V červnu 2024 jste byli hosty koncertu amerického zpěváka Alice Coopera v pardubické hokejové hale. Jak na to vzpomínáte?

Dostálová: Pro naši kapelu to byl významný krok směrem k obecnému povědomí. Mně osobně to posílilo zejména psychicky. Když jsem si uvědomila, že si nás Alice Cooper a jeho kapela vybrali sami, měla jsem důvod doufat, že naše práce není marná a má smysl.

Jak se vaše písničky k lidem kolem Alice Coopera dostaly?

Hejda: Místní pořadatelé koncertu pro ně udělali užší předvýběr těch, kteří by se jako předkapela hodili. On si pak z něho vybral právě nás, což byla informace, kterou jsem zpočátku považoval za vtip. Tím spíš, když máme české texty. Jenomže pro koncert na Slovensku si vybral Tublatanku, a to mi dalo naději, že to pravda je.

A byla. Paradoxní je, že kdybychom v tom výběru skončili na druhém a dalších místech, nikdy bychom se nedozvěděli, že jsme v něm byli. Cooperovi lidé komunikovali jenom s vybranou kapelou.

Na co z toho koncertu nezapomenete?

Dostálová: Když jsme po vystoupení odcházeli z pódia, stál tam kytarista Cooperovy kapely a řekl nám, že se mu náš koncert líbil. Jinak jsme ale neměli nejmenší šanci se s Alicem Cooperem a dalšími muzikanty potkat.

V jednu chvíli jsem si v zákulisí natočila nějaké záběry, ale než jsem si dala telefon do kapsy, přišel za mnou chlápek z ochranky a řekl mi, že je musím hned smazat.

Udělala jste to?

Dostálová: Před ním ano, ale potom jsem si je v telefonu zase vyndala z koše.

Hejda: Já si před koncertem koupil všechno nové, paličky i blány na bicí. Bohužel se však ukázalo, že jedna blána je vadná. Přišel jsem na to až během zvukovky a začala panika. Všechny hudebniny v Pardubicích měly zavřeno a já nevěděl, co si počít.

Mého nedobrého rozpoložení si všiml technik bubeníka od Alice Coopera. Nabídl se, že mi pomůže, vzal mě do zákulisí a vyndal starší blány, které jejich bubeník mění asi tak po každém druhém koncertu.

Zeptal se mě, na jakou značku hraju. Na mou odpověď se usmál a řekl, že blánu té značky nemá, ale pokud nebude mému sponzorovi vadit, že budu hrát na blánu jiné značky, dokáže mi pomoci.

Já se usmál a řekl mu, že žádného sponzora na blánu nemám, takže to vadit nebude. Technik pak jen kývl na bubeníka od Alice Coopera, ten pokynul, že můžeme blánu použít, a já byl zachráněn.

Máte ji schovanou na památku?

Hejda: Hned po koncertě jsem ji z bubnu sundal a uložil si ji. O podpis jsem si ale neřekl, protože, jak už říkala Marie, na setkání s kapelou Alice Coopera nebyl čas. I když jsem ji viděl asi pět vteřin předtím, než šla na pódium, protože jsem přede dveřmi její šatny zrovna nakládal své bicí do dodávky.

Po tom koncertě jste začali po jedenácti letech samostatnosti spolupracovat s vydavatelskou společností Universal Music. Proč je pro vás dobré být u velké firmy?

Dostál: Na spolupráci s Universalem jsme se dohodli už asi půl roku před koncertem s Alicem Cooperem a vstoupili jsme do ní i s naším booking manažerem Tomášem Paletou, který nám stále zajišťuje koncerty.

Jinak platí, že hudební dřina je pořád na nás, nicméně Universal nám zásadně pomáhá s marketingem, prací se sociálními sítěmi, propagací a dalšími věcmi. Vše plánujeme společně a loni jsme vydali nové album Něco zůstane.

Foto: Kristýna Klápštová

Jamaron míří do Fora Karlín.

Jste rocková kapela, ale tenhle žánr je už mnoho let v útlumu. Zlepšuje se to?

Dostálová: Podle mě je rock v útlumu už tak deset let. Zároveň to ale vypadá, že teď nastává doba jeho návratu. Možná tomu pomohl příchod zpěvačky Emily Armstrongové do americké skupiny Linkin Park a to, co spolu pak udělali. Každopádně mám pocit, že se to obrací k lepšímu. A kromě toho, pro rockery bude rock pořád to nejdůležitější.

Dostál: Lidé z Universal Music říkají, že rock se vrací ze severu. Česko je docela dost na severu, takže věříme, že to nepotrvá dlouho a přijde k nám silná rocková vlna. Určitě budeme její součástí.

Před necelými třemi lety tragicky zemřel váš baskytarista Filip Karlík. Tam, kde se to stalo, tedy na tramvajové zastávce v pražských Strašnicích, spontánně vzniklo jakési pietní místo. Vracíte se tam?

Dostálová: Vracíme, zrovna nedávno jsme tam na něj vzpomínali.

Hejda: Zdeněk Bělohradský, Filipův spoluhráč ze Shizzle Orchestra, s přáteli nedávno domluvili s městskou částí Praha 10 založení oficiálního pietního místa tak, aby nezasahovalo do plynulosti dopravy. Dokončeno bude v řádu několika měsíců. Finančně se na něm podílí řada lidí, fanoušků a Filipových přátel.

Dostál: Asi před rokem jsem se dostal k materiálu, který Filip skládal pro Jamaron. Mám ho schovaný doma na disku a čekám na moment, kdy budu mít odvahu si ho poslechnout a zkusit třeba některé písně otextovat a dokončit.

V den, kdy Filip zemřel, jsme spolu měli nahrávat ve studiu. On ale nedorazil. Společná tvorba s ním mi chybí.

Vzpomenete na něj i při koncertě ve Foru Karlín?

Hejda: Ano, samozřejmě. Bude to výrazné místo večera.

Co bylo na organizaci koncertu ve Foru Karlín nejtěžší?

Dostálová: Rozhodnout se, jestli je na něj pravý čas. Nevěděli jsme, jestli to pro nás není moc brzy, jestli ještě nemáme třeba rok počkat.

Dostál: Baví mě statistika a matematika. Díky tomu jsem měl už čtyři roky zpracovaný finanční plán na náš koncert ve Foru Karlín. Podle něho jsme tam měli hrát už loni, ale chvíli mi trvalo nabrat k tomu dost odvahy a přesvědčit o tom i zbytek kapely.

Dostálová: Byl to, jako u Ondřeje obvykle, skvělý nápad. Ve Foru Karlín bude plno, možná úplně vyprodáno, a myslím si, že na ten večer naši fanoušci nezapomenou.

Hejda: Našimi hosty budou Marpo a kapela Civilní obrana.