Redakce Novinek měla jako první možnost prohlédnout si prostor, kam Zoubek zajížděl na víkend za manželkou a dcerou, a který Eva Zoubková proměnila pod dojmem dopisů, jež její otec psal z Prahy své ženě a později i jí. Rok je vytahovala z uschovaných krabic, pročítala a vracela se do dob dávno minulých.

Krátké úryvky se objevují na stěnách a tvoří i popisky pod Zoubkovými díly, nejde tedy o galerii, ale o jakési osobní nahlédnutí do rodiny pevného, bodrého muže rozkročeného mezi Prahou a Litomyšlí.

Dcera Olbrama Zoubka bude výstavou provázet formou komentovaných prohlídek pro menší skupiny zájemců. První vyvýšená místnost bývala malým obývákem. Teď mu dominuje Zoubkova fotka s nevlastními syny na lešení litomyšlského zámku, která je jako tapeta přes celé klenutí stěny.

„A teď se v duchu vracím do Litomyšle na zámek, jak píšu ty rozpočty, už zase vidím a cítím to hezké léto na lešení u sgrafit, na arkádách, v atmosféře zámku, kde se cítím napůl jako doma a kde je vše spojené s tebou. A je mi mile a jsem vděčný životu, že tě mám, že se máme a že nám dál pánbůh Evičku – a vůbec,“ uvozuje úryvek jednoho z mnoha dopisů na stěně.

Foto: Stanislava Králová, Novinky

Eva Zoubková uložila otcovu korespondenci do prosklených knihoven; některé dopisy zarámovala.

Psaní dopisů jako životní potřeba

Výčet veškeré korespondence uložila Zoubková do podélných prosklených knihoven do dlouhé úzké chodby. Ty graficky zajímavé zarámovala a nechala tak do nich nahlédnout příchozím.

„Korespondenci let 1981-1991 jsem přečetla. Každý rok to bylo průměrně kolem stovky dopisů. Přes léto otec pobýval s námi v Litomyšli, ale v zimě žil většinou v Praze, kde měl ateliér. Mamce psal dopis skoro každý všední den,“ říká Zoubková. Jeho druhá manželka tak náruživou pisatelkou nebyla.

„Na tři otcovy dopisy byl jeden mamčin. Spíš to byla tatínkova potřeba. Do korespondence časem zahrnul i mě,“ říká Zoubková a parafrázuje psaní, v němž do dopisů přibírá i dceru. „Evička už chodí do školy, tak se těším, že mi začne psát také dopisy a Tobě se, Maruško, trochu s tím psaním uleví.“

Olbram ZoubekNarodil se 21. dubna 1926 v Praze. V roce 1945 byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Školu absolvoval v roce 1952 a ještě téhož roku se oženil se svou spolužačkou Evou Kmentovou. V lednu 1969 sejmul posmrtnou masku Janu Palachovi a v červenci 1970 osadil bronzový náhrobek na jeho hrob. Ten záhy odstranila a zničila Státní bezpečnost; po dvaceti letech byl znovu odlit a vrácen na místo. V roce 1974 zahájil sedmnáctiletou práci na restaurování pláště renesančního zámku v Litomyšli, a to spolu s malíři Václavem Boštíkem a Stanislavem Podhrázským a sochařem Zdeňkem Palcrem. Po smrti první ženy Evy se v Litomyšli oženil s Marií Edlmanovou. V 90. letech bylo město Litomyšl majitelem 110 soch, které Zoubek městu postupně daroval. Sbírka je umístěna ve sklepení zámku a obsahuje to nejlepší ze sochařova díla. V roce 1996 mu prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy. Zemřel 15. června 2017.

Sochařova dcera sice bere zájemce do bytu, ovšem pantofle a staré záclony zde nenajdete. Nevstupujete do bytu, kde se zastavil čas. Zůstaly zde jen některé původní kusy nábytku a každý pokoj teď nese určité téma.

Jeden z nich věnovala Eva Zoubková rodině. Působivé jsou sošky Rekreantů, které představují sochaře, jeho ženu a dceru. Za soškami umístila autorka výstavy zvětšenou fotografii rodiny Zoubkových z plovárny, podle které je pak umělec ztvárnil. „Znovu jsem dělal na tvé sošce. Přistřihl jsem ti vlásky, udělám ti ohůnek a hezké šatičky,“ napsal Zoubek v jednom z dopisů.

Nechybí ani Ifigenie

V dětském pokoji se nachází jen jedno Zoubkovo dílo – reliéf s rukama položenýma v dívčích vlasech. „A pak se těším, až se otočím okolo Smetany a uvidím naše okna, vejdu s taškami do domu, začne štěkat Dixa a Evička mi přiběhne naproti a skočí mi do náruče jako lev,“ cituje z dopisu Zoubková.

Bývalý pokoj bratrů je věnován významnému cyklu Ifigenie, který spadá do časového období 1974-1991, jímž je výstava ohraničena, konkrétně do druhé poloviny 80. let. Je v něm nejvíce zastoupeno autorovo dílo. Právě zde se nachází jediná velká socha – méně známá verze ikonické sochy Ifigenie.

Na stěnách lidé uvidí také snímky ze známé inscenace Jana Kačera Ifigenie v Aulidě, kterou uvedlo Divadlo Na Zábradlí v roce 1984. Když pak Zoubek začal příběh Ifigenie ztvárňovat, pozval si herce k focení, aby měl k dispozici předlohu. Je působivé vidět za sebou různé pohledy na Františka Husáka, Jana Přeučila nebo Simonu Vrbickou v titulních rolích.

„Tahle socha patřila k otcovým nejoblíbenějším. Eurípidovo drama ho hodně zasáhlo. Jde o volbu mezi rodinou a občanským morálním postojem, což bylo v té době velmi aktuální téma,“ vzpomíná Zoubková.

Foto: Stanislava Králová, Novinky

Eva Zoubková mezi sochami svých rodičů

Euforie i vyčerpání

Její otec byl hodně aktivní v době sametové revoluce a přispěl k demokratizaci společnosti. Ani toto není v bytě opomenuto. „S režimem si užil. Vyjadřuje se například k tomu, jak mu komunisté odposlouchávali ateliér, zamítli výstavu nebo jak mu zabavili posmrtnou masku Jana Palacha včetně formy a nemohl ji vymoci zpět. Socha Zlomený muž je z roku 1990.

„Euforie a radost z převratu byla vykompenzována vyčerpáním,“ vysvětluje Zoubková, která sama jako by nyní kráčela v otcových šlépějích. Nikoli umělecky, ale pracovně nyní i ona často zaměňuje Litomyšl za Prahu. Trochu se otcovu způsobu života přibližuje skrz Nadační fond Kmentová Zoubek, který pečuje o dílo Olbrama Zoubka a jeho první ženy Evy Kmentové.

Víte, že Olbram Zoubek…Oběd nesměl být u Zoubků bez polévky a nejoblíbenějším jídlem Olbrama Zoubka byly bramborové knedlíky ve všech možných úpravách.Byl zručný i při práci se dřevem. Vyráběl nábytek do své domácnosti pražské i litomyšlské i do domácností svých dětí.Původně se chtěl stát hercem, intenzivně se připravoval na herecké zkoušky. Nakonec ale převážila touha pracovat nejen hlavou, ale i rukama, a rozhodl se věnovat sochařině.Dvě starší děti, které měl se sochařkou Evou Kmentovou, pojmenoval Jasan a Polana. Mladší Eva se jmenuje podle předčasně zemřelé první ženy. Jméno Eva navrhla jeho druhá žena Marie.Během přejezdů autem mezi Prahou a Litomyšlí brával stopaře, aby mu cesta lépe utíkala.První prohlídka Zoubkova litomyšlského bytu se uskuteční 22. dubna. Další si lidé mohou zarezervovat přes webové stránky olbramzoubek.cz (pod záložkou Můj tati O.) Vstupné na výstavu je dobrovolné.