Jako kluk si získal popularitu, o kterou vlastně nikdy nestál. Michael Dymek (63) se do paměti diváků zapsal hlavně díky roli ve filmu Páni kluci. Zatímco publikum v něm vidělo roztomilého a trochu rošťáckého hrdinu, on sám to bral spíš jako jednu velkou letní epizodu a dobrodružství, které skončilo dřív, než si stihl uvědomit jeho dopad. Litovat ale nemusí. Rozjel byznys se solárními panely a stal se z něj bohatý člověk. Vydělává miliony, přesto zůstal normálním „klukem“. Cesta k tomuto ale byla hodně dlouhá a trnitá.

Energie, které z něj udělala hvězdu

Kdyby vyrůstal dnes, nejspíš by mu někdo rychle přiřkl nálepku hyperaktivního dítěte. V jeho době byl ale jednoduše „živý“. Pohyb byl jeho přirozený ventil, protože plaval, běhal, sbíral medaile a nakonec zakotvil u gymnastiky. „Byl jsem sportovec, gymnasta, plavec, atlet, všechno mě bavilo, všechno mi šlo. Na devítiletce ze mě byla moje třídní paní učitelka nešťastná. Když jsme přišli do tělocvičny, tak já byl současně na šplhadle, na koze, na koni a na žíněnce, ta ze mě měla psotník,“ vzpomínal se smíchem.

Právě tahle spontánnost a přirozený projev zaujaly filmaře, kteří přišli hledat dětské herce. Režisérka Věra Plívová-Šimková v něm viděla přesně to, co potřebovala, tedy kluka, který nepůsobí naučeně. Natáčení pro něj ale nebylo „práce“. Spíš připomínalo prázdniny bez rodičů, plné her a nových zážitků.

Zajímavou kapitolou z té doby je i jeho filmová partnerka Magdalena Reifová. Zatímco ona prý řešila trému z líbací scény, Dymek si v tu chvíli víc všímal okolní přírody než romantiky před kamerou. Tahle epizoda dobře ilustruje jeho tehdejší odstup od hereckého „kouzla“.

Sláva mu byla proti srsti

Po úspěchu filmu následovaly další role, například ve snímcích Indiáni z Větrova nebo Krakonoš a lyžníci a také v seriálu Tajemství proutěného košíku. Nabídky přicházely, kariéra se slibně rozjížděla. Jenže čím víc byl vidět, tím víc mu to bylo nepříjemné.

Nešlo o nedostatek talentu ani příležitostí. Spíš o vnitřní nastavení. Nechtěl být „ten známý kluk“, chtěl zapadnout mezi ostatní a fungovat normálně. Popularita pro něj nebyla odměnou, ale spíš komplikací. „Ono to za starého režimu nevypadalo jako dnes, že by vás naháněli na ulici, ale kamarádi si ze mě dělali srandu a já se styděl. A mělo to i stinnou stránku. Když kluk v mém věku rozbil okno, tak utekl a bylo. Když se něco takového přihodilo mně, tak za hodinu u dveří zvonili: Ten váš hajzl nám rozbil okno!“ vysvětloval důvody svého rozhodnutí pověsti hereckou kariéru na hřebík.

Emigrace do Německa byla jako zlý sen

Po základní škole zvažoval technický směr, nakonec ale skončil na konzervatoři, konkrétně studoval obor tanec. Pohyb ho provázel dál, tentokrát profesionálně. V Československém státním souboru písní a tanců poznal i svou budoucí ženu Ivanu.

Jejich společné rozhodnutí odejít před rokem 1989 do západního Německa znamenalo zásadní zlom. Realita emigrace byla daleko od romantických představ. Utečenecký tábor, jazyková bariéra, nejistota. Práce načerno nebyla volbou, ale nutností. „Dva roky jsme strávili v lágru, pracovali načerno, učili jsme se jazyk, protože německy jsme vlastně vůbec neuměli,“ uvedl.

Po pádu režimu v Československu se situace stabilizovala, ale nic nepřišlo samo. Dymek začínal od základů jako skladník ve firmě s elektronikou. Postupně se vypracoval na vedoucí pozici a po návratu do Česka dokonce vybudoval české zastoupení firmy. Tohle je část jeho života, která sice není filmově „atraktivní“, ale o to víc vypovídá o jeho schopnosti adaptace.

Tichý návrat bez ambicí

Herectví úplně neopustil, ale vrátil se k němu bez tlaku a ambicí. Objevil se například ve filmu Jan Palach a příležitostně i na scéně Národního divadla. Nejde ale o návrat ke kariéře, spíš o občasné zastavení u něčeho, co kdysi tvořilo část jeho života.

Z dnešního pohledu nepůsobí jako někdo, kdo by litoval, že nezůstal u herectví. Naopak. Vlastně ani nemá důvod. Stal se z něj úspěšný podnikatel v oblasti solárních topných systémů a milionář. Jeho děti daly k herectví nezabrousily, i když se nedá říct, že by v nich netřímaly herecké geny.