Přestože Babišová vláda pro rok 2026 schválila v době současného ekonomického růstu rozpočet s neskutečným schodkem ve výši 310 miliard korun, mnozí voliči včetně těch z tvrdého voličského jádra českých penzistů mohou být zklamání z toho, že na řadu štědrých předvolebních slibů se nedostane nebo, že jsou odsouvány na neurčito či jsou navrhovány v podstatně nižší míře nebo v menším rozsahu, než bylo populisticky slibováno před volbami. Prostě sliby chyby, ale řada voličů na ně naletěla. S ohledem na důstojnou budoucnost našich dětí a vnoučat osobně jakožto penzista kvituji, že Babišova vláda Národní katastrofy nebude mít dostatek finančních prostředků na splnění všech svých slibů. Zároveň si cením každého penzisty, který se nenechá při volbách opít rohlíkem z Penamu či podplatit upatlanou koblihou nebo dalšími prebendami.

Babiš se utápí v mikromanagementu a možná již ani neví, co vše před volbami nesliboval

I značně chaotický Andrej Babiš, utápějící se ve svém nekonečném mikromanagementu, si již nedávno stačil všimnout, že v Česku nastala „Babišova chudoba“, v rámci které se mu daří „vracet“ občanům, o co je připravila Fialova vláda. Například vysoké ceny pohonných hmot, a to i z Babišovy pumpy v Průhonicích, byť je tomu tak z objektivních důvodů vyvolaných konfliktem v Perském zálivu.

Stárnoucí Andrej Babiš si zároveň možná uvědomuje, že jeho vláda Národní katastrofy nebude mít na splnění všech svých předvolebních značně štědrých a populistických slibů. Nelze tedy vyloučit, že řada voličů z věkové kategorie 65+, ze které v říjnu 2025 volilo hnutí ANO 54 % voličů, a z věkové kategorie 75+ s nejlepším výsledkem pro hnutí ANO ve výši 56 % voličů již možná nelibě nese, kam se například poděla ona valorizační tisícovka korun měsíčně, kterou jim „spasitel“ Babiš sliboval před volbami vrátit. Inu, sliby chyby, ale já osobně jsem coby penzista rád, že i na ni prozatím nedošlo.

Babišovo hnutí ANO v první řadě preferuje opatření, ze kterých má prospěch Agrofert

Pravdou je, že mnohé Babišovi stoupence i z řad penzistů mohlo poněkud uchlácholit, že jim alespoň přihrál nějakou tu stovku měsíčně prostřednictvím zrušených poplatků za Obnovitelné zdroje energie (OZE) a navíc jim slibuje v rámci záměru zrušit poplatky za rozhlas a televizi další finanční úlevu ve výši 205 korun měsíčně. Neměli bychom však zapomenout, že zrušení poplatků OZE přineslo prospěch i firmám spadajícím pod Agrofert, jakož i dalším Babišovým firmám. A právě o to pravděpodobně Babišovi šlo, jelikož co je doma či v Agrofertu, to se v Průhonicích počítá. Voličům pak mnohdy stačí, když jim někdo vrazí do ruky koblihu nebo jim strčí do pusy alespoň hašlerku. Takže těm voličům, kteří věří Babišovi všechny ty sliby, pouze doporučuji, aby si porovnali, jak briskně byly zrušeny poplatky OZE a jak vymizelo prozatím do ztracena zvýšení důchodcovské slevy na jízdném rovněž původně slibované k okamžité realizaci.

Nehorázné navyšování státního dluhu v budoucnu zaplatí naše vnoučata

Za stavu, kdy se během dalších dvaceti let má v Česku zvýšit počet důchodců o jeden milion a kdy zejména naše zadlužení překotně roste, jakožto penzista o dva měsíce starší než Andrej Babiš kvituji, že jeho vláda Národní katastrofy nemá dostatek peněz na veškeré rozhazovačné uplácení důchodců, jejichž část tvoří velmi semknuté jádro jeho voličů. Přestože je mi tak trochu líto těch důchodců, kteří Babišovi naletěli a kterým v souvislosti s tím řada jeho populistických slibů mizí v nenávratnu nebo je odsouvána na pozdější dobu, je mi za ně především hanba, že někdy až ve své hamižnosti nedokážou myslet na budoucnost svých vnoučat.

Avšak již takto Babiš s rozpočtovým schodkem ve výši 310 miliard korun zanechává pro příští generace, tzn. naše děti a vnoučata, neblahé dědictví v podobě narůstajícího státního dluhu. On to někdo v budoucnu zaplatí. Navíc vše nasvědčuje tomu, že Andrej Babiš coby původně rozpočtově zodpovědný politik připravuje v období současného hospodářského růstu i pro příští roky k naplnění svého hesla „ANO – bude líp!“ další nehorázné navýšení rozpočtového schodku.

Statistiky, ale i osobní zkušenosti prokazují, že si na tom Česko stojí dobře

Kromě morálního aspektu, kdy považuji projídání budoucnosti našich vnoučat, a to i těch, co vloni ještě neměla volební právo, za zcela amorální, se ve svém názoru opírám i o statistické údaje. Česko je podle nového žebříčku prosperity společnosti HelloSafe devatenáctou nejbohatší zemí světa. V žebříčku se umístilo těsně před Francií, a to i přesto, že francouzská ekonomika dosahuje vyšších příjmů. Česku totiž pomohly především sociální ukazatele, jako je nízká příjmová nerovnost a relativně nízká míra chudoby. Za námi je pak z hodnocených evropských zemí i Velká Británie, Slovinsko, Malta, Itálie, Španělsko a Estonsko.

Navíc Česko společně s Polskem, Rumunskem a Španělskem patří podle dostupných srovnání mezi čtyři evropské země, kde státní penze pokrývá běžné náklady domácnosti. Jelikož si vedu podrobné účetnictví, mohu toto se svým průměrným důchodem potvrdit, jelikož mi povětšinou z průměrného důchodu vyjma období placení havarijní pojistky či Vánoc několik tisíc zbude. Přitom našetřené rezervy používám výjimečně a výhradně pro pokrytí výdajů skutečně nad rámec běžných nákladů.

Když tedy vezmu v potaz nejen statistické údaje, ale například i délku mateřské a rodičovské dovolené nemáme se v Česku vůbec špatně. Je tedy poněkud licoměrné a falešné vykřikovat: „ANO – bude líp!“ a tím oblbovat prostoduché voliče, že tedy možná budou padat pečení holuby do huby, a potom hlasy takto vylákané od voličů použít jako toaletní papír. Pravdou totiž je, že se nemáme špatně a měli bychom si tedy vážit toho, co máme. A taky zvažovat i to, komu dáme ve volbách svůj hlas. Ale společnost zejména pak mezi důchodci je natolik oblbnuta Babišovými sliby a nářky, jak mu všichni ubližují, že existuje reálné riziko, že příště zase naletí na nějaké koblihy a zejména pak plané sliby, aniž by byli schopni domyslet jejich negativní dopady na svá vnoučata.

Často i ve vztahu k výši důchodu platí, že každý je svého štěstí strůjcem

Dokážu si však představit, že řada důchodců může být se svým důchodem nespokojena. Před několika lety jsem se při besedě s exministrem Hladíkem setkal s plamenným výpadem pětasedmdesátileté důchodkyně, jejíž důchod tehdy dosahoval dvou třetin průměrného důchodu a že tedy stále musí pracovat, aby vyžila. Z diskuse však vyplynulo, že se dlouhá léta živila jako OSVČ a vůbec přitom nemyslela na zadní kolečka, když si po celou dobu na sociální hradila pouze základní odvody. Nespokojeni mohou být i ti, co byli zvyklí za aktivního života rozhazovat a na stáří si nic neušetřili. Nepokojeni mohou být i ti, co z nějakých důvodů přistoupili na protiprávní praktiky zaměstnavatelů, kdy oficiálně dostávali mzdu ve výši těsně nad minimální mzdu a podstatnou část mzdy dostávali na ruku bez zdanění a odvodů a zejména pak ti, co dlouhá léta pracovali vysloveně na černo.

Anketa

Považujete důchod ve výši průměrného důchodu za dostatečný pro zajištění běžných nákladů domácnosti?

Celkem
hlasovalo
1683
čtenářů.

Je však dobře, že vláda Národní katastrofy nemá na splnění velmi štědrých slibů, kdy například v případě věkového navýšení důchodu pro důchodce starší jak 85 let má dojít oproti minulé vládě ke snížení bonifikace na polovinu, tj. z tisícovky měsíčně na pětistovku. O to vše do budoucna sníží zadlužení pro naše vnoučata. Je tedy dobře, že podle plánované legislativy se nebude v letech 2027 a 2028 konat žádné štědré zvyšování důchodů. Je však poněkud pro naše populisty poněkud příznačné, že o tom současná koalice jaksi před voliči nemluví, jako by žehrala na to, že si toho důchodci nevšimnou.

Jestliže toto jakožto penzista osobně kvituji, nejsem vůbec nadšený z toho, že současná koalice v čele s hnutím ANO legislativně připravuje vyšší valorizaci důchodů na rok 2029, tj. na další volební rok. Prostě, další marketingově promyšlený plán Babišova populismu zaměřený na české důchodce, který je má společně s již zrušenými příplatky za OZE, jakož i s případně zrušenými poplatky za veřejnoprávní média či zvýšenou slevou na jízdném, natolik oslnit, aby při dalších volbách opět dali svůj hlas hnutí ANO 2011. Bylo by však pro naše vnoučata pozitivní, pokud by alespoň část Babišových voličů z řad důchodců procitla, že sliby jsou chyby.