Ve Španělsku po blackoutu zázračně zesláblo slunce i vítr a ožily klasické zdroje v čele s paroplynkami. Pokud vám ten sarkasmus připadá povědomý, chodíte sem ke mně na blog už minimálně deset měsíců (což je podle mě minimálně o deset měsíců víc, než se dá snést). Tento příběh jsem vyprávěl 2. června 2025 a původně jsem si říkal, že bych ho sem prostě jen nalinkoval a šel domů. A vlastně proč ne? Tady to je a ušetříme si jedenáct minut života. Nemáte zač…

Teď vážně. Fakt jsem byl napřed takřka přesvědčen, že pod španělským sluncem (a větrem) se za poslední rok neobjevilo nic nového a že můj původní článek popisující jakýsi havarijní režim v týdnech po dni D bude možné bez ztráty kilowattu vztáhnout i na pozdější období. Jak hluboce jsem se mýlil!

Následující datová analýza prokazuje, že španělská energetika se od 28. dubna 2025 systémově dost posunula. Jestli k lepšímu, s tím bych byl opatrný. Ale každopádně se začala chovat jako trochu jiné zvíře. A protože to zvíře pobíhá v jednom z největších a nejprogresivnějších pavilonů evropské zoo, mám zato, že by to nemělo ujít naší pozornosti.

Pohled na průměrné ceny na spotu od začátku letošního roku by ještě napovídal, že celý Pyrenejský poloostrov se stává evropskou oázou levné elektřiny a konkurenceschopnosti, vůči němuž bledne závistí i takový sever Norska.

Foto: energy-charts.info

Průměrné ceny silové elektřiny na spotu

Ostatně v kulisách hormuzské krize o Španělsku vytrubovaly oslavné fanfáry nejen „punkové“ kapely jako Ember, ale i seriózní orchestry typu Financial times: „Je vzorem v překonávání íránských ropných šoků. Rychlé zavádění obnovitelných zdrojů energie v zemi snížilo účty za elektřinu.“

Jen pro představu: Elektřinu za 40 éček (či méně) jsme si užívali naposledy před šesti lety a už se to nejspíš nikdy nevrátí. Fun fact? V době, kterou energetický expert Michal Šnobr nazývá energetickou nirvánou, měli Španělé i Portugalci dokonce o něco vyšší ceny silovky než my!

Takže v čem je vlastně problém? Není náhodou jen v tom, že jsem prostě zahořklý tlachal odkojený chladicí vodou z uhelných elektráren? Jsem, ale v tom to není. Pohleďme na slíbená data!

V žebříčcích TOP TEN záporných a nulových cen na spotu patřily iberské státy už v roce 2024 mezi evropské „premianty“, ovšem ve vztahu ke Skandinávii si neměly co závidět a z pohledu Francie, Nizozemska či Německa byly pořád relativně „na dostřel“.

Foto: Petr Dušek na základě dat energy-charts.info

TOP TEN záporných a nulových cen elektřiny v Evropě

Už v „blackoutovém“ roce 2025 šlo však Španělsko do trháku, zatímco Portugalsko těsně neproniklo do elitní desítky. Metodologická poznámka: Musel jsem se nějak vyrovnat s tím, že od 1. října 2025 se přešlo na čtvrthodinové obchodování. Moc jsem se s tím nemazal, prostě jsem jednotkové výskyty v této části dat vydělil čtyřmi a přičetl k té zbývající „hodinové“. Možná to není úplně energeticky košér, ale komparace mezi jednotlivými zeměmi zůstala férová.

Foto: Petr Dušek na základě dat energy-charts.info

TOP TEN záporných a nulových cen elektřiny

A konečně v letošním roce už mají Španělé i Portugalci nasbíráno několikanásobně víc záporných a nulových hodin než všichni ostatní! Uvědomme si přitom, jaká „darda“ je těch španělských 537,5 hodin k této fázi roku… To znamená, že každá pátá hodina byla dosud záporná nebo nulová! Když to extrapoluji na celý rok podle trendu z roku 2025, vyjde mi těžko uvěřitelná hodnota 2 289 hodin, tedy přes 26 % veškeré roční doby! Španělsko má tedy nejspíš nakročeno k světovému rekordu (byť překonat Jižní Austrálii bude výzva).

Foto: Petr Dušek na základě dat energy-charts.info

TOP TEN záporných a nulových cen elektřiny

Poznámka pod čarou: Když jsem to v Excelu počítal, nastavil jsem si do vzorců tzv. „kanibalizační konstantu“, abych si mohl hrát s cenovou hranicí jako základním parametrem výpočtu. Při zohlednění skutečnosti, že za 10 eur/MWh a méně by bez provozní dotace nikdo nevstal z postele, jsme už v současnosti na více než 1 000 hodinách extrémně nízkých cen. Jinými slovy španělský trh letos skoro 40 % času generuje pro investory naprosto neperspektivní ceny!

Rychlé „doučo“ č.1: Milé děti, jak vznikají záporné či nulové ceny elektřiny? Představte si dvě fronty. V jedné stojí obchodníci, v kufříkách mají peníze a v ruce objednávku na určitý objem elektřiny. Ve druhé stojí výrobci a v kufříkách mají balíky s elektřinou, každý olepený cenovkou. Když dorazí poslední opozdilci, přijde takový kníratý frajer s brýlemi (něco jako Tom Selleck) a dá pokyn výrobcům, aby seřadili své balíky podle ceny. První „touch downy“ předvádějí ti, kdo mají v klopách u saka kapesníčky se symboly slunce, větru a radioaktivity. Za nimi jdou ti, kdo tam mají kapku vody, a úplně na závěr ti ušmudlaní, co tam mají rypadlo a trubky natřené žlutou barvou.

Pak si kníráč zapálí cigaretu a vybídne obchodníky, aby postupně odebírali balíky od nejlevnějších po nejdražší. Když poslední obchodník posbírá tolik balíků, kolik dle objednávky potřebuje, kníráč típne cigaretu, koukne na cenovku, odchrchlá si a zakřičí: „Tak končíme, pánové! Cena pro všechny na zítřejší 15. hodinu je -15 eur! Co se neudalo, to si vezměte zpátky a odchod!“ Neúspěšní výrobci se odšourají pro neodebrané zboží. „¿Qué carajos?“ prohodí jeden z nich, když s překvapením sbírá své balíky s cenovkami -10 eur a 0 eur.

Níže uvedený reálný merit order z 25. května 2025 ve Španělsku zachycuje přesně takovou situaci, kdy hodně svítilo a foukalo, a proto dokonce i výrobci „bidující“ mírně záporné ceny utřeli nos a v rámci 15. hodiny (14:00-15:00) se vůbec nedostali do výroby. A protože nejdražší nabídka, která byla potřeba k uspokojení poptávky ve výši 17,3 GWh, činila -15 eur/MWh, promítla se právě tato cena do spotového trhu jako výsledná marginální, a tedy pro všechny směroplatná.

Foto: Alexandre Danthine

Merit order se zápornou výslednou marginální cenou

Zbývá dovysvětlit tři divnosti:

1) Jsou ti výrobci praštění, že něco (cokoliv) nabízejí za zápornou cenu? Nejsou. Mají obchodně zajištěno, že na tom i tak vydělají. V případě OZE reprezentuje tento typ zajištění nějaký druh provozní podpory, tedy dotace.

2) Pokud vás zaujalo to brutálně podstřelené jádro, vězte, že ani jeho provozovatel netratí. Má totiž často zajištěnou část výroby dlouhodobým kontraktem, který oběma stranám finančně dorovnává fixní cenu bez ohledu na to, co se semele na spotu. Pokud se dohodli třeba na 80 €/MWh a hodinová (či čtvrthodinová) cena je -15 €, dostává provozovatel jaderky od protistrany 95 €. I když prodává na trhu za -15 €, efektivně inkasuje svých 80 €. Protistrana naopak nakupuje na trhu za -15 €, zaplatí 95 € a je také na svých. Když na spotu naopak zasvítí 200 €, jaderkář za tuto parádní cenu sice prodává, ale moc si to neužije – podle dohody totiž 120 € pošle své protistraně. Ta formálně nakupuje také za 200 €, ale díky kontraktu efektivně zaplatí jen svých 80 €.

Důležitou roli hraje samozřejmě značná neflexibilita reaktorů, co se týče on/off poloh. Přifázovat a odstavit je extrémně drahé, takže se vyplatí to dělat co nejméně a prostě jet, co to dá. Proto Pedro z Almarazu či Ascó tak ochotně napálí na spot -75 eur/MWh. Říká tím jasně: Já chci fakt vyrábět, i kdyby hrom bil! Pokud by naproti tomu výsledná cena byla ještě nižší, provozovateli už by se skutečně vyplatilo nevyrábět a elektřinu vyplývající ze závazku daného dlouhodobým kontraktem nakoupit na trhu za zápornou cenu.

3) Jak je teda sakra možné, že i v extrémně slunečných a větrných dnech, kdy ceny sletí někam k Mariánskému příkopu, jede něco málo i v uhlí či plynu? Stručná odpověď zní: Fungují v mimotržním režimu a platí je provozovatel soustavy, protože potřebuje nějaký druh jejich systémové služby (regulaci činného a jalového výkonu apod.). Z pohledu ekonomiky všech zúčastněných to fakt ideální není, ale za stávající situace to jinak nejde.

Rychlé „doučo“ č.2: Co je to „curtailment“, tedy krácení výroby z OZE? V první řadě dost nadužívaný a nejednoznačný pojem. Odborník na energetické trhy Alexandre Danthine rozlišuje dokonce tři odrůdy tohoto fenoménu:

1) Ekonomický curtailment – provozovatel OZE vůbec neprolezl day ahead sítem, protože nabídl moc vysokou cenu (byť mohla být klidně nulová či mírně záporná).

2) Síťový curtailment – provozovatel OZE se sice dostal na trh, ale provozovatel soustavy ho zatípnul kvůli lokálnímu přetížení sítí či celkové nadprodukci (vyvolané třeba nepřesnou předpovědí počasí).

3) Flexibilitou řízený curtailment – provozovatel OZE poskytuje tzv. zápornou flexibilitu v rámci služeb výkonové rovnováhy, takže snižuje výkon na pokyn provozovatele soustavy za účelem dorovnání výroby se spotřebou. Tohle bych tedy osobně curtailmentem ani nenazýval, ale co už.

Vtip je v tom, že 3) je spíše výjimečná (protože SVR jsou doménou baterií a stabilních zdrojů), a zbytek jsou energetická či ekonomická zvěrstva, která limitují výrobu v meteorologicky nejpříznivější době. Zatímco ekonomický curtailment kvůli snížení počtu výrobních hodin, a tedy i kapacitního faktoru, kreslí čáru přes rozpočet provozovatele, síťový curtailment přes rozpočty nás všech, protože provozovatel soustavy tento manévr výrobcům v běžné praxi štědře kompenzuje. První odrůda tedy likviduje ekonomiku a investiční apetit na straně výroby a druhá zdražuje regulovanou složku na našich fakturách za elektřinu.

A teď dávejte dobrý pozor (všimněte si, že tuhle větu použije autor vždy, když má podezření, že čtenář usíná). Díky úvodní statistice a dvěma „doučkům“ už splňujeme předpoklady pro pochopení toho, co se to aktuálně děje ve španělské energetice: Bezprecedentní tlak záporných a nulových cen a čím dál výraznější převis nabídky nad poptávkou zákonitě způsobují naprosto brutální ekonomický curtailment!

Zatímco ještě před čtyřmi lety šlo o raritní záležitost, dnes tímto způsobem výrobci ztrácejí tisíce GWh ročně! Nenechte se přitom zmást, rok 2025 je dopočítaný jen do 30. listopadu. Nevím, jak vy, ale kdybych byl španělským investorem a válelo by se mi na účtu přebytečných 100 milionů eur, tak je po zhlédnutí tohoto grafu do větrníků ani solárů fakt nenaleju. První na forhontu jsou totiž samozřejmě nové (= mírněji nebo nulově dotované) projekty, zatímco ty staré jsou díky tučné podpoře z minulosti relativně v cajku (mohou si dovolit střílet velmi nízko).

Foto: Alexandre Danthine

Roční ekonomický curtailment

Foto: Alexandre Danthine

Roční ekonomický curtailment v %

Informace pro prémiové zákazníky: Mírně vyšší curtailment u větru vyplývá z faktu, že solárníci bývají v nabídkách cenově o něco agresivnější než větrníkáři.

Nyní považuji za vhodné ještě jednou vysvětlit, proč je to celé blbě. Zatímco uhelky či plynovky mohou jet úplně kdykoliv (stačí když jsou provozuschopné), provoz solárů a větrníků podmiňuje osvit, respektive dostatečně silný vítr (poplatek za banální tvrzení uhrazen). Proto je z energetického pohledu žádoucí, aby při dobrých meteorologických podmínkách OZE za každou cenu vyráběly. Místo toho však kvůli dramatickému převisu nabídky nad poptávkou čím dál delší dobu plní ryze estetickou funkci…

To má ve Španělsku jeden velmi nepříjemný důsledek, který už dlouho sledujeme v Německu a dalších zemích: Pokračující boom OZE už se projevuje pouze na instalovaném výkonu…

Foto: energy-charts.info

Instalovaný výkon ve FVE

Foto: energy-charts.info

Instalovaný výkon ve VTE

…zatímco ve výrobě jen mírně nebo skoro vůbec! K solárům se sluší dodat srovnání, že instalovaný výkon narostl za poslední rok o 42 % a výroba jen o 10 %. K větrníkům netřeba nic dodávat.

Foto: energy-charts.info

Výroba ve FVE

Foto: energy-charts.info

Výroba VTE

Pro pobavení: Napříkald prognózní grafy k solárům v těchto jarních týdnech běžně připomínají okousaná lízátka. A velmi často se stává, že čistě z ekonomických (nikoliv meteorologických) důvodů vypadne z výroby i přes 10 000 MW v OZE!

Foto: energy-charts.info

Prognóza FVE

Jakkoliv tedy vypadá „nejnižší silovka v Evropě“ lákavě, rozhodně nesvědčí o zdravé energetice a už vůbec ne o dokonalém využití potenciálu jedné z meteorologicky nejpříznivější oblastí starého kontinentu.

Síťový curtailment je samozřejmě ve Španělsku taky velké téma, ne že ne. Překvapivě se však zatím projevoval převážně v „havarijních“ měsících po blackoutu. Dominantní část redispečinků tvoří v tzv. posíleném režimu (který ve Španělsku pořád trvá a poněkud karikuje snahu EU o notifikaci kdejaké veřejné podpory) umělé zvýšení výkonu plynových zdrojů. Fakt se dost snažím, ale… poradíte mi, jak to vnímat jinak než jako další náklady vyvolané OZE?

Foto: REE

Redispečink

To však není všechno. Nedávno jsem tady psal o totálně vybrakované kapacitě ve španělských distribučkách. To jsem ale ještě neznal aktuální studii společnosti Aurora, která popisuje „dokonalou bouři“ slibující dramatický nárůst síťového curtailmentu do budoucna: boom OZE, zpožděný či nejistý rozvoj sítí, geografický nesoulad výroby a spotřeby a „redispečinkové“ nastavení trhu.

K těmto obrázkům asi netřeba cokoliv dodávat.

Foto: Aurora

Geografický nesoulad výroby a spotřeby

Foto: Aurora

Síťový curtailment – přenos, distribuce

No dobrá, tak přeci jenom jednu informaci: Analytici odhadují, že jen odběratelům připojeným u západošpanělského Badajozu spadnou kvůli síťovému curtailmentu tržby v srpnu 2027 téměř o 16 %!

Abych nebyl jen negativní, oba jevy (ekonomický a síťový curtailment) mohou v blízké budoucnosti zafungovat jako záchranná brzda, která zabrání dalšímu zhoršování problému, protože utlumí bezuzdný rozvoj OZE. Samo o sobě to ale rozhašené španělské energetice nepomůže.

Na závěr si ještě jednou pojmenujme, v čem je problém: Není v celkové bilanci, ale v časovém nesouladu výroby a spotřeby. Dvě klíčové otázky znějí: Kdy a jak se nám koncentrují přebytky výroby? A jsme schopni proti nim postavit adekvátní flexibilní spotřebu?

Já vás s těmi baterkami samozřejmě slyším. Ale úplně nesouhlasím. Technicky to sice je to pravé ořechové, totiž energetické, ale za první mi není moc jasné, kam se všechna ta úložiště připojí (síť je opravdu skoro plná), a za druhé to při nejlepší vůli může ekonomicky vycházet tak napůl, a to doslova. Zatímco pro fázi nabíjení jsou ve Španělsku skvělé podmínky skoro celý rok, vhodná doba na vybíjení skoro neexistuje. V roce 2025 jsem napočítal jen cca 300 hodin s cenou nad 150 eur… Kdo by to stavěl, když se na tom reálně moc vydělat nedá? A provoz do vlastní spotřeby? K čemu, když silovka je levná?

Další oblíbenou mantrou je „až se dostaví sítě“. Jakkoliv vnímám, že je to potřeba, tak při vší úctě: Tady to fakt nepomůže. Těch přebytečných 10 000 MW a víc neuplacírujeme tím, že je budeme honit přenosovkou či distribučkami… Namítnete-li, že by dost pomohlo posílení přeshraničních vedení, kolem projdou Francouzi s hořícími pochodněmi a vysvětlí vám, že to není tak dobrý nápad.

Do třetice: PPA kontrakty už dle posledních zpráv ze Španělska taky přestávají fungovat, a to právě kvůli kanibalizaci OZE a hledání nového cenového dna.

„Problémy velké přece, ty prý se sami vyřeší,“ zpívá Jiří Schmitzer a i v tomto případě to může trochu zafungovat. Až se odeberou na věčnost ty nejštědřejší provozní podpory z dávnověku, logicky odejdou i ty nejnižší záporné ceny. Ale to je asi tak všechno. Mimochodem v tomhle tkví velké poučení. Vždy když nějaký energetický expert v televizi abstraktně hovoří o tom, že vývoj by neměl jít tak rychle, jinak to bude drahé, tak toto je přesně ono. Brutálně jsme dotovali něco, co ještě nebylo technologicky zralé a teď za to musíme zaplatit. Kdyby šel vývoj organičtější cestou, španělská energetika by dnes byla o dost zdravější.

Hlavní poselství vidím ale ještě jinde. Španělsko má objektivně skvělé podmínky pro rozvoj všech bezemisních či nízkoemisních energetických odvětví: jádra, solárů, větrníků, vodních zdrojů i plynu. Jak je možné, že místo toho, aby vedle Francie tvořilo další stabilní pilíř evropské energetiky, směřuje k typickému chování energetického oportunisty (když nesvítí a nefouká, dejte mi, když svítí a fouká, tady máte)? Až odejdou do důchodu stávající jaderné zdroje (a to se prostě jednou stane), bude španělský mix připomínat spíš chronicky deficitní Itálii. Náhrada se přitom bude s ohledem na ekonomiku plánovat dost blbě.

Pokud se tedy nic nezmění, výsledkem bude totální investiční paralýza, která onen energetický oportunismus na dlouhé roky zakonzervuje. Nedá se přitom říct, že by si díky němu spotřebitelé alespoň užívali nějak extra nízké ceny elektřiny. Větší část faktury už totiž platí za regulovanou složku.

Naštěstí jsou tu organizace, které vědí, co s tím, a to navzdory tomu, že žádnou elektrárnu nikdy neprovozovaly. Aktivisté Greenpeace tvrdí, že Španělsko a Portugalsko mohou už v roce 2040 dosáhnout nula emisí (!), a to dokonce i bez jaderné energie (!!). Prý bude stačit, když celková poptávka po energiích poklesne o 39 % (!!!).

Asi to nemá cenu komentovat, jen doplním jednu pozoruhodnou souvislost. Pokud by se v loňském roce uzavřela jaderná elektrárna Almaraz, jak bylo původně plánováno, cenu silové elektřiny by to podle odhadů v návaznosti na hormuzskou krizi vystřelilo až o 47 eur/MWh…

Zas na druhou stranu by se konečně začaly vyplácet ty baterky, že?