odhodlaný únosce
V prvním stálém angažmá ve zlínském Divadle pracujících se stihl v roce 1949 i poprvé oženit. Jeho vyvolenou se stala Marie Černocká, krásná, nadaná a zasnoubená. Navíc její otec s jejím výběrem partnera zásadně nesouhlasil, takže ji zavřel doma, aby „za tím komediantem“ nemohla chodit. Pro Jiřího lásku ale žádné NE neexistovalo. Svoji vyvolenou prostě z rodného domu doslova unesl a nastěhoval si ji na Etáž hrůzy, jak se přezdívalo patru zlínského Společenského domu, obývaného členy divadelního souboru. Když se jim v srpnu narodila dcera Kateřina, pozdější úspěšná výtvarnice, byl už na vojně v Armádním uměleckém souboru. Navíc tehdy zemřela jeho manželce matka a otec skončil řadu let ve vězení. Když pak Jiří přijal po vojně angažmá v Ostravě, Marie s dítětem zůstala ve Zlíně a více než stovka kilometrů, které manžele po většinu času dělily, se začalo podepisovat na jejich vztahu.
Bojovný sok
Už v Ostravě se stal hvězdou, které po představení dělali diváci před vchodem špalír, jímž odcházel za bouřlivého potlesku. Prostě chodili do divadla „na Adamíru“. Na podzim roku 1955 přešla do ostravského divadla i vyhlášená krasavice Ljuba Benešová. Tou dobou sice Jiří ještě nebyl rozvedený, za Marií do Zlína ale jezdil stále méně. A nová láska jim oběma brzy přerostla přes hlavu. „Byl milý a pozorný a dovedl dělat psí kusy, aby vás získal. To teda dělal… Protože jsem se napřed přece jenom trošku bránila… Byl sexy, to jo. Měl sexy hlas, dobře se pohyboval… Ten půvab tady byl a faktem je, že jsem neodolala a zabrala jsem,“ vzpomínala po letech Ljuba, která prý tehdy už měla pocit, že její vztah s manželem Josefem Langmilerem je už v troskách. Ona to ale viděl jinak, takže na svého soka útočil pěstmi, kdykoli se potkali v divadelním klubu, a kolegové je museli od sebe odtrhávat.
Kadeř královny Bereniké
(Jiří Adamíra naposledy před kamerou):
Ach, ty ženský!
Oba se rozvedli, vzali se a v roce 1960 se jim narodil syn Marek, pozdější špičkový kardiochirurg. Ani druhé Adamírovo manželství ale nakonec nevydrželo všechna úskalí, která mu do cesty kladl jeho šarm a sex-appeal. Ostravský milostný skandál, který navzdory tomu, že tehdy ještě neexistoval bulvár, bleskurychle přetřásala celá republika, časem utichl. Po deseti letech se Adamíra přesunul do pražského Realistického divadla, brzy ho následovala i Ljuba a jejich vztah se zklidnil. Pak se ale začal nezadržitelně rozpadat. „To trvalo dlouho… pomalu se to rozkližovalo. On trpěl přes ty ženský… a já nejsem člověk, který umí bouchnout do stolu a říct: To nejde! Takže jsme se postupně v klidu rozešli…“ prozradila Ljuba. Osudovou se stala v roce 1971 televizní inscenace režiséra Jana Matějovského První radosti, díky níž se blíže se seznámil s Hanou Maciuchovou.
Rozpolcený trojúhelník
I po rozvodu exmanželé dál hráli na jednom jevišti a partnerského štěstí se nakonec dočkal i Langmiler. Nejprve prožil románek s režisérkou Věrou Chytilovou, pak bydlel nějaký čas s Jiřinou Bohdalovou, až nakonec potkal v Měšťanské besedě ženu pro celý zbytek života, o dvacet let mladší kostymérku Evu. Jiří Adamíra to měl se svou novou láskou mnohem složitější. O téměř dvacet let mladší Hana Maciuchová byla krásná, temperamentní, inteligentní a okouzlila ho na první pohled. Vzápětí prý ale pocítil také nečekanou vzájemnou duchovní propojenost, harmonii a radost ze společného bytí. Jenže měl rodinu a především syna, takže bojoval sám se sebou. „Já byla buchta z Moravy a neuměla jsem si představit, že bych rozvedla rodinu. Rok jsme se scházeli a rozcházeli, zásadně a několikrát, a přesto jsme spolu museli být,“ popsala kdysi časopisu Instinkt Hana. Nakonec se Jiří přece jen rozvedl, ale Hana si ho nikdy nevzala, přestože ji prý o ruku žádal několikrát. A později litovala. „Velmi mě mrzí, že jsem si ho nevzala. Ale říkala jsem si, že jeho třetí manželství by mohlo znamenat nejen všechno dobré, ale i všechno zlé,“ vysvětlila své důvody v televizním dokumentu Neobyčejné životy.
Psali jsme
Jako celý svět
Podle kolegů byl Jiří Adamíra stoprocentní profesionál, takže není divu, že se mu brzy po příchodu do Prahy začaly nabídky práce pro film, televizi, dabing či rozhlas přímo hrnout. V roce 1965 dostal první ocenění, Státní cenu Klementa Gottwalda, za bravurní ztvárnění postavy důstojníka SS Bedřicha Branske ve válečném dramatu režiséra Antonína Moskalyka Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. V roce 1987 převzal Cenu Jaroslava Průchy a o dva roky později se stal Zasloužilým umělcem. Jeho poslední divadelní štací se stalo pražské Národní divadlo, kam přešel z Realistického divadla po roce 1989, a současně také začal vyučovat na DAMU. Pedagogické povinnosti mu ale znepříjemňoval stále se zhoršující zdravotní stav. Osudnou se mu nakonec stala rakovina páteře. Zemřel 14. srpna 1993 a je pohřben na pražském Vyšehradě. „Když Jiří zemřel, zkolabovala jsem, přestala jsem spát, ochořela jsem. Ale hlavně, vůbec nic mi nepomáhalo,“ přiznala s tím, že ho nikdy nepřestane milovat, v dokumentu Neobyčejné životy Hana Maciuchová, která s ním prožila téměř dvacet let. A dodala: „Jiří Adamíra byl celý můj svět.“
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Filmový přehled, Český rozhlas, Česká televize, Vlasta, 1000 a jeden příběh, Instinkt, dotyk.cz, Jaroslav Kříženecký: Jiří Adamíra – noblesní král českého jeviště)
Psali jsme
Vložil: Adina Janovská