„K 5. březnu 2026 jsme v registru napočítali 621 registrovaných lobbistů, 731 lobbistických prostředníků a 2 310 lobbovaných. Srovnání s daty, která publikovalo v září loňského roku ministerstvo spravedlnosti, ukazuje, že zatímco počty lobbistů a prostředníků stále stoupají, počet lobbovaných klesá,“ uvedla analýza Transparency International, kterou vypracovala její odbornice na lobbování Monika Krejčí.
Jak vyplývá ze zákona o regulaci lobbování, za lobbing se považuje jakákoliv soustavná komunikace, jejímž účelem je přímé ovlivnění jednání lobbovaných, aby přijali určitá rozhodnutí nebo upravili příslušný zákon.
Každý, kdo chce v Česku ovlivňovat tvorbu právních předpisů, se musí dopředu zapsat do zmíněného registru a v půlročních intervalech odevzdávat soupis svých lobbistických kontaktů. První hlášení o své činnosti tak lobbisté odevzdávali letos 30. ledna.
Na správnost údajů dohlíží sedm úředníků ministerstva spravedlnosti, ti však vedle toho vykonávají i další agendu. „Ministerstvo je jakožto dohledový orgán v získávání informací o potenciálním porušování zákona odkázáno zejména na podněty od účastníků takové komunikace,“ upozornila mluvčí resortu Lucie Rozsypalová.
Dohled podle ní ale může spočívat také třeba v porovnávání veřejně dostupných informací, například z médií, s informacemi uvedenými v registru nebo v odůvodněních právních předpisů. Do nich se totiž propisuje tzv. legislativní stopa, tedy záznamy o tom, kdo vznik zákona ovlivňoval.
Analýza Transparency International ukázala, že za prvních šest měsíců fungování registru, tedy od července 2025 do ledna 2026, lobbisté nejčastěji kontaktovali druhého muže ANO, Karla Havlíčka. Celkem je u něj v registru 34 zápisů. Jednal například se Svazem energetiky o novém stavebním zákoně, ale i se spolkem Svoboda zvířat o ochraně proti týrání.
Počtem setkání předčil i svého šéfa Andreje Babiše (ANO), u kterého je 28 zápisů. Hned osm se jich týká ochrany zvířat, což je téma, které premiér pravidelně zvedá i na svých sociálních sítích.
Ze zástupců opozičních stran si lobbisté nejčastěji vybírali bývalého šéfa lidovců Marka Výborného. Transparency International u něj napočítala 36 zápisů, část schůzek proběhla ještě v době, kdy byl ministrem zemědělství. Setkával se s Agrární komorou, Svazem chovatelů prasat, ale i s ochranáři zvířat.
Naopak někteří politici stojí i přes své funkce stranou zájmu. Bez zápisu v registru je ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD), ministr dopravy Ivan Bednárik (za SPD) i ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (za ANO). Příliš velký zájem nevzbudil ani motoristický ministr kultury Oto Klempíř, který má v registru šest schůzek.
„Obecně je patrné, že zkušení matadoři české politiky z hnutí ANO jsou prozatím aktivnější v kontaktech s lobbisty než nováčci z Motoristů a SPD,“ poznamenala Krejčí. To, že někoho lobbisté vyhledávají méně často, svědčí spíše o tom, že jej nepovažují za osobu, která by mohla danou věc ovlivnit.
Velké firmy často chybí
Za zmínku stojí i fakt, že mezi registrovanými lobbisty chybí celá řada velkých společností, které přitom mají značný vliv na trh i zaměstnanost. Nezapsaly se do něj firmy z koncernu Agrofert, ale ani řada společností z oblasti stavebnictví, energetiky nebo zbrojařství. Jejich mluvčí to obvykle vysvětlují tím, že nelobbují.
„Naše společnost není lobbistou ve smyslu příslušné legislativy, a proto není v registru zapsaná. Pokud se zapojujeme do připomínkování legislativy nebo prosazování oborových zájmů, činíme tak výhradně prostřednictvím profesních svazů a asociací, jejichž jsme členy,“ řekl Novinkám mluvčí Mikuláš Duda z MOL Česká republika.
„Naše společnost v současné době není v registru podle platného zákona o regulaci lobbování zapsána. K registraci bychom přistoupili, pokud by nastaly relevantní důvody ve smyslu platné legislativy,“ uvedla zase mluvčí Strabag Edita Novotná.
Podle Krejčí je však absence registrace u některých společností, které podnikají ve velmi regulovaném prostředí, zarážející: „Tyto subjekty mají často dokonce v managementu určené osoby zodpovědné právě za komunikaci se státní správou. Je tedy nepravděpodobné, že by soustavně nelobbovaly v otázkách zákonů nebo jiných právních norem.“
A připojila další postřeh: „Když se podíváme na největší firmy podnikající v Česku, ty s mezinárodní vlastnickou strukturou najdeme v registru lobbování mnohem častěji než společnosti v českých rukou. To může být dané tím, že je tam lépe ustálená kultura dodržování pravidel.“