Když Kolářová přišpendlila na divadelní nástěnku oznámení o vlastní svatbě, přišla za ní kolegyně Světla Amortová. Přečetla si ho a zeptala se: „Ty jsi sionistka?“ Kolářová nechápala. „Že si bereš Žida!“ hučela do ní.

Jiří Ornest byl židovského původu. V normalizačním Československu se o tom nahlas nemluvilo, ale fungovalo to. „Nikdo mi to přímo do očí nikdy neřekl, ale bylo jasné, že není společensky košer vzít si muže židovského původu. Pozvánky na společenské akce mi chodily jen pro jednu osobu. Oficiálně se o žádném komunistickém antisemitismu nemluvilo, byla to tichá, skrytá nenávist, ale nenávist,“ popsala Kolářová v rozhovoru pro Magazín MfD.

Vzali se v roce 1974. Poznali se o deset let dříve na DAMU, kam chodili do stejného ročníku a oba se narodili v září 1946.

Manželství dvou herců

Ornest pocházel z pražské divadelní rodiny. Otec Ota byl režisér, matka herečka, strýc básník Jiří Orten. Ota byl třikrát ženatý a měl tři děti s třemi ženami. Jiří tak měl dvě mladší nevlastní sestry: Hanu Ornestovou a Ester Janečkovou, jejíž matkou byla literární historička Marie Rút Křížková. Druhá z nich vyrůstala bez otce a v rodině se o ní příliš nemluvilo. Jiří o ní věděl a měl ji rád.

DAMU tak pro něj nebyla volba, ale samozřejmost. Po škole zakotvil v Divadle E. F. Buriana, kde vydržel dvaadvacet let. Od roku 1990 hrál v Divadle Na zábradlí a v roce 1996 dostal Cenu Alfréda Radoka za roli Ludwiga ve hře Ritter, Dene, Voss. Televizní diváci ho znají z Dvaadvacítky s Janem Krausem, ze Šakalích let Hřebejka, z Protektora nebo z Masaryka. Proslul výrokem, že se stydí za prezidenta Zemana, když tento odsoudil ruské aktivistky Pussy Riot.

Kolářová budovala kariéru paralelně. Role naivek, do kterých ji škatulkovali, ji štvaly. „Možná že moje vizáž k tomu tehdy sváděla, ale profesně mě to štvalo,“ říkala. Přesto šla z role do role: Na samotě u lesa, Léto s kovbojem, Kulový blesk, Noc na Karlštejně, Taková normální rodinka, Nemocnice na kraji města. V době druhého těhotenství točila dva filmy zároveň a na plac brávala i prvního syna Šimona, protože nebylo hlídání. „Bylo to šílené a náročné. Přejízděla jsem z jednoho místa na druhé, učila se role a do toho měla ročního synáčka,“ vzpomínala.

Právě tehdy, když čekala druhého syna, se začalo šeptat o Ornestových nevěrách.

Syn Matěj se narodil v lednu 1977. Ve stejném měsíci byl zatčen Jiřího otec Ota Ornest. Tajně posílal na Západ rukopisy zakázaných autorů a někdo ho prozradil. Režim mezitím rozjel kampaň kolem Anticharty a vyvíjel nátlak na umělce, aby ji podepsali. Kolářová se právě vrátila z porodnice a telefon zvonil v jednom kuse. „Říkala jsem, že jsem jako matka v šestinedělí zákonem chráněná,“ líčila v archivním rozhovoru pro Paměť národa. V divadle nakonec Antichartu nepodepsala.

Stropnický a návrat

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let si každý žil po svém. Kolářová zjistila, že Ornest má milenky. Martin Stropnický hrál ve Vinohradském divadle, byl o deset let mladší a Kolářová se zamilovala. Všichni ji varovali, že to nevydrží. Stropnický byl ženatý s Lucií, dcerou textaře Zdeňka Borovce. V roce 1988 Kolářová podala žádost o rozvod. Stropnický kvůli ní odešel od manželky.

Po čase se rozešli a oba se vrátili ke svým partnerům. Stropnický si Lucii vzal znovu a rozvedl se s ní podruhé, tentokrát kvůli Veronice Žilkové. Ornest mezitím chodil navštěvovat syny stále častěji, pak zůstával déle. „Vzájemně jsme si museli všechno srovnat, pak jsme se k sobě začali postupně vracet,“ řekla Kolářová. V polovině devadesátých let se vzali podruhé. „Řekněme, že manžel nebyl poprvé na manželství dostatečně připravený. Až když jsme se rozešli, asi mu rodina začala scházet a postupně se vracel,“ komentovala to Kolářová.

Druhé manželství bylo jiné. Oba věděli, co od sebe mohou čekat.

Operace srdce, mrtvice, čtyři roky doma

V roce 2013 přestávalo Ornestovi sloužit srdce. Lékaři se rozhodli pro operaci srdeční chlopně. Kolářová čekala na zprávy. „Volali mi, že je všechno v pořádku. Okamžitě jsem tam jela a jeho mezitím ranila mrtvice,“ popsala. Krevní sraženina vzniklá při operaci mu způsobila ochrnutí. Byl týden v umělém spánku. Pak se znovu učil chodit a mluvit. V Show Jana Krause ukázal přístroj pod kolenem, který mu pomáhal nadzvedávat špičku při chůzi. Dělal pokroky.

Kolářová skončila s divadelní kariérou a starala se o něj. „Nebyla jsem na to úplně sama, to bych ani nevydržela. I proto jsem občas chodila pracovat, protože jsem si potřebovala vydechnout,“ přiznala. Domů k nim chodili rehabilitační specialisté. Lékaři vedle srdečního nálezu věděli ještě o urologickém. Rozhodli operovat nejdříve srdce. Prostata čekala. Pak se rozvinul karcinom močového měchýře a bylo pozdě.

Ornest zemřel 9. dubna 2017 doma. Bylo mu sedmdesát let. „V sobotu se naobědval. Pak usnul. V té době už byl na opiátech, bylo to proto logické. Ale v neděli ráno pořád spal a nebyl k probuzení. Přišel syn a sestra a lékař z Cesty domů. Sestra manžela umyla a převlékla. Dostal poslední injekci opiátů. Pravidelně dýchal. Drželi jsme ho se synem za ruce a frekvence dýchání se zmenšovala. V půl deváté dodýchal. Doma, v klidu a míru,“ popsala Kolářová v rozhovoru.

Měsíce po jeho smrti s ním začala mluvit, jako by byl v místnosti. „Někdy se cítím osamělá a samotu zaháním prací, včetně té na zahradě. A také v sobě tak trochu hýčkám naději, že se třeba jednou někde po životě sejdeme,“ říkala.

Chalupu poblíž Dobříše, kterou si s Ornestem koupili jako ruinu obývanou bezdomovci a sami opravili, navštěvuje dodnes.

Pohřeb

Na pohřbu ve Strašnickém krematoriu stála vzadu jedna žena, která se po celou dobu obřadu nepřiblížila k rodině. Byla to Ester Janečková, nevlastní sestra Jiřího. O jeho smrti se dozvěděla z médií. „Nejsme v kontaktu, nemám na ni ani telefon,“ řekla Kolářová. Co si ty dvě ženy skutečně udělaly, nikdy žádná z nich neřekla. Ornest byl jediný člověk, který je spojoval. A ten byl pryč.