Když se řekne Jiří Sovák (†79), většině lidí se vybaví bodrý, lehce mrzutý chlapík, který glosuje život s nadhledem a ironií. Postavy jako Huml ze seriálu Chalupáři nebo Kroupa z filmu Marečku, podejte mi pero! z něj udělaly legendu. Jenže to, co na obrazovce působilo jako herecká stylizace, mělo v reálném životě často mnohem ostřejší kontury.

Muž, který si komplikoval život

Sovák o sobě bez obalu říkal, že umí být „drzý parchant“. Nebyla to jen póza. „Nepřetvařoval se, a když mu někdo neseděl, použil svou smrtící ironii. Tak se choval ke každému, ať to byl ministr, nebo domovnice,“ vzpomínala jeho žena Andulka. Nebyl typ, který by se choval jinak jen proto, že si to třeba žádá situace. Autority ho dráždily už od dětství a tenhle rys si nesl celý život. Když rodiče očekávali, že převezme rodinnou restauraci v Košířích, šel tvrdě proti nim.

Herectví pro něj nebylo jen snem, ale nutností. A i když ho otec donutil vyučit se číšníkem, Sovák si stejně našel vlastní cestu, sice klikatou, ale jeho. Asi nejlépe ho vystihl jeho dlouholetý přítel Miroslav Horníček. „Je to člověk, který si vytváří problémy, aby mohl spokojeně žít,“ říkal o něm. Těžko najít slova, který vy Sováka lépe vystihovala.

Foto: Wikimedia Commons/CC-BY-SA-4.0/Self-published work/J.Broukal

Vyjít s Jiřím Sovákem bylo velice složité

Kolegové? Spíš protivníci

Zatímco publikum ho milovalo, pracovní vztahy měl často napjaté. Na place byl známý svou netrpělivostí a ostrými poznámkami. Nešlo jen o občasnou náladu, Sovák měl pověst člověka, který dokáže atmosféru rychle vyhrotit.

To se ukázalo třeba při natáčení pohádky Ať žijí duchové. Dětští herci na něj vzpomínají jako na někoho, kdo s nimi neměl velkou trpělivost. Mladí herci a herečky se na něj báli promluvit, měli strach, aby mu něco neznechutili. Zkoušky bez něj, natáčení až ve chvíli, kdy bylo všechno perfektní, i to byla jeho metoda. „Pro něj jsme byli haranti, parchanti uřvaný, ksindlové sprostý. To jsme si od něj všechno vyslechli,“ uvedl Jiří Procházka, alias Dlouhý Jenda.

Potvrzovala to i Dana Vávrová, která hrála Leontýnku. „Je pravda, že když se točily scény, kde nás bylo hodně, tak pan Sovák byl pěkný morous. Všimněte si třeba té scénky, kde s námi a trpaslíkama tancuje, tam je vidět jak je otrávený. Jak ho to natáčení s dětmi nebaví.“

Ani někteří kolegové mu nemohli přijít na jméno, nesnášeli ho a nesnášeli jeho metody. „Dokázal být velmi nepříjemný. Jednou mi dokonce paní Jirásková řekla, že se s ním nikdy nechtěla dostat do slovního konfliktu. On vždycky smečoval a ten druhý pokaždé utřel. Ve vteřině,“ přitakala jeho manželka.

Proti režimu i rodičům partnerky

Jeho vzdor se neomezoval jen na kolegy. V době, kdy většina lidí raději mlčela, se Sovák nebál ozvat ani vůči režimu. V Národním divadle, kde působil, se prý schůze plánovaly tak, aby se o nich nedozvěděl. Ne proto, že by nebyl důležitý, ale protože byl nepředvídatelný. Nebyl to typický rebel s transparentem. Spíš člověk, který si stál za svým a nenechal si diktovat, co má říkat nebo dělat. A to v tehdejší době nebylo málo.

Jeho neústupnost se naplno projevila i v osobním životě. Když se zamiloval do své budoucí partnerky Anny, narazil na odpor jejích rodičů. Měli k tomu důvody, Sovák měl za sebou dvě nevydařená manželství a pověst bohéma, který si s pravidly hlavu neláme. Místo diplomacie ale zvolil přímý útok. Budoucí tchyni poslal dopis, který rozhodně nebyl smířlivý. V podstatě jí vzkázal, že její dcera je dospělá a rozhodne se sama. Bez obalu, bez snahy zalíbit se.

Vzteklý byl i na chalupě

S věkem se jeho povaha nijak výrazně nezklidnila. Na své milované chalupě ve Stříbrné Skalici, kam utíkal z města, si sice užíval klid, ale výbuchy vzteku ho neopouštěly. Historka o lustru, který během záchvatu vytrhl ze stropu a vyhodil oknem, není jen úsměvná, je vlastně docela výmluvná.

Sovák byl zkrátka intenzivní osobnost. A byla s ním samozřejmě i legrace, byť třeba tak trochu „omylem“. Třeba když se rozhodl, že vyhubí krtky. „Jednou přišel s tím, že mu někdo poradil, že když nalije do každé díry nějaký karbid, nebo něco podobného, a zalije to vodou, tak je vyhubí. Jenže jediného, koho to málem vyhubilo, jsme pak byli my dva. Tak strašně to zapáchalo, že jsme se museli na týden z chaty odstěhovat. V tom smradu nebylo možné tam být,“ smála se jeho manželka.

Na obrazovce Sovák působil jako člověk, kterého byste chtěli mít za souseda. Ve skutečnosti by to zdaleka nebylo tak jednoduché. A přesto – nebo právě proto – zůstává jedním z nejvýraznějších českých herců.