Adina Mandlová bývala často obsazovaná do rolí elegantních, zhýčkaných mondének, s nimiž ji publikum často ztotožňovalo, což jí k oblíbenosti nepřidalo. Postupně se ale její pozice zlepšila. Její velká konkurentka Lída Baarová filmovala hlavně v Německu. Navíc jí významně pomohl její tehdejší přítel Hugo Haas, se kterým si zahrála v několika veselohrách. Mohla tak ukázat svůj talent pro komiku a získat u diváků sympatie. Rozhraním v její filmové kariéře byl Haasův a Fričův film Mravnost nade vše, ve kterém hrála roli sympatické ošklivé kachničky, z níž se nakonec vyklube krásná dívka.

Než se však naplno rozjela její filmová kariéra, přivydělávala si jako manekýna v salóně, který měl bohatou židovskou klientelu. Všichni mužští, šéfem počínaje, byli homosexuálové. Scházeli se v šéfově bytě, kde se seznámila snad se všemi pražskými homosexuály a prožívali spolu večery plné zábavy. Adině vyhovovalo, že není vystavena obtěžování ze strany druhého pohlaví, kterého si užila dost ze strany manželů od jejich zákaznic. Na druhou stranu zájem ze strany bohatých německo-židovských průmyslníků s sebou nesl i jisté výhody. Adina dostávala krásné květiny, tu a tam ji někdo pozval na večeři a na výlet.

Občas si odskočila s někým na rande, ačkoliv jejím partnerem byl Hugo Haas. Ten si však žil také svým vlastním životem. Občas se večer někam vytratil a vrátil se až za dva dny. „Úplně jsem rezignovala, bylo mi jasné, že mu nic na světě nemůže pomoci. Přestali jsme spolu spát, protože tvrdil, že je neurastenik a může se pohlavně vzrušit, jenom když střídá milenky. Kromě toho si liboval v cynických žertech o svých údajných pohlavních chorobách a často přede všemi třeba tvrdil, že měl tak velkého tripla (pozn. kapavku), že ten nejmenší gonokok (pozn. bakterie způsobující kapavku) mu nosil snídani do postele,“ popsala herečka jejich vztah ve svých pamětech. „A tak jsme žili v jedné domácnosti jako dva svobodní mládenci a každý jsme si šli svou vlastní cestou. Měla jsem sice milence, ale duševně jsem byla k Haasovi připoutaná a nějak jsem si nedovedla život bez něj představit.“

Foto: Moravian Library in Brno, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Hugo Haas

Ačkoliv si na nezájem mužů nemohla stěžovat, cítila že jí něco schází. Po čase se v práci spřátelila s jednou manekýnou, která byla z podobného těsta jako Adina. „Jmenovala se Berta, byla neobyčejně atraktivní a vtipná, měla ohromný šarm, přitahovala všechny muže tělesnými půvaby, ale v jádru to byla lesbička. Často jsem trávila celou noc v jejím bytě a poznala jsem tam holky, o nichž jsem neměla ani tušení, že by mohly mít spolu poměr.“

Adina k šarmantní Bertě přilnula, což se nelíbilo Haasovi. Ačkoliv na její milence nežárlil, Bertu prý nesnášel a zakazoval jí se s ní stýkat. A tak se scházeli tajně, aby se Adina vyhnula scénám. Chodila k ní do bytu, kde se scházely s dalšími herečkami, jako byla Lída Baarová či Ljuba Hermanová. Popíjely, jedly, poslouchaly gramofonové desky. Občas do party přizvaly i nějaké mužské kamarády. Občas došlo i na experimentování s kokainem.

Foto: neznámý, Public domain, via Wikimedia Commons

Lída Baarová

A jak šel čas, začala se Adina díky Hugovi víc a víc uplatňovat u filmu. Po roli ve filmu Život je pes, následovalo účinkování ve filmech Mazlíček, Ať žije nebožtík a Velbloud uchem jehly. Její hvězda pozvolna stoupala vzhůru. Bohužel se stalo něco, co na nějaký čas její kariéru přerušilo.

Na jaře roku 1935, kdy měla mezi natáčeními pár dnů volna, se jela s Berou koupat do klubu pod Barrandovem. Jela Haasovým autem, které si nedávno koupil. Sám neřídil, Adina mu tedy dělávala šoféra. A když auto nepotřeboval, měla ho k dispozici. Ten osudný den, na zpáteční cestě z koupání, Berta uprosila Adinu, aby ji nechala řídit. Adina souhlasila, což se záhy ukázalo jako velká chyba. „Když jsme dojely do zatáčky pod Barrandovem, kde začínal provoz, chtěla jsem si s ní vyměnit místo, jenže ona šlápla na plyn místo na brzdu a vyjela prudce na chodník. Naneštěstí se tam zrovna procházel chudák starý penzista a vůz mu přirazil nohu k telegrafní tyči,“ vzpomínala na hrůzný okamžik Adina. V tom okamžiku ji napadlo, že vezme vinu na sebe. Na policii prohlásila, že vůz řídila ona.

Bohužel senior v nemocnici po operaci zemřel. Pro diabetika se amputace nohy stala fatální. Adinu obžalovali ze zabití následkem nebezpečného řízení. Berta se sice následně přiznala, soud ale dospěl k názoru, že ji slavná herečka přemluvila, aby změnila svou výpověď. Adinu pak dodatečně obvinili z navádění ke křivému svědectví. Proces se táhl dlouho, noviny nenechaly na známé herečce nit suchou. Novináři ji kritizovali, že ani před soudem nezapomněla, že je filmovou herečkou, neboť přišla nastrojená a silně nalíčená. V její prospěch svědčil například Ferdinand Peroutka, Jan Werich a Hugo Haas. Na celé aféře si nejvíce smlsli pravičáci a antisemité, neboť Haas byl Žid.

Díky konexím měla dobrého advokáta, který se snažil své klientce pomoci, jak to jen šlo. „Můj obhájce dr. Josifko neprozřetelně a bez mého vědomí sehnal jakéhosi falešného svědka, který po křížovém výslechu byl přímo u soudu zatčen a odveden do cely. Tím se ovšem moje situace značně zhoršila a výsledek byl, že jsem byla odsouzena do vězení na čtyři měsíce podmínečně na tři roky. A proti tomu podmínečnému odsouzení se státní zástupce odvolal. Nemohl mě zřejmě ani cítit.“

Do vězení sice herečka nešla, i tak měl soudní proces na její život dopad. Na čas byla úplně vyřazena z filmování, neboť veřejné mínění bylo proti ní, a tak se žádný filmový producent neodvážil ji obsadit. Opět se stala finančně závislou na Haasovi, kterému vedla domácnost. Pro svou přítelkyni proto napsal roli ve filmu Mravnost nade vše, což Adině v její kariéře významně pomohlo.

Adině se opět začalo dařit. Radostné období ale přerušila zpráva, že je Berta vážně nemocná. Jen co se to Adina dozvěděla, vydala se za ní do sanatoria. „Proseděla jsem u ní tři dny a tři noci, ale až na krátké chvilky už nenabyla vědomí. Zemřela na otravu krve po kyretáži. S ní mi ze života odešel druhý člověk, kterého jsem opravdu a hluboce milovala.“ Po smrti tatínka, který zemřel, když byla malá, to byla nejtěžší rána, ze které se dlouho vzpamatovávala. Dokonce i Haas se snažil Adinu utěšit a nabídl ji roli ve filmu Děvčata, nedejte se! Byl to poslední film, který spolu točili. Během natáčení se totiž Haas seznámil se svou budoucí ženou, dcerou baronky Bibikoff, se kterou měl syna a emigroval do Ameriky.

Adina se však ve světě filmu neztratila. I po Haasově emigraci slavila úspěchy. Po boku Oldřicha Nového hrála v komedii Kristián, s gustem si zahrála také prostitutku Kiki v dramatu Noční motýl. Její úspěšnou kariéru ukončil konec války. Byla obviněna z kolaborace a uvězněna na Pankráci, kde zažila nejednu krušnou chvilku. Měla štěstí, že unikla lynči rozvášněného davu.

Foto: Lucerna-Film, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Oldřich Nový a Adina Mandlová, film Kristian (1939)

Pro nedostatek důkazů byla propuštěna, k herecké profesi se ale vrátit nemoha. Byla vyloučena z herecké obce, a tak rozprodávala svůj majetek a živila se, jak se jen dalo. V roce 1947 se provdala za pilota RAF Josefa Kočvárka (Joe Knighta), čímž získala britskou státní příslušnost a pas. Nedlouho poté emigrovala. Manžela brzy pustila k vodě, sama ale dlouho nezůstala. Provdala se za britského boháče Geoffreyho. Opět to ale neklaplo. „Ona ho nesnášela. Vyprávěla mi, že na lodi, když se rozzuřila, házela po něm talíře, ale on se naučil šikovně uskakovat. Měla by se s ním dobře, ale když se na něj podívala, dostala vztek. Vypadal jako opice s dlouhýma rukama a krátkým tělem. Adina byla ovšem bohém. Byla mu permanentně nevěrná. Jednou udělala osudovou chybu. Pohádala se se služkou a na hodinu ji vyhodila, ale nevěděla, že ta služka vybírala celou dobu z koše všechny její zmačkané a roztrhané dopisy. Slepené a pěkně seřazené je předložila pánovi. Ten zažádal o rozvod, protože Adině dokázal pětatřicet nevěr. Když to vyprávěla, zasmála se: ,Blbec, šířil svou hanbu. A stejně jich bylo třikrát tolik,´“ uvedl režisér Otakar Vávra ve svých pamětech.

Následně se seznámila s Benem, který měl obchod s obleky. A ačkoliv byl homosexuál, vzali se a klapalo jim to. Byli spolu až do jeho smrti v roce 1990. Adina jej o rok přežila, zemřela 16. června 1991 v příbramské nemocnici.

MANDLOVÁ, Adina. Dneska už se tomu směju. Praha: Československý filmový ústav, 1990. ISBN 8070040580.

VÁVRA, Otakar. Podivný život režiséra: obrazy vzpomínek. Portréty. Praha: Prostor, 1996. ISBN 8085190427.