Šance na dlouhý život nejsou všude v Česku stejné. Hodně záleží na tom, na jaké adrese se člověk narodil a kde dlouhodobě bydlí. Jasně to ukázala studie, do které se pustili badatelé z Výzkumného centra pro demografickou analýzu, modely a metody pražské Univerzity Karlovy.

Vyplynulo z ní, že jsou mezi českými regiony podstatné rozdíly. Zatímco v okolí Brna či v podhůří Orlických hor mohou lidé očekávat až 86 let dlouhý život, v průmyslových oblastech severozápadních Čech jsou vyhlídky mnohem pesimističtější. V těchto místech totiž lidé dosahují o sedm let kratšího věku. Podobně jsou na tom i obyvatelé severomoravské Orlové nebo středočeské Lysé nad Labem.

Ještě horší výsledky vyšly při výpočtu ztracených let. Tedy když demografové zjišťovali, o kolik roků přijde obyvatel určitého regionu jen kvůli tomu, že nemá lepší podmínky k životu. Nebo že mu chybí potřebná zdravotní péče.

Ukázalo se totiž, že zatímco každý člověk z Nového Města nad Metují přijde zbytečně o 10,5 roku, v západočeské Bílině ztratí skoro 15 let.

Podle Kláry Hulíkové z katedry demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy za to může několik faktorů. Neutěšené regiony podle ní spojuje především špinavá průmyslová výroba, vyšší míra nezaměstnanosti a menší příjmy lidí. „Roli hraje i nižší zdravotní gramotnost a nevhodný životní styl,“ připomíná.

Například ve Valašském Meziříčí, kde muži ztrácejí až 13,1 roku života, stojí velká chemička i strojírenské firmy. „V údolí se proto může udržovat smog, což zhoršuje kvalitu ovzduší,“ vysvětluje Hulíková.

Město je navíc součástí regionu, kde se tradičně hodně pije. Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky se Zlínský kraj každoročně umisťuje mezi prvními třemi regiony s největším počtem léčených alkoholiků – bývá jich tam kolem 35 na 10 tisíc obyvatel.

To se pak propisuje i do délky jejich života – alkoholici umírají už v průměrných 51 letech. „Většinou je to na alkoholické onemocnění jater, nemoci srdce nebo úrazy a sebevraždy,“ popisuje ve své zprávě Národní ústav duševního zdraví.

V dalších místech snižuje naději na dlouhý život menší dostupnost zdravotní péče. „Obecně jde o pohraniční regiony, kam můžeme řadit například Jablunkov, Rumburk nebo Tachov,“ připomíná Hulíková z katedry demografie Univerzity Karlovy. Lidé tam pak zbytečně umírají na nemoci, které by se daly úspěšně léčit. Stačilo by k tomu, aby se včas dostali ke správnému specialistovi.

Brno – město zaslíbené

Tohoto problému si ostatně všimla i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Když popisovala rozdíly v dostupnosti onkologické péče, konstatovala, že jsou v různých částech Česka „značné“. „Zatímco v Praze se dostane k superspecializované péči onkologů skoro 90 procent všech pacientů a v Plzeňském je to více než 86 procent, v Karlovarském kraji to není ani polovina,“ uvedla loni ve své zprávě. Lidé na severozápadě Čech totiž až do letošního ledna žádné komplexní onkologické centrum neměli.

Naopak v místech, jako je Brno a jeho okolí, mají lidé vyhlídky velmi slušné. „Jde o oblasti s dobrou dostupností zdravotní péče, prevence i zaměstnání. Je tam i v průměru lepší kvalita životního prostředí,“ vyjmenovává důvody Hulíková. Současně ale připomíná, že mapa ukazuje jen průměr. „Je třeba myslet na to, že neodráží přímo zdravotní stav jednotlivých osob,“ říká.

V porovnání s jinými státy Evropy si podle ní Česko vede obecně dobře – patří mezi lepší průměr. „Oproti západním a severním zemím máme sice naději dožití stále nižší, v rámci středoevropského a východoevropského regionu se ale řadíme na špičku,“ hodnotí Hulíková.

Vůbec nejvyššího věku se podle ní dožívají Španělé, Švýcaři, Švédové a Italové. Naopak nejnižší hodnoty naděje dožití dosahuje Bulharsko, Rumunsko nebo Lotyšsko.

Mohlo by vás také zajímat: Jak se dá poznat infarkt. Občas může mít úplně netypický průběh