Zatímco historické Subaru 360 zná skoro každý, koncept podivné tříkolky X-100 podobající se letadlu je v našich končinách téměř neznámý. Šlo o superúsporný demonstrátor z dob první ropné krize v USA.
Japonská firma Subaru proslula výrobou aut s pohonem všech kol, ale také motory do malých letadel či dokonce jejich výrobou v rámci mateřského koncernu FHI (Fuji Heavy Industries). Nedávno firma ukázala na facebooku několik historických modelů. A zatímco Subaru 360 je dobře známé, podivná tříkolka doutníkového tvaru připomínající trup letadla označená X-100 je téměř neznámá. O co tedy jde?
Označení „100“ mělo ukazovat na hlavní smysl celého konceptu, kterým byla spotřeba benzinu 100 MPG (miles per galon), tedy ujet sto mil na pouhý jeden galon benzinu. Prostým přepočtem to je 2,35 litru na 100 km. Dnes pro plug-in hybridy nic nedosažitelného. Jenže v případě Subaru X-100 se bavíme o první polovině 70. let.
Vysmívané Subaru 360 z roku 1969 se prodalo za šílených 1,2 milionu Kč
Rok 1973 se v západním světě nesl ve znamení první ropné krize. Ta způsobila rapidní zvýšení ceny fosilních paliv během velmi krátké doby. Příčinou byla Jomkipurská válka, v pořadí už pátý arabsko-izraelský konflikt. Dne 6. října 1973, ve svátek Jom kipur došlo k napadení Izraele sousední Sýrií a Egyptem, které přirozeně podporovaly další (většina) arabské státy, mnohé z nich z „ropného“ sdružení OPEC. A také některé země východního bloku včetně SSSR. Na straně Izraele stály přirozeně USA. A právě to způsobilo rapidní zvýšení cen ropy na západě a zejména v USA. Celá situace velmi připomíná současnost, kdy Izrael s USA válčí s Íránem, který je rovněž světový vývozce ropy.
To přimělo motoristy, aby začali řešit hospodárnost při cestách se svými vozy. Zejména v USA šlo o věc do té doby nevídanou. Najednou začali automobilky hledat cesty jak snížit pokud možno výrazně spotřebu pohonných hmot.
Aerodynamika zlepšuje hospodárnost
Projekt Subaru X-100 měl ukázat cestu k velmi hospodárnému vozidlu. Myšlenka postavit takové auto se zrodila v hlavě automobilového designéra Alexe Tremuluse. Ten se ve svých dřívějších návrzích vždy snažil o aerodynamicky čisté řešení karoserií vozů. To je zřejmé z jeho návrhů karoserie vozu Cord 812 Phaeton, nebo ještě více z konceptu Ford Thunderbird Mexico z roku 1956. Jeho nejznámější dílo představuje Tucker 48, rozměrný sedan vyrobený v počtu pouhých 50 kusů, jehož tvary dodnes okouzlí. Ostatně jeho známější jméno Torpedo je velmi trefné.
Zapomenutý Citroën Eole měl skvělou aerodynamiku i super techniku. Ale v podivném hávu
Koncem 70. let pracoval Tremulus jako konzultant Subaru of America. V té době oslovil generálního ředitele Subaru of America Harveyho Lamma s myšlenkou efektního tříkolového vozu, který by byl hospodárnější než cokoliv, co do té doby vzniklo. Cílem byla již zmíněná spotřeba paliva 100 MPG, jež by zároveň zaručila schopnost vozu urazit vzdálenost přibližně 2500 mil mezi Kalifornií a Floridou bez tankování, tedy na jednu plnou nádrž. Při té příležitosti chtěl Tremulus využít uschovanou starou nádrž z křídla letadla. Letadla jej také inspirovala při navrhování X-100. To tak mělo svislou ocasní plochu (obdobu vertikálního stabilizátoru letounu) a také boční nástavce, které připomínaly křídla, byť byla velmi krátká a primárně sloužila pro aerodynamické zakrytí páru zadních hnacích kol.
Vyklápěcí světlomety bývaly běžné nejen u sporťáků. Proč už se dlouhá léta nepoužívají?
Samotný podvozek také připomínal letadlo s podvozkem takzvaného příďového typu, kdy vpředu je pouze jedno kolo. Zadní kola poháněl motor o objemu 500 cm3 převzatý z vozu třídy Kei firmy FHI (Subaru) pojmenovaného Rex. Motor byl namontovaný v pomocném trubkovém rámu a umístěný zcela vzadu. V něm bylo uchyceno i trubkové zavěšení zadních kol. Samotný základ vozu tvořila plechová vana tvarově podobná jako u monopostů Formule 1.
Některými designovými prvky X-100 připomínalo Tremulusovo vozidlo Gyro-X, které ale bylo pouze s dvoukolovým podvozkem a jeho stabilní stav zajišťovaly setrvačníky (gyroskopy). Vzadu umístěný vývod výfuku zase připomínal výstupní trysku reaktivního motoru. A zadní svítilna pocházela z konceptu Ford Thunderbird Mexico. Podvozek vozu vážil pouhých 70 liber, tedy 31,7 kg.
Nějak se nedohodli
Pokrokové vozidlo bohužel poznamenaly některé logistické přešlapy. Karoserii si Tremulus stavěl ve své dílně, kdežto podvozek se kompletoval jinde u Rona Jonese. Oboje trvalo několik let. Vozidlo tak bylo hotové až v srpnu 1980, kdy dorazilo na Ontario Motor Speedway. Právě tady se mělo ověřit, zda se podařilo splnit vytčeného cíle. Do vozu nainstalovali speciální jednogalonovou nádrž paliva a s ní vůz vyrazil na trať, přičemž dodržoval nejvyšší rychlost 55 mph. Jezdil tak dlouho, dokud mu nedošel benzin. První pokus skončil půl kola za cílovou metou. Tým udělal některé změny a za volant se posadil Ron Jones, u něhož se kompletoval podvozek vozu. On sám byl lehčí než předchozí jezdec, což se nakonec ukázalo jako šťastný krok. Při druhém pokusu došel benzin půl kola za hranicí 100 mil. A to byl úspěch.
Ve šlapacím autě na dálnici? Francouzi připravují unikátní hybrid
Nyní zbývalo nádrž na jeden galon benzinu nahradit zmíněnou leteckou na 25 galonů a vyrazit napříč Amerikou. Jenže k tomu nikdy nedošlo. Obě palivové krize ze 70. let už byly minulostí a také Subaru se na americkém trhu již stačilo etablovat. Financovat projektu, kde hlavní roli hrálo podivné auto, které si lidé nemohli koupit, se ukázalo jako nesmysl. A jak vlastně X-100 skončilo? Většinu svého života strávilo ve skladu, poté bylo občas vystaveno v muzeu Lane Motor Museum.
Subaru Solterra • auto.cz
Zdroj: Jalopnik, webová stránka Rongineer, Wikipedia, Foto: Jalopnik a Rongineer