Češi a IFOR

Do mise IFOR (The Implementation Force) v Bosně a Hercegovině probíhající na základě souhlasu Rady bezpečnosti OSN a pod zmíněným velením NATO vyslala česká armáda 6. mechanizovaný prapor o síle 850 vojáků vybavených i těžkými zbraněmi. Prapor byl v rámci mnohonárodní brigády pod kanadským velením a celá brigáda byla potom včleněna do britské divize. Oficiálně se v tomto svazku ocitl český prapor dne 12. února 1996.

Jaký byl tedy cíl mise, od kterého se odvíjely i úkoly českých vojáků? Šlo především o stabilizaci situace a dohled nad dodržováním křehkého míru mezi znesvářenými stranami jugoslávského konfliktu, konkrétně mezi Srby a muslimy. To, že bylo uzavřeno příměří, ale nemění nic na tom, že situace byla velmi napjatá a nebezpečná. To brzy po příjezdu pocítili i čeští vojáci.

Češi v Otoce

Město Otoka ležící na území Bosny a Hercegoviny bylo mostem rozděleno na srbskou a muslimskou část. Z toho je jasné, že o problémy zde nebyla nouze. Před příjezdem českých vojáků zde probíhaly střety mezi oběma stranami. Češi to poznali třeba 18. dubna, kdy se začali srocovat lidé na obou stranách. V ten den ale zůstalo jen u pokřikování a drobných potyček.

O den později, tedy 19. dubna 1996, 300 lidí z muslimské části přešlo most, který byl spojnicí částí na obou stranách hraniční linie. Původně hodlali navštívit příbuzné na druhé straně. Jak už to ale v takových situacích bývá až příliš často, vše se zvrtlo a muslimové napadli srbskou policejní stanici. Potom se vydali na další pochod, když se ale setkali s podobně početnou skupinou Srbů. Oba několikasethlavé davy od sebe oddělovalo několik málo českých vojáků a jejich BVP.

Foto: Tdevries at Dutch Wikipedia, CC BY-SA 3.0 , via Wikimedia Commons

Mise IFOR skončila v prosinci 1996, kdy na ni navázala mise SFOR.

Na vojáky začaly pršet nejen nadávky, ale i kameny. Bylo nutné povolat posily a na místo dorazili další příslušníci praporu. Češi museli několikrát použít výstražnou střelbu proti oběma stranám, nejprve do vzduchu, poté i do země před čelo davu. Celkem bylo vystříleno více než tisíc nábojů.

Byla to ale právě chladnokrevnost a profesionalita českých vojáků, kteří na jednu stranu zachovali klid, neustoupili, nenechali se vyprovokovat k přímému střetu, současně ale dali jasně najevo, že jsou připraveni použít své zbraně, která zabránila krveprolití. To později ocenil i britský generál Jackson.

Dohodu mezi oběma stranami a tím i definitivní uklidnění situace potom zařídila dvoustranná jednání zprostředkovaná českými a kanadskými důstojníky.

Vystoupení českých vojáků v Otoce každopádně ukázalo jejich profesionalitu a každý přítomný voják si zaslouží velké uznání!